Už příští středu, tedy 18. března, se chystá Evropská komise předložit svůj návrh sjednocených pravidel pro startupy, takzvaný 28. režim, někdy také označovaný jako EU Inc. Dopad bude mít prakticky na všechny evropské firmy. Hovoří se o něm dlouho, a protože sliboval sjednotit právně roztříštěný trh i pravidla pro zaměstnanecké akcie, budil také velké emoce i naděje. Naplnily se?
Nejen startupy, ale všechny evropské firmy dnes při expanzi v rámci unijních zemí narážejí na odlišná pravidla, procesy a náklady, ale také na různé přístupy k zaměstnaneckým akciovým programům, se kterými se musejí potýkat v jednotlivých státech. To měl 28. režim změnit.
Uniklá podoba návrhu ale ukazuje, že to, co se Evropská komise chystá příští týden předložit, představuje značně umírněnější kompromisní řešení. Tomu navíc ještě dále mohou obrousit hrany politická jednání po oficiálním představení návrhu.
Na téma, proč v Evropě chybí pořádné scaleupy (společnost, která už má za sebou startupovou fázi hledání a se zavedeným produktem se pokouší o rychlý škálovatelný růst – pozn. red.), se v současné době dělají internetové vtipy.
Roztříštěná unijní byrokracie nejen prodražuje firmám financování růstu, ale hlavně často úplně odebírá chuť a odvahu pouštět se na evropském trhu do většího rizika. Velkou bolístkou je také přístup k zaměstnaneckým podílům a jejich danění.
Jak to nakonec dopadlo? Začít můžeme třeba tím, že v návrhu, který Brusel nakonec předkládá, nepůjde o náhradu národních pravidel, ale spíš o jejich další doplněk, a i když Komise cílí hlavně na startupové a scaleupové společnosti, dotkne se ve skutečnosti společností všech.
Společnost EU Inc. totiž bude možné jak založit od nuly, tak může vzniknout přeměnou, fúzí, rozdělením nebo jako dceřiná firma. Na startupy a scaleupy, které ovšem nařízení nedefinuje, protože to ponechává na jiné evropské regulaci (European Innovation Act), by ale měly dopadnout určité výhody a úlevy.
Prvním benefitem nařízení je, že přinese možnost založit si evropskou společnost plně digitálně a ta pak v režimu „digital-only“ zůstane v celém svém životním cyklu, včetně její případné likvidace.
Technicky bude vše probíhat přes evropský systém propojující obchodní rejstříky členských států – BRIS (Business Registers Interconnection System). Přes ten by mělo jít firmu založit s harmonizovaným formulářem a evropskou šablonou stanov, a to ve velmi rychlém režimu do 48 hodin a za cenu maximálně sto eur (2450 korun).
Podle analytika České startupové asociace Tomáše Pospíšila návrh navzdory kompromisům představuje důležitý krok na cestě k jednotnému evropskému trhu.
Oceňuje na něm hlavně fakt, že se konečně pokouší řešit to, co skutečně evropské firmy v různé fázi rozjezdu trápí, tedy hlavně investovatelnost, zaměstnanecké podíly, rozdílnou rychlost digitalizace v různých zemích a přeshraniční použitelnost firemních struktur.
Zároveň ale varuje před přílišným nadšením a vyjadřuje pochybnost, že by ve své současné formě navrhovaná direktiva skutečně vedla k větší volnosti lidského a finančního kapitálu napříč Evropou, což je věc, po které zakladatelé evropských startupů a scaleupů nejvíce volají.
„Jako pozitivní věc bych určitě vypíchl, že návrh EU Inc. je nakonec ve formě nařízení, a ne směrnice. Toto zajistí rychlou harmonizaci legislativy napříč všemi členskými státy Evropské unie, která by nemohla být zajištěna ve stejné míře skrze směrnici, kterou by si každý stát při transpozici upravoval, jak se mu to hodí,“ komentuje Pospíšil.
„Dalším benefitem je, že administrativa EU Inc. má být plně digitální napříč celým životním cyklem společnosti a má přinést první skutečně ambiciózní kroky v harmonizaci ESOP (program zaměstnaneckých akciových opcí – pozn. red.) a startupového financování,“ dodává analytik.
