Dobré pracovní podmínky, fungující zdravotní systém a mezilidská solidarita. Státy severní Evropy jsou díky nim dlouhodobě nejšťastnějšími zeměmi na světě. Co Česku chybí, aby se jim vyrovnalo?
Finové jsou spolu s Dány, Islanďany a Švédy i v roce 2024 údajně nejšťastnějšími lidmi na světě. Výzkumníci to zjistili z odpovědí na otázku, za jak dobrý považují dotázaní svůj život, ale také ze statistik hrubého domácího produktu na obyvatele, průměrné délky života ve zdraví nebo štědrosti obyvatelstva.
Jak ale zmínily i osobnosti na konferenci Lepší Česko magazínu Forbes, ani u nás špatně není – alespoň ve srovnání se zbytkem světa. Česko je podle žebříčku osmnáctou nejšťastnější zemí ze 143 sledovaných států a lidé se zde cítí lépe než ve Velké Británii nebo Spojených státech.
Přesto je stále kam se v žebříčku posouvat – a troufnout si můžeme i na první desítku. Inspiraci, jak se tam dostat, lze hledat ve Finsku, které získalo titul nejšťastnější země již sedmý rok po sobě. Dosáhlo toho díky tomu, že – stejně jako ostatní severské země – vybudovalo „infrastrukturu štěstí“.
V té jde primárně o ochranu každého občana v krizových situacích, jejichž dopady systém zmírňuje. Jednoduše řečeno, tamní občané se nemusejí tolik stresovat špatnými životními událostmi, protože vědí, že se o ně stát postará, než se z nich dostanou.
„Lidé ve Finsku mohou dělat chyby. Špatná životní rozhodnutí nebo smůla nemusí nutně znamenat přílišné zaostávání a lidé mohou svobodně zkoumat a hledat svou vlastní cestu,“ zmiňuje v reakci na výsledky studie stránka Finland Toolbox.
V severní Evropě se také klade důraz na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Jak ve Finsku, tak třeba Dánsku a Norsku pracují zaměstnanci týdně v průměru méně než třicet hodin, kdežto v Česku to činí 35 hodin týdně.
Tato volnost přitom výrazně nesnižuje jejich výsledky – naopak podle posledních dat studie Our World in Data bylo Norsko dokonce druhou, Dánsko pátou a Švédsko jedenáctou nejproduktivnější zemí na světě. Česko skončilo až na 28. příčce, třináct míst za Finskem.
Za důležité pro své štěstí považují obyvatelé severských států i přístup ke kvalitnímu zdravotnímu systému financovanému z daní. Ty platí s trochou nadsázky skoro až rádi – v listopadové studii uvedlo 93 procent Finů, že placení daní považují za důležitou občanskou povinnost. Vyhýbání se jim pak vnímá 84 procent za špatné v jakémkoli případě.
Ani Dánové se proti daním výrazněji nestaví, i když je mají nejvyšší z celé Evropy – lidé s nejvyššími příjmy odevzdávají státu necelých 56 procent toho, co vydělají.
Taková ochota platit daně se Čechům může zdát až bláznivá, důvod ale má prostý – peníze občanů v těchto zemích jdou skutečně na to, co je potřeba. Podle srovnání Transparency International jsou Dánsko, Finsko a Norsko v první čtyřce zemí nejméně trpících korupcí, přičemž Česko nedosáhlo ani na první čtyřicítku.
Země navíc občany pravidelně informují o tom, kam jejich peníze putují. A posunem k transparentnosti je i „Národní den závisti“ – každý rok na začátku listopadu finský finanční úřad zveřejňuje seznam zdanitelných příjmů všech občanů. Možnost společností tajit mzdy zaměstnanců tam tedy téměř neexistuje a to nutí firmy k jejich vyrovnávání, což vede i k pocitu rovnocennosti mezi zaměstnanci.
Ke štěstí Finů přispívá i přístup státu k dětem. Nastávající rodiče mají například již více než osmdesát let možnost získat krabičku pro miminko, která obsahuje 39 kusů základních potřeb a oblečení pro kojence.
Obsah finské krabice nejen pro rodiče v nouzi. Foto Kela strategický rozvojový program
Stát se také stará o dostupnost míst v jeslích. Za ty se přímo neplatí a vychovatelky v nich děti učí například cizí jazyky, zatímco rodiče pracují. Naproti tomu v Česku se už nejméně od roku 2018 řeší, že máme jedny z nejméně dostupných jeslí v Evropské unii.
I zde je vidět důraz na snahu ulehčit lidem život a zmírnit jejich stres. Seveřané nemusejí tak usilovně řešit, jak se o děti postarají, a proto není rozhodování mezi prací nebo rodičovstvím tak rozšířené. Vědí totiž, že i kdyby kvůli rodičovství práci nezvládali nebo se dítěti něco stalo a oni s ním museli zůstat doma, jejich život to nezničí. Tato jistota vede k tomu, že dvě třetiny matek dětí do tří let jsou ve Finsku zaměstnané.
Aby však celý systém fungoval, musejí si lidé navzájem důvěřovat. Solidarita je zde dlouhodobě na vysoké úrovni a podle Indexu prosperity a finančního zdraví je právě ve Finsku, Dánsku a Švédsku nejvyšší z Evropy. Ani Česko ale nedopadlo špatně, když skončilo deváté z 27 zemí Evropské unie.
Zmiňován bývá v této souvislosti i test magazínu Reader’s Digest, který v šestnácti světových městech „ztratil“ po dvanácti peněženkách s penězi, doklady, rodinnými fotografiemi, ale i kontaktem na majitele. Lidé v Helsinkách z testu vyšli nejlépe, když jich vrátili jedenáct. A v Praze? Tři.
Obecně tedy platí, že nejspokojenější jsou státy s největší mírou společenské soudržnosti. Studie nadace Bertelsmann Stiftung uvádí Dánsko, Norsko, Švédsko a Finsko jako země, kde jsou lidé nejvíce propojeni a nejvíce zaměřeni na společné dobro.
„To má zásadní význam pro budoucnost každé společnosti a významný vliv na vnímání blahobytu člověka. Větší soudržnost znamená větší životní spokojenost,“ vysvětluje Liz Mohn, místopředsedkyně výkonné rady nadace.
Na štěstí má však vliv i příroda. Většina mladých Finů uvádí, že jim pobyt v ní zlepšuje náladu. Necelých devadesát procent všech Finů ji pak považuje ve svém životě za důležitou. Příroda je tam snadno dostupná a téměř 75 procent plochy země pokrývají lesy, což je o zhruba čtyřicet procent více než u nás. Podobně jako v Česku, i ve Finsku, Švédku nebo Norsku pak platí právo na veřejnou přístupnost krajiny.
Stejně důležité jako skutečné podmínky lidí je pro měření štěstí to, jak subjektivně vnímají svou situaci. Národy, které si rády stěžují na svůj život, obvykle končí v porovnání s ostatními na nižších příčkách. Finové naopak přistupují k životu zcela jinak a jejich očekávání jsou mnohem skromnější.
„Pokud si nepředstavujete pozlacené záchodové prkénko a několik jachet na cestování po světě, pak jste možná trochu blíž vrcholu. Pokud je však vaše očekávání úspěchu v nejlepším možném životě takové, může být jeho dosažení těžší,“ vysvětlovala jedna z autorek studie World Happiness Report v podcastu Americké psychologické asociace.
Podle ní lidé také nevnímají pojem „nejšťastnější“ správně a studie na něj zaměřené se mnohem více týkají spokojenosti se životem a přesvědčení o dobré budoucnosti než „šťastného, bujarého poskakování po ulici“.
