Autor komentáře Tomáš Kafka je fotbalový publicista, který se specializuje na ženský fotbal. Poslední roky ve službách AC Sparta Praha.
Desítky tisíc diváků na stadionech, další desítky milionů sledujících u obrazovek. Ženský fotbal se díky nedávnému šampionátu opět výrazně připomněl sportovnímu světu a široké veřejnosti vyslal vzkaz, že s touhle disciplínou musí počítat.
V této souvislosti se v Česku objevilo nespočet hlasů, jestli toho někdy budeme součástí a tento trend alespoň z části dorazí i k nám? Osobně věřím, že ano.
Stačí se podívat, jak se ženský fotbal v Česku posunul za poslední roky. Názorný příklad: duben 2022, ligové utkání mezi Spartou a Brnem. Během zápasu se tak rozhlížím po strahovském stadionu a ze zájmu se rozhodnu spočítat diváky. Netrvá to dlouho. Bylo nás tam přesně sedmnáct.
Střih. Březen 2023, ligové utkání mezi Spartou a Slavií. Diváky během utkání hraného na hlavním sparťanském stadionu na Letné nespočítám, i kdybych chtěl. Turnikety prošlo přesně 5734 lidí.
Bohužel takové zápasy (a návštěvy) nejsou pravidlem, ale spíš výjimkou. Ukazují však, že i v Česku může mít ženský fotbal velmi dobrou diváckou kulisu.
Jak se ale během ani ne roku mohla tak radikálně zvednout návštěvnost?
Tehdy se sešly ideálně všechny důležité faktory: hráli dva kvalitní soupeři o mistrovský titul, dějištěm utkání byl přední český stadion a nechyběla ani pořádná propagace.
Začnu infrastrukturou. Ženská družstva v Česku často ani nehrají v těch městech, jejichž jména mají v názvu a logu. Teplice hrají v Dubí, Dukla v Roztokách, Slovácko v Kunovicích, Olomouc v Kožušanech, Liberec v Hrádku nad Nisou, Plzeň v Dobřanech a tak dále.
Ano, týmy tam třeba najdou útulné zázemí a místní jim přijdou zafandit, cílem by ale mělo být hrát více zápasů na hlavních stadionech – tam, kde se se hrají ligové zápasy mužů. Je jasné, že zápasy žen tyto velkokapacitní stadiony momentálně vyprodat nedokážou, ale i když se otevře pouze část tribun a návštěva bude ve stovkách místo obvyklých desítek, je to fajn posun.
Nutno dodat, že se situace kolem stadionů neustále zlepšuje. Před dvaceti lety hrály ve vesničkách za Prahou i Sparta se Slavií. V této a minulé sezoně se ženské soutěžní zápasy uskutečnily na hlavních stadionech Sparty, Slavie, Teplic, Pardubic, Dukly, Liberce a Slovácka. Hlavně Slovácko a Liberec zaslouží kredit, tam se na hlavním stadionu plánuje hrát více než pouze jednou za rok.
Dalším bodem je propagace. Český ženský fotbal je v dost nelehké situaci – příjmy ze vstupného nebo prodeje hráček v podstatě neexistují. Jde tak vlastně trochu o začarovaný kruh, kdy je jasné, že s nevelkým rozpočtem kluby nemůžou investovat do propagace, jenže bez propagace se zase stávající návštěvnost a image nezlepší.
Společně s vylepšenými podmínkami hráček i trenérů se však postupně zlepšují podmínky i pro PR. Pamatuji si, že když jsem začínal psát o ženském fotbale, bylo pro mě neskutečnou odměnou už jen to, že jsem mohl s týmem jet v jednom autobuse a dostal jsem klubové oblečení. Poté jsem měl dokonce i první smlouvu na tři tisíce.
Když mi k tomu tehdy šéf řekl, že on trénoval reprezentaci za dva tisíce měsíčně, byl jsem až v rozpacích, jestli neberu moc. Někdy je už opravdu složité a vysilující fotbal skloubit s prací a osobními zájmy, ale když se člověk ohlédne zpět, je vidět, že se ušel kus cesty a má to smysl.
Ženský fotbal je, stejně jako vše ostatní v našem kapitalistickém světě, produkt. Je potřeba o něj pečovat, vylepšovat ho, promovat ho. Vyšší návštěvnost nespadne sama z nebe.
