Je předmětem válek i symbolem bohatství. A víceméně si drží stále stejnou hodnotu po věky věků. I když není tak sexy jako bitcoin nebo luxusní veteráni, přesto mají investoři zlato v oblibě. Ale proč?
Proč se ho vyplatí kupovat a hromadit, a to už od roku 1091 před naším letopočtem, kdy v Číně uznali malé zlaté kostky jako určitou formu peněz?
„Výhody zlata jsou známé. Je to vzácný kov s vysokou hustotou, v jehož malém množství je obsažena velká hodnota,“ říká Aleš Kocourek, děkan Ekonomické fakulty na Technické univerzitě v Liberci, který se specializuje mimo jiné i na světovou ekonomiku a rozvojové země.
„Navíc je to měkký kov, který nekoroduje, dobře se zpracovává, dobře se dělí a slévá, má atraktivní barvu a skvělé uplatnění ve zlatnictví. To všechno byly důvody, proč se začal využívat jako platební prostředek,“ dodává.
Abychom zlatou horečku pochopili, je třeba vydat se hlouběji do historie. V dějinách ekonomie narazíme na jeden z prvních myšlenkových proudů – merkantilismus. Byl postavený na principu získávat zlato skrze obchod, hromadit ho doma a v žádném případě nepoužívat jako platidlo v mezinárodní směně.
Dominantní byl v Evropě v 16. až 18. století, rozdmýchal mnoho vnitroevropských válek a konfliktů a byl zodpovědný za evropskou expanzi i za největší rozkvět španělské, portugalské i britské ekonomiky.
„Období po objevení Ameriky je z hlediska postavení zlata dost významné, protože právě Španělé a Portugalci jej nahromadili enormní množství. Tehdy nedocházelo k masivnímu technologickému pokroku v zemědělství nebo průmyslu, takže výrobní kapacity, které ekonomiky těchto států měly, se nezvětšovaly takovým tempem. Naproti tomu objem zlata, který se v nich akumuloval, se zvětšoval dovozem z Latinské Ameriky,“ popisuje děkan.
A to je také období, kdy podle historických dat dochází k významné inflaci a znehodnocování zlata. Jeho schopnost zprostředkovat směnu se zmenšila, protože objem obchodovaných výrobků a služeb rostl pomaleji než množství zlata v oběhu.
„Jenže pak se situace razantně změnila. Jednak kolonizátory se staly Nizozemsko, Francie a Velká Británie, jednak jsme objevili nové světy – nejen Ameriku, ale kolonizovali jsme prakticky celou Afriku, Indii a Asii. A drahé kovy sehrály hlavní roli a staly se základem platebního systému,“ přibližuje Aleš Kocourek.
