Nejslavnější z Čechů, kteří kdy uspěli s bruslemi na nohou a s hokejkou v ruce, má jasno. „Kdo hokeji fandí, tleská. Kdo hokeji rozumí, mlaská,“ napsal na Instagram legendární Jaromír Jágr.
I on se přidal k těm, kdo nahlas oceňují výkony reprezentace do dvaceti let. Čeští junioři získají po osmnácti letech čekání medaili z mistrovství světa – v noci na pátek se od půl jedné ráno našeho času o tu nejcennější poperou ve finálovém duelu s domácí Kanadou.
Hokej je i přes slabší období nadále jedním z nejmilovanějších tuzemských sportů. A mimo jiné generuje nejbohatší sportovce země. V pravidelném žebříčku nejlépe vydělávajících sportovců, který Forbes sestavuje každé léto, bylo naposledy z pětadvaceti hned třináct hokejistů, tedy nadpoloviční většina. David Pastrňák, Tomáš Hertl, Jakub Voráček, Ondřej Palát… Co jméno, to pojem.
Zařadí se mezi ně jednou i David Jiříček, Jiří Kulich, Stanislav Svozil, Matyáš Šapovaliv, Tomáš Suchánek? To jsou aktuální tahouni české dvacítky. Ta naposledy v měření světové konkurence medailově uspěla v roce 2005, když tým vedený stávajícím šéfem svazu Aloisem Hadamczikem vybojoval bronz.
„Nyní Češi věří, že mají sílu na zlato. A dostanou k tomu šanci,“ oceňuje prestižní magazín The Hockey News, že zmiňovaní teenageři do boje o titul rozhodně neprošli náhodou. Tak jako další experti vyzdvihuje taktickou vyspělost, výkony brankáře Suchánka a týmovost. „Na tak krátkém turnaji je chemie v mužstvu zásadní,“ dodává The Hockey News v jiném textu o českém výběru.
Ten opěvuje zajímavý jev. Českému hokeji dlouhodobě schází obránci, kteří by splňovali nároky moderní hry na tento post: beci tvořiví, silní v rozehrávce s pukem. Takového má Česko v NHL ostatně jediného, Filipa Hronka z Detroit Red Wings. Celkově v nejlepší lize světa nastupuje pravidelně pouze šest českých obránců. Pro srovnání, finských beků hraje v NHL pravidelně jedenáct a těch ze Švédska dokonce dvacet osm!
Juniorský výběr má ale na tomto postu mimořádně zajímavé talenty: Jiříčka, loni ve výběru nadějí draftovaného jako číslo šest, což je české maximum za posledních dvaadvacet let. Kapitána Svozila. Anebo Davida Špačka, syna naganského olympijského šampiona Jaroslava Špačka. Ten úrodu nadějných beků pro The Hockey News vysvětlil následovně: „Máme dobrý pohyb, dokážeme si rychle předávat puk. A řada z nás působí v Severní Americe, takže jsme zvyklí na užší kluziště.“
Sešel se velmi silný ročník, velmi dobře koučovaný zkušeným Radimem Rulíkem. To, že vsadil na mladíky ze zámořských soutěží, prospělo hernímu stylu. V NHL se hraje nejlepší hokej světa mimo jiné i kvůli rozměru ledové plochy: ta je menší než v Evropě a hokej je tak na ní náročnější, především na rychlost.
Z rychlosti se ostatně pak v soudobém hokeji stala absolutní mantra – nejen z rychlosti nohou na bruslích, ale rovněž z rychlosti práce s pukem, tedy šikovnosti rukou, a rychlosti myšlení.
Absolutním měřítkem je v tomto směru Connor McDavid z Edmonton Oilers, největší hvězda současnosti, který i z nejkvalitnějších soupeřů často činí kužely na ledě a prosviští kolem nich, jako by oni měli na bruslích závaží. Prokazuje to v NHL sezonu co sezonu, ba se stále lepší.
