V posledních volbách se do Poslanecké sněmovny dostalo rekordní množství žen: tvoří třetinu osazenstva dolní komory. Co to vypovídá o české společnosti? Jak se postavení žen v exponovaných funkcích v politice i byznysu celkově proměnilo? O tom diskutovala osmička vlivných dam u kulatého stolu v rámci konference Forbesu Lepší Česko v Karlových Varech.
Všechny mají plné diáře a program naplánovaný na minuty. Přesto vážily cestu do Karlových Varů, aby spolu sdílely radosti a strasti žen ve vrcholových pozicích v byznysu i politice. Sharing is caring – někdy je to přesně to, co zrovna potřebujete.
Zlepšilo se za posledních deset let postavení žen ve vedoucích pozicích? Záleží skutečně jen na schopnostech daného člověka, nebo ženy musejí oproti mužům vyvinout větší nasazení, houževnatost a tvrdší vyjednávání, aby se prosadily?
Na tato témata diskutovaly spolu se zástupkyní šéfredaktora Forbesu Irenou Cápovou u kulatého stolu v rámci konference Lepší Česko političky, top manažerky, majitelky podniků i představitelky veřejné sféry.
„V politice vidím posun k lepšímu. Zároveň ale vnímám, že ženy jsou v politických pozicích viditelnější. Když uděláte sebemenší chybu, je na ni kladen větší důraz, musíte si dávat pozor na všechno, na vzhled, často se bojíte i maličkostí,“ přiznala na domácí půdě hejtmanka Karlovarského kraje a senátorka Jana Mračková Vildumetzová.
Foto Martin Svoboda
S muži ale podle svých slov pracuje velmi ráda, protože jí dávají odlišný pohled na věc. „Dokážou vidět to, co já nevidím. Jako hejtmanka mám dva náměstky-muže, říkám jim pravá a levá ruka a naše spolupráce je pro mě velmi cenná. Také ze zkušeností mohu říct, že muži drží více dohromady,“ řekla s tím, že ačkoli nikdy nebyla zastánkyní kvót, zastoupení žen je pro ni důležité.
„Myslím, že ženy, které se prosadit chtějí, tak se prosadí. Jsem ráda, že poté, co jsem se vrátila do vedení kraje, tvoří naši devítičlennou radu pět žen a čtyři muži,“ dodala hejtmanka.
Ohledně zvýšené pozornosti na ženy političky s ní souhlasí i do nedávné doby předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která počátkem tohoto roku oznámila, že v politice ze zdravotních důvodů končí a v posledních volbách už nekandidovala.
„Jako společnost ještě nejsme na ženy ve vrcholových politických funkcích zvyklí. I můj muž se často setkával s otázkou, jak to zvládá, mít vedle sebe předsedkyni Poslanecké sněmovny. No, jak by to zvládal?!“ popsala vlastní zkušenost někdejší vrcholová politička.
„Ženy mají už 105 let aktivní, ale i pasivní volební právo. Přesto narážím na generalizaci, která začíná otázkou: Jaké to je, být ženou v politice? Na ni jsem už alergická. Všechny ženy v politice jsou automaticky brány jako expertky na zastoupení žen. Ale co když mám jiné priority? Ženám se také často podsouvá, že by měly politiku kultivovat,“ konstatovala Pekarová Adamová.
Všechny ženy v politice jsou automaticky brány jako expertky na zastoupení žen. Ale co když mám jiné priority?
Markéta Pekarová Adamová
Na sociálních sítích se Pekarová Adamová nedávno kriticky vyjádřila i k despektu, který po volbách musely snášet nově zvolené mladé poslankyně. „Prý si neumějí zavázat ani tkaničky. Vůči mužům stejného věku takové poznámky nebyly. Je to známka toho, co jako společnost umíme přijmout, a co ne,“ dodala. Posun k lepšímu však vidí třeba v přístupu bulvárních médií. „Tlak, který byl před lety vyvíjený třeba na Petru Buzkovou, už naštěstí není tak silný.“
Foto Martin Svoboda
Podle investorky a spolumajitelky realitní společnosti Lexxus Norton Simony Otavové postavení žen nejvíce pomáhají pozitivní příklady. „Čím víc budou ženy ve vrcholových pozicích vidět, tím víc se to bude normalizovat. Co teď ukazujeme našim dětem, tak se budou v budoucnu i ony chovat. Je to cesta, jak postupně naše prostředí změnit,“ řekla podnikatelka.
