Uplynulý rok byl ve znamení až revolučních změn v evropské energetice, které odstartovala válka na Ukrajině.
Evropa se musela narychlo zbavit ruského plynu, což se jí nakonec podařilo, i když jeho ceny se zejména v létě na energetické burze v Lipsku dostaly do astronomických výšin a s sebou strhly i ceny elektřiny. A tato neutěšená situace pak vedla evropské politiky k regulaci trhu zejména v podobě zastropování cen.
Zdá se, že minimálně z pohledu cen jsme si tím nejhorším už prošli. Co nás ale čeká v energetice příštím roce?
Lithium
Debaty o těžbě lithia, důležitého prvku pro výrobu baterií do elektrovozů v Česku, měly před pěti lety sílu ovlivnit parlamentní volby, když předseda hnutí ANO vykřikoval, že pod Krušnými horami leží lithium za více než dva biliony korun a že by si jej Česko nemělo nechat vzít zahraničními firmami.
Jak už to tak ale bývá, realita je o dost složitější. Česko sice disponuje velkými zásobami lithia, nikdo ale zatím neví, zda se jeho těžba vyplatí. Jednak taková těžba vůbec není ekologická, což by ji kvůli novým pravidlům zodpovědného investování ESG jen prodražilo. Druhým, podstatnějším faktem je, že by v případě zahájení jeho těžby musela vzniknout i celá nová infrastruktura s nutným zpracovatelským závodem.
„Ekonomická návratnost těžby je strašně diskutabilní,“ říkal v minulém roce v rozhovoru pro Forbes spolumajitel RSJ Libor Winkler. Skupina RSJ se o těžbu lithia zajímá skrz firmy Cínovecká deponie a Sanaka Industry. Není ale jediným zájemcem, lithium chce těžit i ČEZ. A právě ten si nechává zpracovat studii proveditelnosti, která by dle šéfa ČEZ Daniela Beneše měla být hotová do května příštího roku a dát jasnější odpověď na to, zdali v Česku těžba měkkého kovu opravdu začne.
Gigafactory
Pokud by stát s těžbou lithia opravdu začal, podle šéfa ČEZ Daniela Beneše by lithium z českého podhůří mohlo už za další dva roky zásobovat továrny na výrobu baterií pro elektrovozy, pro které se zažilo jméno gigafactory.
O vybudování jedné takové u nás uvažuje německý koncern Volkswagen (rozhoduje se mezi dalšími dvěma lokalitami), který měl o jejím umístění rozhodnout už letos, konečný verdikt ale odsunul na rok 2023. Vláda by o takovou továrnu v Česku zájem měla a už vybrala i lokalitu, kde by mohla stát. Je jí záložní armádní letiště Líně na Plzeňsku. Investice by podle vlády mohla přinést do veřejných rozpočtů 71 miliard korun.
Transformace ČEZ
Největší událostí v příštím roce se ale může stát „zestátnění“ ČEZ. Největšího výrobce elektřiny v Česku totiž dle všeho čeká transformace. Myšlenku představil na jaře premiér Petr Fiala, který dle jeho slov chce mít všechny klíčové výrobní zdroje elektřiny v Česku pod kontrolou státu.
Plán na případnou transformaci polostátní energetické skupiny ČEZ se představí na další řádné valné hromadě společnosti v roce 2023, která se typicky koná v červnu. Ve hře je rozdělení ČEZ na výrobní a obchodní část a poté dostat výrobní část pod kontrolu státu, nebo i vyplacení minoritních akcionářů, kteří drží necelou třetinu skupiny.
Windfall tax
Podobně jako jinde v Evropě i v Česku začne vůbec poprvé platit takzvaná windfall tax, tedy daň z neočekávaných příjmů často označovaná i jako válečná daň. Ta se bude kromě bank týkat i petrochemických a energetických firem. Jejím účelem je získat prostředky na financování mimořádných výdajů spojených s energetickou krizí. Vláda si od ní slibuje, že vybere zhruba 85 miliard korun navíc do státního rozpočtu.
Daň má být zavedena na tři roky – 2023, 2024 a 2025. Neočekávané zisky ministerstvo vypočte z průměru čtyř předcházejících let, které budou následně navýšené o dvacet procent. To vše pak bude zdaněno sazbou ve výši šedesáti procent plus se musí připočítat i zdanění ve výši devatenácti procent pro zisky, které nebudou zahrnuty do kolonky mimořádných. Efektivní daňová sazba tak ve výsledku bude činit 79 procent.
Ceny energií
Tou nejdůležitější otázkou pro domácnosti i firmy ale zůstává, jak se v příštím roce budou vyvíjet ceny energií, zejména plynu a elektřiny. Jak už jsme zmínili v úvodu článku, to nejhorší z pohledu cen zřejmě máme za sebou. Faktem ovšem je, že i tak si musíme zvykat na nový cenový normál, v kterém bude cena elektřiny i plynu násobná, než na jakou jsme byli zvyklí v poslední dekádě.
Dlouhodobější kontrakty na burze v Lipsku naznačují, že cena se v příštím roce bude držet u elektřiny mezi dvěma až třemi sty eur, u plynu pak bude oscilovat kolem sta eur za megawatthodinu. Znamená to, že energie budou třikrát dražší než v posledních pěti letech před energetickou krizí.