Současně je ale podle Pospíšila velká škoda, že se z právních úkonů s tím spojených nakonec nepodařilo úplně odstranit potřebu notářských služeb, které jsou vnímány jako jedna z dalších významných brzd ve startupovém prostředí.
„Během fáze vzniku společnosti nebo při změnách stanov se stále počítá s preventivní administrativní, soudní nebo notářskou kontrolou,“ vysvětluje. Kde naopak přítomnost notáře již nutná nebude, je převod akcií. Aktuální návrh totiž výslovně ruší požadavek notářského zápisu a dalších dodatečných formalit.
Foto Pixabay
Návrh ve své předkládané podobě podle Pospíšila také neřeší opravdu hloubkové problémy, jako je roztříštěnost pracovního, daňového a sociálního práva napříč členskými zeměmi Evropské unie.
Navzdory silnému volání firem po podobném produktu nepřichází návrh Komise se zavedením nového centrálního registru firem, takže je i nadále potřeba se spoléhat hlavně na efektivitu propojení stávajících národních registrů.
„To je ale celkem pochopitelné. Rozumíme, že centrální rejstřík je ekonomicky, politicky i právně neprůchodný a že se Evropská komise pokouší o dosažení obdobného výsledku kompromisem. Část těchto problémů by přitom mohla být menší, kdyby se EU Inc. zaměřila striktně na rychle škálovatelné a inovativní společnosti,“ myslí si analytik.
Problematické je podle něj také postavení návrhu na článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Ten umožňuje Unii regulovat svůj jednotný trh, aniž by vyžadovala jednomyslnost nebo aby zákony měly formu směrnic. Článek se využívá hlavně k odstraňování překážek pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. To ale neznamená, že by ho bylo snadné prosadit.
„Může to být politicky lákavé a lze v jeho prospěch vymyslet právní argument, ale pravděpodobně by to bylo napadeno a neslo by to nezanedbatelné riziko zrušení před Soudním dvorem EU,“ myslí si Pospíšil. Některé věci se ale podle něj v návrhu jednoznačně zlepšily.
„Návrh mnohem víc, než jsme čekali, řeší zjednodušený konec životního cyklu firmy. Obsahuje totiž možnost její rychlé digitální likvidace nebo dokonce zjednodušený insolvenční režim. Ten je ale zatím omezený na vybrané kategorie firem a ve výsledku bude stále významně záviset na národních úpravách,“ uvádí analytik. V obou případech by mělo jít o levnější proces s cílem uzavřít věc nejpozději do šesti měsíců.
Posledním velkým kladem návrhu má být přístup ke startupovému financování. Připouští například akcie bez jmenovité hodnoty, nulový minimální kapitál, více tříd akcií, rychlé digitální převody a nástroje blízké americkým investičním instrumentům pro rané financování startupů jako rychlejší a levnější alternativa ke konvertibilní půjčce, tedy SAFE (Simple Agreement for Future Equity) a KISS (Keep It Simple Securities).
To by mohlo výhledově snížit potřebu evropských firem zakládat zahraniční holdingy jen kvůli investiční dokumentaci a programům ESOP. Návrh naopak podle experta neřeší daňové, pracovní a sociální překážky, kterým evropské startupy dlouhodobě čelí.
„U evropských programů ESOP se sice neharmonizuje celé daňové právo ani sazby (ty zůstávají na jednotlivých státech – pozn. red.), ale došlo ke sjednocení klíčového momentu zdanění a způsobu výpočtu zdanitelného příjmu u warrantů (investiční certifikát, který dává držiteli právo, ale nikoli povinnost koupit nebo prodat podkladové aktivum za předem stanovenou cenu do určitého data – pozn. red.),“ podotýká Pospíšil.
Klíčové v tomto případě je, že ke zdanění bude docházet až při prodeji akcií, nikoli tedy již během procesu, při kterém zaměstnanci nebo zakladatelé právo k zaměstnaneckým akciím, opcím nebo jiným formám podílu ve společnosti získávají.
