Ta myšlenka byla ve vzduchu již poměrně dlouho, i když se okolo chodilo jako kolem horké kaše. Smrt je totiž asi poslední velké společenské tabu. Byli to ale Češi, kteří nakonec ťali do živého – nebo spíš vlastně do mrtvého.
Hranice mezi naší skutečnou a virtuální zkušeností se rozmazávají přinejmenším od začátku éry sociálních sítí. Klasickým příkladem je Facebook.
V roce 2019 publikoval internetový institut univerzity v Oxfordu studii Big Data & Society, ve které dokazuje, že počet účtů zesnulých uživatelů do poloviny 22. století předčí počet těch živých.
Pokud se jejich pozůstalí nerozhodli nechat účet odstranit, nepřestávají takové profily plné fotek, kontaktů a konverzací žít i nadále vlastním virtuálním posmrtným životem, o kterém se nesnilo ani egyptským faraonům.
Přijde vám to trochu děsivé? Možná, ale faktem zůstává, že technologie už naše vnímání smrti změnila, a tak zbývá jen vyřešit některé nepohodlné otázky, jako kdo po smrti uživatele vlastní všechna zanechaná data nebo jestli budeme potřebovat pro svoji internetovou stopu speciální poslední vůli, a posunout se dál.