Když dnes doplňuje tým ve své firmě, otázka, zda by se na danou pozici víc hodil muž nebo žena, ji prý ani nenapadne. „Není to téma. Kolektiv složený s mužské a ženské energie je ideální,“ říká Otavová. Každého přístup má něco do sebe.
„Ráda jednám s muži a často si všímám, že se mnou nehandlují tolik, jako když si k jednacímu stolu sednou dva muži. Pak jde mnohdy více o soutěž,“ sdílela svou zkušenost.
Podle Simony Otavové je důležité, aby žena v byznysu zůstávala ženou a nekopírovala muže. „Na autentičnosti jsem postavila svůj úspěch. Já jsem já. Je potřeba si uvědomit podstatnou věc, bez které se v byznysu žena neudrží, a to jsou její znalosti a odborné schopnosti, bez kterých by je kolektiv stejně vyřadil. Ve své firmě si nedovedu představit mít v představenstvu někoho, kdo tam je jen kvůli tomu, že je žena.“
V tom vidí mezi politikou a byznysem výrazný rozdíl. „Pokud někdo v byznysu nemaká, můžeme ho snáze nahradit. V politice to tak snadné není,“ dodala Otavová.
„Všímám si, že když jednám s mužem, nehandluje se mnou. Ale jakmile si sednou dva muži, už je to soutěž. Ženy do situací naopak vnášejí intuici a lepší komunikaci,“ sdílela svoji zkušenost.
Generální ředitelka technologické společnosti SAP Hana Součková vidí mezery hlavně v komunikaci mezi muži a ženami. „Z mé zkušenosti muži s ženami ve vedoucích pozicích nemají problém, ale často nevědí, jak k nim přistupovat. A my jim to neumíme vysvětlit. Ženy se musejí jasně rozhodnout a umět definovat, jaké podmínky potřebují v práci, ale i jakou podporu potřebují doma od svých manželů,“ zamýšlí se top manažerka.
Foto Petr Ježek, SAP
Komunikace se týká i situací, do kterých se pravidelně dostává. „Když mám těžké jednání s jiným generálním ředitelem, stává se mi, že kolem problému tančí a neví, jak mi to má říct. Přitom kolegovi-muži to řekne na rovinu. Pár generálů už mi řeklo: ‚Hanko, nechci na tebe křičet. Jsi žena.‘ Jsem ráda, když mi muž pomůže do kabátu a je mužem, ale při jednání bychom spolu měli mluvit jako rovný s rovným,“ dodala Součková.
Někdejší ředitelka společnosti Mattel pro český trh Lenka Helena Koenigsmark, která působila i ve firmě Lego, připomíná, že situace ohledně žen ve vedoucích pozicích se za posledních dvacet let velmi změnila. A kultivaci pracovního prostředí připisuje právě i zahraničním korporacím.
Foto poskytla Lenka Helena Koenigsmark
„V mých začátcích bylo běžné, že na nás v práci řvali, v kanceláři jsme seděli patnáct hodin denně, o žádném work-life balance nemohla být řeč. Dnes jsme jinde,“ říká žena, podle níž je klíčové vytvořit takové prostředí, aby žena měla svobodu volby, zda chce pracovat, být doma tři roky s dítětem, nebo podle svých možností skloubit obojí.
Kvóty na podporu žen nezatracuje. „V něčem jsou potřeba, jinak to nesrovnáme. Muži nás ve vedení chtějí, ale na svůj úkor. Nejraději by počet pozic znásobili, aby o ně nepřišli,“ zamýšlí se Koenigsmark, která v současné době působí jako mentorka a lektorka v oblasti leadershipu pro ženy ve vedoucích pozicích.
A hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová na ni reaguje: „V politice jsou kvóty velmi citlivé téma. Osobně bych nechtěla být nikam dosazena kvůli tomu, že jsem žena. Chci, aby rozhodující byly dovednosti.“
Přitakává jí generální ředitelka společnosti Synlab Kateřina Bílly Danyšová. „Nechtěla bych být do funkce vybraná proto, že jsem žena, ale na základě výsledků a kompetencí. Ačkoli se podíl žen v českém zdravotnictví blíží 80 procentům, ve vedení jich stále není dost. Pokrok ale vidím. Před dvaceti lety jsem byla v rámci velké mezinárodní skupiny mezi všemi CEOs jedinou ženou, dnes je už zřetelný pozitivní posun k větší vyváženosti.“
Foto Martin Svoboda
Svůj pohled přinesla i Zuzana Ceralová Petrofová, majitelka rodinného výrobce klavírů Petrof. „Já jsem asi z Marsu, ale toto téma vůbec neřeším. Pokud něco chci dělat, zjistím si podmínky, vyhodnotím si priority, domluvím se doma s manželem, nebo to nedělám. Nic mezi tím,“ říká žena, která prodává české klavíry a pianina po celém světě. A neobejde se to bez ostrých loktů.
„S dcerou Aničkou, s níž firmu řídíme, musíme být napůl chlapi, jinak bychom neobstály ve světové konkurenci. Kamkoli přijdeme, na jednání jsou jenom chlapi. Musím přijít s názorem a protlačit ho,“ přiznává realitu mezinárodního obchodu Ceralová Petrofová.
Samostatnou kapitolou jsou podle ní země arabského světa, ale také Korea nebo Japonsko. „Jako ženu by mě tam na jednání nerespektovali. Raději pošlu místo sebe obchodního ředitele a jsem s ním na esemeskách. Ze zkušenosti víme, že to přináší lepší výsledky.“
Debaty se účastnila i zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, podle níž má celá problematika kořeny už v dětství.
Foto Martin Svoboda
„Měli bychom usilovat o to, aby se děti ve školkách a ve školách nacházely v bezpečném prostředí a učily se zdravě komunikovat, to vše je připraví na práci a vztahy v budoucnu,“ nastínila agendu, které se ze své pozice věnuje.
„Pokud ve škole vládne konkurenční prostředí, někdo vás hodnotí, začnete se srovnávat, bojíte se objevovat, jste zaťatí, nevyjadřujete své niterné pocity. Postupně hrubnete a spíš než abyste věci spoluvytvářeli, začnete se přetlačovat,“ vysvětluje původní profesí speciální pedagožka.
„Velmi důležité je už dětem ukazovat, jak mohou projevit svoji přirozenou ženskou nebo mužskou energii. Pokud ji neuplatňujeme tvořivě, její přetlak později ventilujeme nezdravě, třeba alkoholem nebo agresivitou,“ popsala Šimáčková Laurenčíková.
Podle Hany Součkové ze SAP se už situace ohledně rovného zastoupení žen mnohdy dostala za hranu, kdy ženy po svých partnerech požadují jak dobrý příjem, tak rovnoprávnou péči o děti. „To ale není není v jejich silách a přináší to zbytečné konflikty,“ připomněla Součková.
Klára Šimáčková Laurenčíková namítla, že se v této oblasti možná kyvadlo vychýlilo do krajní polohy a nějakou dobu bude trvat, než se ustálí.
Snad nejčastěji zmiňovaným slovem v diskusi byla odvaha – odvaha žen nebát se přihlásit o vyšší pozici, vyšší plat, vyjednat si dobré podmínky. Zmocněnkyně vlády pro lidská práva v ní vidí ale ještě jiný význam.
„Odvaha je čím dál víc o tom, ne se nebát, ale dělat věci, i když se bojím. Je fajn uvědomit si tento jistý rozpor, ale nemít na sebe nárok vůbec se nebát. Člověk se přirozeně bojí docela dost, ale stejně to zkusí a nenechá se strachem ochromit. A také otvírat tato témata chce v určitých oblastech odvahu,“ zakončila Klára Šimáčková Laurenčíková.
