Josef Michálek je úkaz. Má malou a mladou firmu: s pár lidmi opravuje a servisuje výtahy. Svým přístupem by ale mohl inspirovat zavedenější i větší podniky a společnosti. Například ho netrápí, že by nemohl sehnat lidi. Naopak, sami se mu hlásí. Jak to dělá?
Ještě před pár lety byl sám v roli zaměstnance, a jak říká, dobře si pamatuje, co mu vadilo a co si přál. Nedávno tak ve své firmě Výtahy Michálek zavedl kratší pracovní dobu. V pátek se končí ve dvanáct a v týdnu jeho lidé pracují místo osmi hodin o půl hodiny méně.
„Ze své zkušenosti vím, že pátek je den, kdy člověk po poledni spíše přemýšlí, co bude dělat o víkendu, než že by se plně koncentroval na práci,“ vysvětluje Michálek. Navíc chtěl dopřát svým zaměstnancům, o kterých mluví bezvýhradně jako o kolezích, víc volného času.
Netradiční krok se podle něj okamžitě osvědčil. Produktivita v práci se nijak nesnížila, lidé jsou spokojenější a již teď Michálek vidí, že i letos jeho firma, která servisuje na 250 výtahů hlavně na Mladoboleslavsku, poroste v řádech desítek procent. Čeká tak roční tržby kolem deseti milionů korun.
Zkrácení pracovní doby přitom neznamenalo snížení příjmů. „Pak by to už přece nebyl benefit,“ připomíná Michálek. Od nového roku naopak zvýšil všem mzdy o deset procent. „Bral jsem to jako povinnost, protože inflace se utrhla ze řetězu a nejen já, ale i moji zaměstnanci mají své rodiny a musí platit vyšší zálohy na energie a další věci,“ konstatuje.
Kromě samotné kratší doby a růstu mezd sází i na další benefity, jako jsou odměny na letní dovolenou, vánoční odměny, výsledkové prémie nebo třeba auto i pro soukromé účely – a bez zabudované GPS pro sledování firemních vozů. „Jsem proti sledování zaměstnanců, protože to jen zvyšuje všemožné náklady. Nedůvěra je příliš drahá,“ zmiňuje své podnikatelské heslo.
Právě na důvěře svůj byznys založil a teď se mu to ve velkém vrací. Zatímco je podle něj na trhu enormní nedostatek kvalitních servisních techniků na výtahy a firmy se o ně přetahují, k němu se hlásí sami. Dnes jich zaměstnává pět, ale s růstem firmy chystá i přijímání dalších lidí.
A jak říká, plní si svůj sen. Po letech práce pro velkou servisní společnost totiž jednak viděl, co vše by se dalo dělat lépe, a také toužil po kariérním růstu i vyšším příjmu. Přestože ho všichni odrazovali, Michálek se před pěti lety odhodlal a pustil do podnikání.
Začátky byly krušné a v jednu dobu se zdálo, že se raději půjde nechat zase zaměstnat. Vedle své firmy se snažil uživit třeba jako přidavač na stavbě, a když po měsících začal získávat první zákazníky, musel pracovat sedmdesát hodin týdně, aby se udržel. Pak se ale firma i díky spokojeným zákazníkům a doporučením rozjela.
