Jak se nazývá v e-mailové adrese poslední část? Kam nejčastěji zarovnáváme text, aby to vypadalo hezky? Tyto až poněkud bizarní otázky byly součástí papírového testu z informatiky, jehož fotografie se v říjnu začala šířit na sociálních sítích. A opět otevřela otázku: umějí české školy učit žáky efektivně pracovat s moderními technologiemi a připravit je na budoucí trh práce?
Technologie nejsou strašákem, ale příležitostí k otvírání nových směrů. To tvrdí v olomoucké soukromé základní škole Svat, která digitální gramotnost považuje za jednu ze zásadních hodnot. Programovat se tu děti učí už od první třídy.
„Vedeme žáky k tomu, aby technologie využívali nejen jako uživatelé, ale i jako tvůrci. Podporujeme rozvoj kritického myšlení, samostatnosti a schopnost spolupracovat, aby byli připraveni na výzvy digitálního světa,“ vysvětluje ředitelka školy Lenka Baše to, jak své žáky připravují na těžko předvídatelnou budoucnost.
Pro nejmenší děti využívají jak online, tak offline platformy. „V rámci výuky logiky a programování pracujeme s nejrůznějšími nestandardními postupy a úlohami, schématy v ploše i prostoru, využíváme deskové hry, robotické hračky či robotické stavebnice. Oblíbené jsou hlavně ScootieGo, BeeBoti nebo Ozoboti,“ konkretizuje ředitelka.
Žáci druhého stupně mají zase rádi Minecraft Education pro tvorbu digitálních projektů, aplikace pro vytváření animací, střihu, nahrávání a úpravy hudebních projektů nebo grafická studia. Do výuky pozvolna a s ohledem na věk a zkušenosti žáků zavádějí také generativní umělou inteligenci. „Podařená metodická podpora ze strany iniciativy AI dětem nám v tom velmi pomáhá,“ uvádí Baše.
Klasické papírové vědomostní testy jsou pro tamější pedagogy ojedinělou doplňkovou formou ověřování, prioritou je to, aby děti uměly znalosti využít v praxi. „Testujeme základní práci s technologiemi, praktickou dovednost ovládat počítače a další zařízení, schopnost řešit úkoly analyticky a s použitím digitálních nástrojů,“ líčí ředitelka.
Ruku v ruce se znalostmi jde ale i to, aby se žáci naučili chovat se v online prostředí zodpovědně a bezpečně. „U starších žáků sledujeme i jejich dovednosti v základním programování, kreativní přístup a schopnost vytvářet vlastní digitální projekty,“ dodává.
Foto Instagram
Výuka na soukromé základní škole Svat v Olomouci
Progresivně se k práci s technologiemi staví i pražské školy Futurum, za kterými stojí podnikatel a zapálený reformátor školství Tomáš Jízdný. „Neučíme se o technologiích, ale s nimi, neboť je vnímáme jako součást vzdělávání v rámci nezastavitelného rozvoje moderní doby. Technologie se stále více stávají naší neoddělitelnou součástí,“ popisuje majitel gymnázia, lycea a střední pedagogické školy.
Studenti tam místo učebnic a pracovních listů používají tablety a počítače, kde mají všechny potřebné materiály pro výuku na jednom místě. Ve škole nechybějí interaktivní tabule nebo sety na virtuální realitu.
„Samozřejmě ne vždy je vhodné pracovat s virtuální realitou, ale naším cílem je motivovat studenty, aby zkoušeli nové postupy, hledali nové cesty k vyřešení problému, byli kreativní a hlavně se učili dovednostem, které využijí v praxi,“ popisuje Jízdný.
Pro komunikaci s vyučujícími nebo práci na týmových projektech studenti na jeho školách běžně využívají například Microsoft Teams, učí se pracovat i s programem Canva, pomocí kterého se tvoří grafické návrhy pro sociální sítě, prezentace nebo obchodní materiály. „Je to podobné prostředí, které pak mohou zažít na pracovním trhu,“ dodává.
Nástroje na psaní textů dětem šetří práci a umožňují jim se soustředit na cíl sdělení.
Nutnou podmínkou jsou k tomu pochopitelně pokrokoví učitelé, kteří se musejí posouvat s dobou a být naklonění světu svých žáků. „Naši učitelé jsou otevření novým technologiím, pravidelně se snaží výuku modernizovat a nabízejí žákům pestrou a inspirativní výuku. Hledáme nové kreativní cesty, které posouvají naši školu i celé české školství, protože se školami u nás i v zahraničí sdílíme své zkušenosti,“ říká Jízdný.
Na osmiletém gymnáziu Open Gate v Babicích u Prahy, které založila nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, dnes už studenti přirozeně pracují i s umělou inteligencí. „Nástroje na psaní textů jim šetří práci a umožňují se soustředit na cíl sdělení. Texty pak pedagog čte a hodnotí, takže případná nevhodná struktura nebo formátování mají svoje důsledky,“ vysvětluje tamější učitel informatiky Daniel Lessner.
