Když poprvé nakreslil postavičku galského bojovníka s knírem, bylo mu teprve 13 let. Od dětství vykazoval ohromný talent: jeho rodiče z Itálie do Francie utekli před Mussolinim, a když svého syna krátce po desátých narozeninách poslali do francouzské školy ilustrace a grafiky, byl už malý Albert významně ovlivněn tehdejšími prvními animovanými filmy – především dílem Walta Disneyho, který byl jeho velkým idolem.

Albertovo vlastní dílo je dnes už stejně legendární. A stejně rozšířené. V úterý nad ránem ve svém domě v Neuilly-sur-Seine zemřel Albert Uderzo. Bylo mu 92 let a stihl ho infarkt.

Jeho život by vydal na román nebo nějaký hollywoodský film. Ve Francii, záhy také zmítané druhou světovou válkou, začal Albert Uderzo jako kreslíř pracovat už ve zmiňovaných třinácti, kdy jeho kresby a zdařilé karikatury otiskl tehdy velmi populární francouzský mládežnický časopis Junior. 

Už někdy tehdy prý namaloval první verzi malého galského bojovníka s rtuťovitou povahou, který měl být dle Uderzových pozdějších vzpomínek alegorií na nezdolné francouzské odbojáře. Tehdy se Asterix ještě nejmenoval Asterix, nýbrž Arys Buck – na Asterixe ho až o mnoho let později překřtil Uderzův celoživotní souputník a přítel René Goscinny, s nímž se Uderzo seznámil krátce po válce. 

Oficiální první asterixovský komiks, v němž už má galský bojovník i svého obézního parťáka Obelixe, psa Idefixe a kouzelný nápoj míchá kultovní druid Panoramix, vyšel ovšem až o mnoho let později: 29. října 1959 v časopisu Pilote.

Komiks se stal senzací nejen ve Francii, ale i v celém frankofonním světě, včetně komiksy milující Belgie – tam ostatně už dřív Goscinny s Uderzem publikovali třeba v populárním časopise Tintin, pojmenovaném podle nejslavnější belgické komiksové postavičky. 

Takhle vypadal Asterix v roce 1959

Od roku 1961 začal Asterix vycházet jako samostatný sešit. Prvním příběhem bylo dobrodružství nazvané Asterix z Galie a série pojmenovaná Asterixova dobrodružství pak začala vycházet zcela pravidelně.

Mezi lety 1961 a 1977, kdy zemřel Uderzův přítel Goscinny a scenáristické linky převzali další tvůrci, vyšlo přes 20 Asterixových dobrodružství, která se stala francouzským národním pokladem a položila základy moderního evropského komiksu – a také komiksového byznysu!

Příběhy Asterix a Kleopatra, Asterix v Británii, Asterix a Překvapení pro Caesara nebo 12 úkolů pro Asterixe si záhy získaly celosvětovou popularitu a překlad do desítek světových jazyků, dokonce včetně neživých: klasické latiny i starořečtiny, v jejichž době se děj Asterixe odehrává. 

Dodnes se po celém světě prodalo přes 400 milionů sešitů o Asterixovi.

Dohromady se po světě dodnes prodalo přes 400 milionů sešitů o Asterixovi a vznikla také mimořádně úspěšná filmová zpracování. Mezi 13 snímky najdete nejenom animované filmy, ale i vysokorozpočtové hrané komiksové adaptace. 

Z nich je dodnes nejslavnější hraný Asterix: Mise Kleopatra s Gérardem Depardieuem v roli Obelixe, kterému na plátně sekundují Christian Clavier, Monica Bellucci a další prvoligové hvězdy.

Film v roce 2002 vydělal na celosvětových tržbách z kin přes 128 milionů dolarů a podobně úspěšné byly i další díly se stejným obsazením, příkladně Asterix a Olympijské hry z roku 2008, kde římského imperátora Caesara ztvárnil Alain Delon.

Asterix: Mise Kleopatra

Asterix se samozřejmě prosadil i v merchandisingu, od oblečení přes desítky a stovky hraček a počítačových her s motivy Asterixe a Obelixe až třeba po cukrovinky: v roce 1995 například výrobce Nutelly do každého balení schoval nálepku s obrázkem Asterixe, populární postavičky zdobily nejrůznější chipsy, dětské pomazánky, snídaňové cereálie nebo jogurty.

Zároveň se však Asterix stal i francouzským symbolem odporu proti globalizaci a všudypřítomné amerikanizaci popkultury. V roce 1989 byl 20 kilometrů od Paříže otevřen tematický Parc Astérix, který ročně navštíví přes dva miliony lidí. 

Úspěch si dodnes podržely i samotné komiksy. Ani po Goscinnyho náhlé smrti Uderzo nepolevil. Na sklonku 70. let naopak založil své vlastní nakladatelství nazvané Les Éditions, které od doby svého vzniku vydávalo všechna nová asterixovská alba, která sám napsal a nakreslil.

Původní vydavatel série Dargaud si ponechal vlastnická práva pro prvních 24 alb vytvořených ikonickou autorskou dvojicí Goscinny–Uderzo.

Albert Uderzo a René Goscinny v roce 1967

Původně bohulibý záměr však později vyústil v nepříjemný soudní spor. V roce 1990 se rodiny Goscinnyho a Uderza rozhodly žalovat Dargaud za účelem převzetí autorských práv na originální komiksové sešity.

„Bolí mě srdce, že s našimi nápady desítky let obchoduje někdo jiný,“ sdělil tehdy Uderzo médiím. Vleklý spor se dočkal verdiktu po osmi letech, kdy veškerá práva přešla na původní autory a jejich dědice a po vzájemné dohodě obou rodin byla práva prodána nakladatelství Hachette.

Autorská práva na příběhy z nových komiksových alb, tedy těch, která vytvořil sám, si Uderzo ponechal. Vlastnil tak 40 procent práv společně se svou dcerou Sylvií (20 procent) a s dcerou Reného Goscinnyho Anne (40 procent). Ty se nyní stávají jeho dědičkami.

Sám Albert Uderzo odešel na odpočinek už v roce 2011, jako kardiak se léčil řadu let. Tvorbu Asterixe tehdy předal novým autorům, především talentované autorské dvojici Jean-Yves Ferri a Didier Conrad, jejichž první komiks, Asterix u Piktů, vyšel v roce 2013. Nové příběhy přitom nadále konzultoval a schvaloval. 

Naposledy svého galského hrdinu nakreslil v roce 2015, kdy vystoupil z ústraní po tragickém teroristickém atentátu na novináře a karikaturisty v redakci Charlie Hebdo v lednu 2015. Právě jim Uderzo věnoval svou úplně poslední kresbu.

V úterý ráno se Goscinny a Uderzo po více než 40 letech znovu setkali.