Zářnou budoucnost experti předvídají i kanadskému úkazu Conoru Bedardovi, jasně největší zbrani českého soupeře ve finále. Když hrál McDavid v roce 2015 na juniorském šampionátu, nasbíral jako sedmnáctiletý v sedmi duelech jedenáct bodů, stejně starý Bedard má už teď po šesti startech bodů dvacet tři.
Vrstevníky převyšuje o několik úrovní, ale znamená to, že bude jednou významně lepší než McDavid? Těžko. Už pokud by se McDavidově famózní kariéře dokázal aspoň zlehka přiblížit, byl by to mimořádný počin. Čímž se vracíme k tomu, zda Suchánek, Jiříček, Svozil či autor vítězné semifinálové trefy Kulich mohou jednou napodobit Pastrňáka či Voráčka. Mohou, ale ani případná zlatá juniorská medaile v tom nebude hrát zásadní roli.
Několikadenní turnaj jim přidá plusové body, víc ovšem nezajistí. I Bedarda mají scouti dokonale „zrentgenovaného“ ze všech stran. Jeho výkony na turnaji dodávají na očekávaný verdikt o výjimečnosti glejt, jedničkou draftu by se ovšem stal i v případě, že by odehrál průměrný turnaj. Jeho potenciál je zkrátka jasný a sedm zápasů ho nezmění.
Za měřítko proto platí hlavně zmíněný draft. Vyhledávači talentů v něm nedají jen na sebelepší působení na jednom turnaji (výkony loňské překvapivé jedničky draftu Juraje Slafkovského na seniorském šampionátu budiž výjimkou). Scouti sesumírují několik sezon, proklepnou si hráče i mimo led, zajímá je zázemí, odhodlanost, fyzická připravenost.
Proto šel Jiříček na řadu takto brzy, proto si Kulicha hned v prvním kole vybrali Buffalo Sabres. On i jiní útočníci Šapovaliv a Jakub Brabenec z Vegas Golden Knights či další beci Svozil (Columbus) a Tomáš Hamara (Ottawa Senators) pak od klubů NHL dostali nováčkovské smlouvy, což je další významný krok v kariéře – samotná volba v draftu nic negarantuje.
Z českých příslibů si jako dosud jediný z mužstva NHL zkusil právě obránce Jiříček. Za Columbus Blue Jackets odehrál dva zápasy, zanechal dobrý dojem… A ještě víc prozřel. Uvědomil si, co je všechno před ním.
„Na všechno si ještě zvykám. Jak skvělí hokejisté tady jsou. Jak tvrdě makají. Jak pracují na detailech,“ vypočítával Jiříček pro českou verzi webu NHL. „Je to nejlepší liga na světě. Člověk se tady musí opravdu soustředit na každé střídání, na všechny detaily na ledě. Musím tvrdě makat, pořád se zlepšovat a uvidíme, co se stane. Každý den je pro mě důležitý.“
Naopak gólman Suchánek, adept na nejlepšího strážce branky juniorského mistrovství světa, má k něčemu podobnému daleko: už dvakrát prošel draftem bez zájmu kteréhokoli z celků. Jeho vynikající výkony na turnaji by ho však mohly konečně dostat do hledáčku scoutů.
Pravidlo, že hledačům talentů někdo málokdy uteče, má totiž svoje výjimky. Například Ondřej Palát šel v draftu na řadu až druhý rok, navíc na konci posledního, sedmého kola. A stal se z něj dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, který loni podepsal smlouvu na tři čtvrtě miliardy korun.
Jeho agent Robert Spálenka ze Sport Investu pak pro Forbes líčil, že pro něj osobně je u nevybroušených hokejových drahokamů jednou z nejcennějších vlastností píle. „Já si u mladých kluků nikdy neříkám, jestli z nich bude nový Jágr nebo Gretzky. Upřímně, ve čtrnácti letech se to těžko poznává. Můžete ale poznat jejich potenciál, jak kdo chce pracovat, jaký kdo je,“ uvedl Spálenka.
Přesně to mladé české hvězdy teprve čeká. Barva medaile, kterou jim v pátek ráno českého času pověsí na krk, bude pro jejich kariéry nakonec daleko méně významným faktorem.
