Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s inspirativními lidmi, pod jejichž taktovkou vyrostl v moravské metropoli nejeden úspěšný byznys. A taky s těmi, kteří zvedají celý region v tichosti a zpovzdálí.
Progresivní, inovativní, otevírající bránu televizní tvorby mezi Východem a Západem. Propojuje tvůrce, diváky, vysílatele, distributory, producenty i majitele televizí. Tohle všechno lze směle říct o festivalu Serial Killer, jehož čtvrtý ročník v Brně právě běží, a jehož je Forbes partnerem.
Součástí partnerství je i cena Progressive Killer, kterou letos získala Tereza Polachová. Ta už jedenáct let působí jako kreativní producentka původní televizní dramatické a dokumentární tvorby HBO Europe. Česká divize této televizní stanice vyprodukuje kolem tří projektů ročně a téměř každý bývá hitem u diváků i kritiky.
Polachová získala ocenění za původní dramatickou tvorbu – mimo jiné za seriály Hořící keř, Pustina a Bezvědomí. Cenu jí ve středu v rámci festivalu serial Killer v Brně předal spolu s námi i britský velvyslanec v ČR Nick Archer.
Čím může Česko zaujmout filmový a televizní svět?
To je otázka za milion dolarů. U nás spíš následujeme trendy, které se prosadily či zafungovaly jinde. Hlavní problém je v tom, že naše společnost není otevřená světu, není diverzifikovaná. Jsme obklopeni kopci, kterým říkáme hory, a v naší kotlině je poklid a trochu zatuchlo.
Nevystavujeme se moc novým vlivům a trendům. Zároveň máme tendenci se podceňovat, a to prostě není podhoubí pro to, přicházet s něčím novým a inovativním. Po desetiletí tu nebyli lidé vedení ke kritickému myšlení a k vyjadřování vlastního názoru. To je problém, který se promítá do všech činností a pater společnosti.
Tím, že nejsme moc otevření, jsou naše témata často dost lokální. K tomu se občas přidá nízká kvalita scénářů a zpracování. To je pak těžké se prosadit. Navíc jsme malý trh a máme limitované finanční prostředky.
Jaké to je, pracovat pro HBO?
Báječné, ale někdy i velice těžké. Samozřejmě vývoj scénářů a následná výroba je práce kreativní. Na scénáře máme velké nároky, musí uspět doma i ve světě a to je specifická disciplína. V rámci bobtnající korporace je ale těžší a těžší projekty prosadit.
Jak probíhá výběr spolupracovníků a vůbec toho, co budete produkovat?
To závisí projekt od projektu. Na takto malém teritoriu je vše založeno na osobních vztazích, o ty je třeba pečovat. Pokud s vámi lidé mají dobrou zkušenost a vznikne dobrý projekt, pak se rádi vracejí.
Kdo je vaším největším konkurentem?
To se podle mne liší teritorium od teritoria. Já myslím, že je tu prostor pro všechny. Oproti konkurenci se snažíme vymezit volbou témat a projektů. To není jednoduché, na jednu stranu se potřebujete odlišit, na druhou stranu potřebujete rozšiřovat svou základnu předplatitelů. I za tím účelem se v budoucnu setkáte na HBO i s jinými formáty než doposud – zaměříme se i na reality show, soutěže nebo dokumentární minisérie.
Zabýváte se ženskou tematikou, je to současný trend?
No já bych řekla nejen trend, ale i nutnost. Ženská otázka se aktivně řeší nejen na západ od našich hranic, a i když některá témata a požadavky, která jsou na stole v západní Evropě či USA, jsou pro nás vzdálené, myslím, že je jasné, že karta se obrací.
Lze to vysledovat i ve scénářích. Ženské charaktery jsou plastičtější a propracovanější než dříve. Ženské role už neplní jen funkci okrasného doplňku a v poslední době lze vidět spoustu seriálů s ženskou hrdinkou v hlavní roli. Pro mne je důležité, aby zobrazované ženy byly reálné postavy z masa a kostí a nejen vyfabulované trochu bláznivé ženské, stojící někde na okraji společnosti.
Které byly vaše nejúspěšnější seriály?
Určitě Hořící keř, ten byl velice úspěšný jak u nás, tak ve světě, získal spoustu Českých lvů, ale i dalších mezinárodních cen, byl uveden na mnoha festivalech. Uspěl i na dalších teritoriích HBO a velice dobře se prodával mimo teritoria HBO, i několik let po premiéře.
I Pustina a Bezvědomí měly velký ohlas jak doma, tak ve světě. Až po uši je zase v Čechách u diváků HBO nejúspěšnějším seriálem, porazil i Hru o trůny.
Co chybí současné české kinematografii?
Světovost. Myslím, že filmů se točí hodně, ale málo z nich má nějaký přesah. Mám dojem, že jedinou ambicí je trochu pobavit a i to se podaří málokdy. Opravdu kvalitních filmů je v současné době pomálu.
Proč jsou čeští herci málo úspěšní v zahraničí?
Anglicky mluvící konkurence je veliká. Jako cizinec budete mít vždy přízvuk, musela byste ho vzít do hry a to je specifický druh rolí, které se tak často nevyskytují.
Co teď frčí?
Myslím, že teď nepřevládá žádný trend – tak jako třeba v minulosti byl skandinávský noir. Řekla bych, že obecně se největší streameři zaměřují na mladšího diváka a podle toho volí témata. Proto vidíte Euphorii, Sexify, Sex Education, Tenkrát poprvé, Ginny & Georgia, Legacies, Doom Patrol a podobně.