Mrzí mě, že i v nejvyšší soutěži žen jsou kluby, jejichž mediální stopa je špatná. I když jdete cíleně na jejich web nebo profily na sociálních sítích, tak o nich takřka nic nezjistíte, nedozvíte se o přestupech, novinkách z týmu a podobně. Na tomhle je potřeba zapracovat, pár klubů to samo „neurve“.
Snad v každém rozhovoru o ženském fotbale nemůže chybět dotaz, co ženskému fotbalu chybí, co je potřeba zlepšit. A vždy je odpovědí větší propagace. Souhlas. Jenže tohle mají v rukou samy kluby (případně svaz).
Pokud se bude hrát pravidelně na důstojných stadionech a vše bude podpořeno kvalitním marketingem a propagací, lidé začnou chodit a tyto stadiony naplňovat. Už z té podstaty, že budou vědět, kam a kdy přijít.
A pokud budou lidé chodit, diváci se nebudou počítat po desítkách, ale po stovkách a tisících, najednou i média začnou o ženském fotbale více referovat a vše se bude nabalovat a posouvat.
Pokud se nyní v médiích o tuzemském fotbale žen nepíše, je to odrazem reality, že to vlastně tolik lidí nezajímá. Média se přece chovají racionálně, žádný šéfredaktor nebo editor nedá do oběhu něco ze soucitu. Tohle si musí ženský fotbal vybojovat sám. Mít infrastrukturu, propagaci, udělat úspěch na hřišti.
Obrovsky by pomohl kýžený první postup reprezentace na mistrovství. Třikrát hrál český národní tým baráž o mistrovství Evropy, ale postup zatím nikdy nevyšel. Posledně na mistrovství Evropy 2022 už to bylo velmi blízko, ale soupeřky ze Švýcarska zvládly lépe penaltový rozstřel.
Kvalita reprezentace jde nahoru, i díky přestupům mnoha našich fotbalistek do zahraničí. Věřme tedy, že se historického postupu na závěrečný šampionát brzy dočkáme, zatím máme na kontě účasti na mistrovství Evropy hráček do sedmnácti a devatenácti let.
Díky sociálním sítím, kde na nás vykouknou příspěvky, jak na ženský fotbal ve Spojených státech, Francii, Anglii či Austrálii přišlo sedmdesát tisíc diváků, to může vypadat, že tuzemský ženský fotbal za světem brutálně zaostává. Zas tak špatné to ale není.
Jako milovník nejen ženského fotbalu, ale i nejrůznějších dobrodružství, jsem několikrát v létě nasedl do auta a vyrazil na ženský fotbal po Evropě, jel jsem například na utkání Ligy mistryň do Bosny, Slovinska, Černé Hory či Chorvatska. Tamní situace staví český ženský fotbal do excelentního světla.
Byl jsem na stadionech, kde jste museli jít kolem dokola a hledat otevřený vchod (a přitom zapochybovat, jestli jste tam vůbec správně a bude se něco hrát), v areálu pak netekla voda, nebylo žádné občerstvení a jediné zázemí tvořily staré špinavé sedačky. Počet fotbalistek na hrací ploše pak převyšoval počet diváků. Važme si tedy toho, co máme.
Dle koeficientu UEFA byla česká liga roky šestou nejlepší soutěží v Evropě (a nyní je stále na senzačním sedmém místě). Necháváme za sebou země jako Dánsko, Portugalsko, Nizozemsko, Skotsko nebo Rakousko. Herní kvalita nám tak nechybí (i když stále je vždy co zlepšovat).
Ženský fotbal máme v Evropě na klubové scéně úspěšnější než ten mužský. Nedávné tři účasti Slavie ve čtvrtfinále Ligy mistryň nebo postup Sparty do osmifinále LM jsou toho důkazem.
Další příležitost ukázat tuzemský ženský fotbal ve skvělém světle budou mít fotbalisty už tuto sobotu, kdy je v letenské epet Areně na programu další derby mezi Spartou a Slavií, tedy dvou nejlepších celků, kteří znovu hrají o první místo v tabulce.
Nezbývá tak než jen doufat, že opět dorazí velký počet diváků. Takový, který náš fotbal přiblíží spíše Západu než Balkánu. A dokáže, že jarní návštěva nebyla jedním výkřikem do tmy, ale nastupujícím trendem, kterého jsme skutečně součástí.
