Inflace může být vyšší a mnohem delší, než si trh myslí. Svět zažívá nejrizikovější období za desítky let. Evropa zaostává, kde může, ale Amerika se bez ní neobejde. A protekcionismus je špatný, i když se děje na domácí půdě. To je část hlavních závěrů výročního dopisu legendy světa investičního bankovnictví, Jamieho Dimona, z největší investiční banky světa JPMorgan Chase.
Výroční dopis akcionářům JPMorgan jde proti současnému trendu. Namísto pár líbivých infografik, často generovaných umělou inteligencí, jde o téměř padesát stran hutného textu proloženého grafy a nahlédnutím pod pokličku hospodaření JPMorgan.
Když už se ale jednou za rok rozepíše muž, který pamatuje život v čele velké banky před finanční krizí 2008, ze které vyšel na straně vítězů, vyplatí se věnovat tomu, co říká, pozornost. A to možná o to víc, že druhý matador podobného formátu, Warren Buffett, předal své pero hlavního spisovatele Berkshire Hathaway svému nástupci Abelovi.
Co tedy přesně Dimon říká? Sám je již delší dobu skeptik, který varuje před přílišným investorským optimismem. Nepřekvapí tedy, že teď, i když mu geopolitická situace hraje do karet, zůstává u chmurné globální ekonomické prognózy. Ta říká, že by spojení vysoké inflace (jako za dob covidu) s klesajícími cenami aktiv (narozdíl od dob covidu), mohlo vytvořit koktejl, ze kterého řadu investorů pořádně rozbolí hlava.
Pro banky by ale takový koktejl mohl být naopak relativně pozitivní, protože – pokud má Dimon pravdu – je čeká éra vyšších marží.
Nás, kdo nejsme investiční bankéři, ale naopak čeká konec éry levných peněz, větší geopolitická fragmentace, „návrat k fundamentům“ a na trzích podle Dimona můžeme počítat s vyšší volatilitou jako novým normálem. Jezdce finanční apokalypsy pro letošní rok ale finančník vyjmenovává rozhodně více než jen čtyři.
Prvním z nich je současné vysoké ocenění aktiv, které by nyní mohlo (po dlouhé době) zase velmi rychle slétnout dolů. Dále pak eskalace obchodních válek, které pro změnu mohou reorganizovat světovou ekonomiku, vyhrocení vztahů mezi USA a Čínou.
Tím ale nekončíme. Jací jsou další Dimonovi jezdci apokalypsy? Nedostatek společností, které se rozhodnou vstoupit na burzu, dále rizika spojená s nástupem umělé inteligence, geopolitika, prudce rostoucí vládní zadlužení a také jedna skrytá hrozba přicházející ze soukromých trhů.
„Kazisvětem celé situace – a k tomu by mohlo dojít v roce 2026 – by byla inflace, která by pomalu rostla na místo toho, aby pomalu klesala. Už jen to by mohlo způsobit růst úrokových sazeb a pokles cen aktiv. A úrokové sazby jsou (ve světě investic – pozn. redakce) něco jako gravitace pro téměř všechny ceny aktiv. Klesající ceny příliš mnoha aktiv v jednom okamžiku pak mohou rychle změnit sentiment a způsobit úprk do hotovosti,“ uvádí Dimon.
Dimon nicméně zmiňuje i faktory, které teď globální ekonomice naopak pomáhají. Těch je ovšem relativně méně.
Prvním z nich je fiskální stimul v rámci amerického vládního programu One Big Beautiful Bill, který podle JPMorgan vnese do americké ekonomiky jedno procento HDP.
Dále Dimon mezi pozitivními faktory zmiňuje nákupy cenných papírů americkou centrální bankou v hodnotě 40 miliard dolarů každý měsíc, které vyloženě cílí na podporu ceny aktiv. Dále pak v USA probíhající deregulace, včetně podniků a bank, a obrovské kapitálové výdaje na umělou inteligenci, které mají podle odhadů banky letos vzrůst z loňských 450 miliard dolarů na 725 miliard dolarů.
Krizi na trhu soukromých úvěrů způsobenou neschopností hlavních aktérů vyplácet investory Dimon dál považuje za jeden z problémů, jimž budou čelit zejména investoři do růstových akcií. Zároveň ale tvrdí, že nejde o systémové riziko. Soukromé úvěry jsou sice už velký trh, jejich objem však ve srovnání s klíčovými částmi finančního systému zatím není kritický.
Skryté riziko podle něj ale nyní představuje soukromý kapitál obecně. „Vzhledem k tomu, že akciové trhy v posledních měsících dosáhly historických maxim, je trochu překvapivé, že soukromé investiční společnosti, které vlastní téměř 13 000 firem, nevyužily ve větší míře zdravých trhů k tomu, aby tyto společnosti uvedly na burzu. Investice do soukromého kapitálu se nyní drží v průměru sedm let – to je prakticky dvojnásobek oproti tomu, co dříve,“ vysvětluje.
„A když už dojde na jejich prodej, neprodávají se nějaké jiné společnosti ani nezamíří na burzu, ale vloží se do nového fondu s názvem ‚pokračovací fond‘. Od velké finanční krize jsme obecně měli jen býčí trh – je těžké si představit, co se stane, až dorazí delší medvědí,“ dodává Dimon.
Jako další hrozbu pro trhy pak vnímá kybernetické útoky. „Musím to zmínit, protože to zůstává jedním z našich největších rizik, a to pravděpodobně platí i pro mnoho dalších velkých odvětví a korporací. Umělá inteligence toto riziko téměř jistě zvýší,“ zmiňuje v této souvislosti.
Evropa na rozcestí
Vedle situace doma v USA se dopis hodně soustřeďuje také na Evropu a evropský trh. I když to tak na první pohled nevypadá, Spojené státy podle Dimona Evropu stále silně potřebují jako partnera. Na samotné evropské politice ale Dimon nenechává nit suchou.
Evropa, která podle něj vstupuje do rozhodující dekády, trpí neefektivností (pomalé rozhodování) a nedostatkem jednoty (roztříštěnost mezi státy, slabá koordinace politik). Dimon přitom vysloveně říká, že Evropa stojí na křižovatce, na jejíž jedné odbočce čeká dlouhodobý úpadek relevance a na té druhé pak obrovský (nejen investiční) potenciál. Druhá cesta ale vyžaduje bolestivé a radikální reformy. Jednou z výhod Evropy je prý dnes silný lidský kapitál.
Její hlavní dnešní problém spočívá v nízké produktivitě, slabších inovacích, přeregulovanosti a menších kapitálových trzích, než mají USA. Mnohem více než dříve ale také vnímá jako problém její nedostatečnou vojenskou sílu, závislost na USA a energetickou zranitelnost (cenami i narušením dodávek, protože je více nežli kdy dřív závislá na importech).
To Evropu z investičního pohledu (nejen) letos odsuzuje k nižšímu růstu než USA, což ale pro investory přináší i pozitivní implikace jako levnější valuace a zajímavý dividendový profil.
