Čína se připojila ke globálnímu boji s plasty, hlásaly minulý týden titulky novin. Jenže je to opravdu až tak dobrá zpráva, jak by se z nich zdálo? Nebo jde spíš o politický tah, ve kterém ochrana přírody nehraje zase takovou roli?

V čínských velkoměstech vám už během pár měsíců odmítnou zabalit jídlo do plastového boxu. Na brčka a igelitky se radši ani neptejte. V metropolích začne letos platit zákon Komise pro národní rozvoj a reformu, který zakazuje používání plastového nádobí a obalů na jedno použití.

To ovšem v zemi, kde dovážkové firmy jen přes aplikace ročně doručí 10 miliard jídel v plastovém obalu, rozhodně neznamená konec jednorázového nádobí obecně. Číňané ve velkých městech jsou na objednávání jídel zvyklí a k nim patří nádoba, hůlky a taška. Kde je teď vzít?

Část velkých restauračních řetězců a fastfoodů je nejspíš nahradí kompostovatelným materiálem. Ten je však sám o sobě problematický, protože jeho rozklad trvá i v ideálních podmínkách kompostáren roky.

Navíc jeho naprostá většina nejspíš stejně skončí ve směsném odpadu a poputuje – v lepší případě – na skládky a do spaloven. V horším případě plastový odpad skončí pohozený v přírodě, odkud se řekami dostává až do oceánu. Asi tušíte, že velryby neuklidní, když místo igelitové tašky pozřou tu z kompostovatelného plastu.

95 %

odpadu se v Číně nerecykluje.

Pokud by Čína opravdu chtěla, aby výrobci přešli k prodeji kompostovatelných obalů, musela by tamní vláda zainvestovat obrovské prostředky také do stavby městských kompostáren, bioplynových stanic či do vývoje nové technologie, která si s obaly poradí.

„V Číně jich máme zatím jen velmi málo,“ upozorňuje Juan Čang z asijské pobočky Greenpeace. A dodává, že se ekologické organizace v oblasti obávají, jak hodlá velmoc svůj olbřímí plán uskutečnit. „Spíš jen přepnou z jednoho typu plastu na jiný jednorázový materiál,“ odhaduje pro web Fast Company horší, ale reálnější variantu.

K úplnému zákazu jednorázových plastů chce Čína dospět v několika fázích. Letos se přestanou vyrábět a prodávat plastové obaly ve velkých městech, do roku 2022 by se měl zákaz rozšířit i do menších měst a v roce 2025 už by mohl platit pro celou zemi.

Jenže aby zákaz plastů uspěl, a především prospěl životnímu prostředí, musela by se změnit celá moderní čínská kultura. Pro obyvatele měst by to znamenalo více vařit doma, nosit s sebou vlastní obaly na jídlo, a hlavně začít ochotně recyklovat. To jsou změny, které se dají uskutečnit během generací, nikoli let.

V takhle rychlém tempu bude pro firmy nejjednodušší jen rychle přejít na jiný – povolený – typ jednorázových obalů. Vzhledem k tomu, že v zemi neexistuje recyklační systém (95 procent odpadu se nerecykluje), ale velkou změnu neočekávejme.

Proč tedy Čína k zákazu vůbec přistupuje? Jedním z možných vysvětlení je, že tak nebude přicházet o svoje fosilní zdroje. A nebude ani závislá na dovozu z USA, odkud většina materiálu pro výrobu jednorázového nádobí pochází.

Ne, soudruzi z Číny náhle nezezelenali. Zákaz plastového nádobí je i politickým tahem. Jestli prospěje přírodě, to ukážou následující roky.