skip to main content

Ztracená Muriel je po padesáti letech zpět v rodině Káji Saudka. Poprvé kresby uvidí i veřejnost

Pojištěné jsou na desítky milionů korun, pro rodinu ale mají nevyčíslitelnou hodnotu. Aby ne, však je také padesát let neviděla. Originály kreseb komiksu Muriel a andělé významného českého malíře Káji Saudka se po osmi letech soudních sporů konečně vrátily domů. A poprvé je může vidět i veřejnost. Dílo vystavuje pražský Tančící dům ve svých trezorových místnostech.

Celkem sto třicet kreseb zachycující příběh krásné a odvážné Muriel a jejích mocných souputníků vznikalo podle scénáře Miloše Macourka. Jen na prvním díle pracoval Saudek rok a chtěl vytvořit celý tucet rozsáhlých kreslených příběhů.

Oba autoři neměli pochyb o tom, že komiks bude úspěchem, a plánovali rovnou i filmové zpracování. Jejich euforii ale zarazil vpád armád Varšavské smlouvy a následná normalizace. A smutný osud čekal i na originály prvního dílu. Velké a těžké papírové výtisky skončily před vydáním v nakladatelství, odkud později beze stopy zmizely.

„Kája se na ten komiks nesmírně těšil,“ vzpomíná jeho žena Johana Saudková. „Maloval ve dne v noci, a pro mě to byla první věc, kterou jsem u něj viděla tvořit. Vlastně mě pro postavu Muriel využil, stejně jako mého bratra, podle kterého maloval hlavní mužskou postavu,“ prozrazuje. Společně se těšili, až kresby vyjdou knižně, jenže když byly hotové a před vydáním, přišel zákaz.

„Najednou vadilo nastupujícímu režimu všechno. Výtvarný formát, podoby postav, skryté vtipné významy kreseb. Kájovi tehdy řekli, ať nechá originály v nakladatelství, že se doba určitě uvolní. Jenže když po roce viděl, že se to asi nestane, chtěl si kresby vzít. A najednou tam nebyly, zmizely,“ dodává Johana Saudková.

Druhý dokončený díl – Muriel a oranžová smrt – už proto Saudek do tisku ani neodevzdal a projekt tak skončil ještě dříve, než ho mohli spatřit čtenáři.

Po dvaceti letech však najednou rodině kdosi poslal tiskařské podklady připravené v roce 1969 k plánovanému vydání. Komiks tak mohl v roce 1991 poprvé vyjít, i když v ne příliš kvalitním tiskovém zpracování, a také s nepůvodní obálkou, která mezi „štočky“ nebyla. „Můj muž byl rád, že se podařilo zachránit alespoň něco, a je pravda, že ještě dnes jsou tyto tisky mezi sběrateli velmi cenné, originály to ale nebyly,“ poznamenává.

Ty se objevily až o dalších dvacet let později. Aby je rodina získala, musela se však pustit do dlouhého soudního sporu a především zabránit rozprodání díla v aukci. Pokud by se jí to nepodařilo, nikdy už by kresby pohromadě nikdo neviděl.

Reklama

„Tou dobou už ležel Kája několik let v kómatu. Já mu ale pokaždé vyprávěla, co je nového, jak probíhá soud, a měla jsem pocit, že když se o Muriel dozví, tak se z toho kómatu probere. Bohužel se to nestalo,“ dodává smutně.

Toho, že se jeho dílo vrátilo domů, se už Karel Saudek nedožil. „Byla to jeho srdcovka, stejně jako moje. I proto jsme museli ten soudní spor vyhrát a kresby znovu získat. A určitě komiks vydáme knižně, tentokrát podle originálů. Už teď se mi ozývá spousta fanoušků, která ho chce,“ uzavírá Johana Saudková.

Výstavu v Tančícím domě, která začne od 1. června, připravovala dcera Berenika, sama výtvarnice. A kromě navrácených originálů do ní zařadila spolu s kurátorem Davidem Goldbergem i ukázky dalších děl otcovy tvorby.

„Máme obrovskou radost, že se nám Muriel s anděly podařilo získat zpět, a jsme přesvědčena, že lidé z nich budou nadšeni stejně jako já, když jsem je poprvé spatřila na vlastní oči,“ podotkla Saudkova dcera.

Galerie Tančící dům vystavovala ostatně tvorbu Káji Saudka v minulosti už několikrát, naposledy před třemi lety. O tom, jak je unikátní příběh o Muriel cenný, svědčí i fakt, že pro ni tentokrát vyčlenili trezorovou místnost, kde bylo naposledy k vidění třeba dílo Josefa Lady.

„Jsou tu tlusté, železobetonové zdi, žádný přístup zvenčí. Ta sbírka je pojištěná na desítky milionů korun, měsíčně za pojistku platíme sto tisíc,“ prozradil ředitel galerie Robert Vůjtek.

Kája Saudek byl významným českým malířem a tvůrcem komiksů. Do širšího povědomí se dostal zejména díky kresbám, které použil Miloš Macourek ve svém filmu Kdo chce zabít Jessii.

Jeho dílo je charakteristické pevnou a dynamickou linkou a americkým stylem kresby, nadsázkou i humorem. Během normalizace měl stále větší problém pronikat na oficiální výtvarnou scénu, a tak v malých nákladech publikoval mimo dosah cenzurovaných socialistických nakladatelství.

Od své dubnové nehody v roce 2006 ležel v kómatu a zemřel o devět let později. Jeho kresby si dnes sběratelé cení od pár desítek tisíc k milionům korun.