Stejný princip podle něj platí i pro sběr a vyhodnocování dat, komunikaci a ostatní oblasti uživatelských dovedností. „Při hodnocení učitelé zohledňují hlavně výsledky práce žáků. To je to, co má být kvalitní,“ objasňuje Lessner, jenž zároveň působí jako předseda Jednoty školských informatiků.
Tato profesní organizace sdružující pedagogy a odborníky zabývající se informačními a komunikačními technologiemi ve školství se před třemi lety podílela i na úpravách Rámcového vzdělávacího programu, který se ministerstvo školství snažilo zmodernizovat tak, aby odpovídal dynamice a potřebám dvacátého prvního století.
Předchozí program z roku 2004 totiž velmi zaostával, vycházel z doby, kdy teprve začínal Facebook, YouTube, Gmail, o chytrých telefonech, 3D tisku, bitcoinech nebo umělé inteligenci a jejich vlivu na život a fungování společnosti nemohla být ani řeč.
Foto Freepik
Školy přemýšlejí, jak co nejefektivněji zapojit technologie do výuky tak, aby žáky co nejvíc bavila.
Předmět informatiky na školách připomínal spíš počítačové kurzy pro žáky, zatímco současným trendem je zapojovat technologie co nejvíc napříč předměty. Daniel Lessner už vidí znatelný posun.
„S pomocí principů programování nebo modelování se žáci učí efektivně řešit problémy a automatizovat rutinní práci. Z role uživatelů hotových nástrojů přecházejí do role tvůrců řešení,“ potvrzuje Lessner.
To, že by některé školy chtěly žákům práci s umělou inteligencí zakazovat, podle něj prý ani dost dobře nejde. „Školy spíš přemýšlejí, jak se ve světle nových možností mění přínos různých činností. Psaním si člověk tříbí myšlenky a nemáme, čím to jednoduše nahradit. Spíš hledáme, jak to, co se žáci při psaní učí, novými nástroji podpořit,“ vysvětluje Lessner s tím, že případné zákazy se týkají spíš fáze ověřování, kdy učitel potřebuje zjistit, co žák zvládne sám, a umělá inteligence by výsledek zkreslila. „I v tom se ale školy postupně kloní k tomu, aby žáci použité nástroje transparentně deklarovali.“
S podporou výuky technologií počítá ministerstvo školství i v rámci své Strategie vzdělávací politiky 2030+. Během právě probíhající dekády chce investovat do modernizace a vybavení škol digitálními technologiemi, ale i metodiky, jak s nimi pracovat.
Daniel Lessner ze své pozice předsedy Jednoty školských informatiků upozorňuje na to, že s nedávným nárůstem počtu hodin informatiky vzrostla i poptávka po učitelích. „Jenže naučit se učit informatiku nejde hned, stojí to čas a úsilí, učitelé k tomu nejen od školy potřebují prostor a podporu. Navíc neexistuje nějaký univerzální kouzelný kurz, každý učitel má jiné mezery, jiné potřeby, jiné možnosti a hledá, jak se připravit co nejefektivněji.“
Konkrétní tipy, jak technologie začlenit do jednotlivých předmětů, nabízí učitelům a školám Národní pedagogický institut financovaný Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy.
Kromě online materiálů školí učitele zdarma přímo ve školách, v krajích pak navíc fungují takzvaní Kimové, tedy krajští ICT metodici, kteří pomáhají školám vybírat vhodné technologie a začleňovat digitální obsah.
Využít se dají ve výuce běžně dostupné nástroje: v matematice mohou žáci pracovat s tabulkovými procesory, grafy, 3D modelováním nebo robotikou jako Desmos Math, v zeměpise mohou využít aplikace Google Earth, Woldometer nebo ClimateCharts, v tělocviku zase třeba různé digitální měřiče výkonu, chytré hodinky nebo náramky.
Digitálními nástroji si pomáháme všude tam, kde je to výhodné, a stejný princip dává smysl i ve škole.
Institut pomáhá učitelům vysvětlovat také nejnovější témata, jakými jsou kyberbezpečnost, umělá inteligence nebo digitální well-being.
Daniel Lessner si všímá toho, že mezi učiteli i rodiči nadále přetrvává očekávání, že všechno digitální má se žáky vyřešit učitel informatiky, nebo že je k tomu dokonce informatika určená. „To už ale fungování dnešní společnosti neodpovídá. Digitálními nástroji si pomáháme všude tam, kde je to výhodné, a stejný princip dává smysl i ve škole.“
Tomáš Jízdný ze škol Futurum upozorňuje ještě na to, že nezbytnou součástí výuky by měla být i digitální hygiena. „Duševní zdraví je pro nás důležitým tématem, ve kterém technologie a množství informací, kterým jsme každý den vystavení, hrají roli. Snažíme se o hledání určitého balancu pro učení se zážitkem a reálným prostředím, v němž se žáci pohybují a rozvíjejí tak i své sociální dovednosti,“ uzavírá Jízdný.
