Žena zůstává pro fotografa Tona Stana i nadále nejdokonalejším objektem zájmu, i když v nové výstavě Brusel v holešovické Trafo Gallery překvapuje posunem od černobílých nebo kolorovaných snímků k abstraktním obrazům.
Ve výstavním prostoru se střídají barevné figurální fotografie s obřími formáty maleb barvou na papíře. Soubor iniciovala cesta Tona Stana na Dálný východ.
„Prvotní inspirace pro tuto akci se váže k jihočínskému městu Guiping. Seděl jsem u zdi velkého nádvoří a se zájmem sledoval práci asi dvaceti špičkových kaligrafů. Vše bylo úžasné, jen mi jaksi vadilo, že stojí na nohou. Připadalo by mi adekvátní, kdyby jen tak levitovali hlavou dolů nad papírem a podkladu se dotýkali pouze štětcem,“ přibližuje umělec vznik netradiční výstavy.
„Později jsem v Praze potkal přítele Tomáše Krejčího a ten mi nabídl dle potřeby jejich obří studio. V té době jsem pracoval s pohybově mimořádně nadanou modelkou Terezou Kočovou a začala ve mně vznikat vize Bruselu. Realizace pak proběhla o rok později,“ dodává.
Jakou měla Stanova vize další anabázi, můžete ve výstavě vysledovat na pracovní nástěnce s polaroidy, ručními poznámkami a nákresy, ale i na videu, které proces zaznamenává. Zjistíte, že ačkoli fotograf už pětačtyřicet let modelky vysvléká, tentokrát udělal pro něj nezvyklou věc, a naopak je oblékl. Dokonce do kostýmů, které sám navrhl.
Jednou jsou to romantické bílé šaty, ale na jiných snímcích také jen igelit ovázaný kolem těla. Podstatnou roli v nich hrají doplňky – štětce namontované na helmu nebo na konce rukavic jako ve filmu Střihoruký Edward. Ne proto, že by se chtěl přiblížit bondážní erotice ve stylu fotografa Nobujošiho Arakiho, ale z důvodu praktického.
Tono Stano totiž prostřednictvím modelky a jejího kostýmu maloval. A teď přijde to nejpodstatnější z uměleckého záměru – nikoli na zemi, ale z „nebe“. Modelka byla obuta do bruslí a zavěšena za nohy od stropu.
Osm abstraktních kaligrafií tak vzniklo způsobem akčního body artu. Původně jich vzniklo čtrnáct, ale autor i galeristka a ředitelka Trafo Gallery Blanka Čermáková nakonec vybrali jen ty, jež přesně odpovídaly umělcově záměru.
Blanka Čermáková také okomentovala, proč si výstavu vůbec vybrala.
Jak jste na soubor přišla a proč se po takovém čase rozhodla vystavit? A proč jste zvolila autora, který stojí trochu bokem malířů a jiných výtvarníků většinou prezentovaných ve Trafo gallery?
Snažíme se program naší galerie čas od času oživit médiem fotografie, která je ovšem rozkročená mimo svůj obvyklý rámec. Po Tomáši Raslovi a Alžbětě Jungrové jsme i vzhledem k tomu, že Tono dlouho nevystavoval, oslovili jeho. Vystupuje ze své komfortní zóny často a rád. Svou malířskou performance mi pak představil následně a nám oběma přišlo, že se do naší výstavní síně bývalých jatek výborně hodí.
Jak sama tento soubor vnímáte v kontextu současného umění potom, co Yves Klein nebo Milan Knížák již podobný body art již dávno prováděli? Jakou hodnotu pro vás jako komerční galeristku má? Měl by se soubor prodávat jen jako celek? A už se vám sběratelé ozvali se zájmem o koupi?
Volná návaznost na oba zmíněné umělce napadne odbornou veřejnost, Tono měl však svou inspiraci v jihočínském Guipingu, kde sledoval kaligrafický kongres a představoval si, jaké by to bylo tvořit bez tíže.
Práce s malířským médiem v případě modelky byla u Tona uchopením situace po svém s experimentální hravostí. Fotky vedle obrazů fungují jako smysluplný celek, ideálně, pokud by zůstal pro nějakou sbírku kompaktní včetně videa.
Nicméně i samotné fotografie s kaligrafickým plátnem jsou výstižným a neobvyklým přírůstkem do sbírky nejen fanouška Tona Stana. Se zájemci o jeho dílo jednáme už od zahájení výstavy.
Katalog zpracoval grafický designér Robert V. Novák. Najdeme v něm něco navíc?
Katalog k výstavě obsahuje více fotografií k performance, než jsou vidět na výstavě, i kompletní počet kaligrafií, dokumentární fotky z malování a tři eseje od filozofky Terezy Matějčkové, které vznikly pro účely naší výstavy. Spolu s fotkami instalace tvoří publikace souborný celek.
