Poslyšte příběh první české rukodělno-internetové továrny. Na první poslech zní jméno Brašnářství Tlustý jako název pro nějakou malou dílničku, co jich je po Česku spousty. Ale to by tohle brašnářství nesmělo být tak propojené s Facebookem a internetem a nemohl by za ním být neobvyklý příběh a plán. Plán, jak s pomocí padesátiletých lidí, řemesla a internetu vzkřísit z popela ne jednu dílnu, ale celý polomrtvý obor.
Pražské Vršovice nejsou zrovna nóbl čtvrť a ulice. Ulice Na Louži rozhodně není Pařížská. Na louže si teda určitě musíte dát pozor. Zrovna tady, vedle dealera Fiatu a kousek od spleti železničních kolejí, sídlí firma, která má na Facebooku skoro 20 tisíc přátel. Zvenku pěkné černé a jednoduché logo Tlustý & spol., uvnitř, když vyběhnete pár schodů, manufaktura jak před 100 lety. Hala nějakých 30 x 20 metrů, stroje, které pamatují jednu dvě války.
Všude voní kůže, a protože jsme tu byli před Vánoci, všude taky byly hory balíčků k odeslání. Tahle manufaktura, v níž v Praze pracuje nějakých dvacet lidí, získala díky svojí aktivní prezentaci na internetu 1293 vánočních objednávek. „Když jste pro třináct set lidí za Ježíška, musíte makat. My jsme tu teď od sedmi od rána do jedné do noci, každý den,“ přivítá mě Ivan Petrův, šéf a hlavní majitel této firmy a tohoto nápadu. Čekal jsem Romana Tlustého, jehož jméno firma nese, ale ten byl zrovna někde nakupovat kůži. Tlustý umí s kůží prý cokoliv, dlouhá léta měl svoji malou dílnu, v níž dělal specializované zakázky pro filmaře, ale i opravoval či šil kožené bundy. „Když už člověk nevěděl, kam má s kůží jít, tak šel prostě za Romanem,“ říká Petrův. Krize v letech 2008 a dál Tlustého ale doběhla.
Právě Roman Tlustý Ivanovi Petrůvovi před necelými dvěma lety volal. Znali se už dávno a dlouho, ale teď měl přítel na telefonu vyřešit fatální věc. „Roman mi volal, že tam má exekutora a že mu chce vzít stroje. A já věděl, že je to mezní situace, že se buď on oběsí, nebo zabije exekutora,“ vzpomíná Petrův. Pomohl Tlustému splatit dluhy.
„Já sám jsem se rozkoukával, co bych teď po čtyřicítce mohl dělat,“ říká. Vybudoval malou specializovanou IT firmu, která prodává software pro marketingové agentury v celém světě, nechal si v ní podíl, ale na řízení se už podílet nechtěl. A vystudovaný právník rozhodně nechtěl mít ani právní praxi a zabývat se třeba rozvody.
„A tak jsem Romanovi říkal: Jsi slušnej, řemeslo umíš, pojďme z toho zkusit vybudovat malou firmu,“ vypráví skoro dvoumetrový Petrův, který občas odběhne srovnat pásky, jež jsou určeny pro vánoční trh. V téhle firmě teď musí rukama dělat každý, šéf nešéf.
A co je vlastně plán, jak udělat z dílny ve sklepní sluji a na pokraji exekuce fungující firmu? „Nejdřív jsme chtěli opravdu zachránit živnost. Pak jsem se ale porozhlédl po tom, jak obor funguje, a uvědomil si, že ta situace oboru je příšerná, že je to mrtvej obor. Všechno zkrachovalo, Kozak, Svit… a to vzalo s sebou celý subdodavatelský řetězec. Byl to přitom tradiční obor, který tu byl od roku 1700,“ vysvětluje Petrův, co ho přimělo ze živnosti udělat online brašnářství. „Já v tom viděl příležitost – nikdo tu není, máme dobré načasování. A lidi láká návrat k hodnotám, začínají řešit, co a u koho kupujou, radši než do supermarketu jdou po něčem tradičním. Řekl jsem Romanovi, pojďme vytvořit platformu, kde jsou lidi jako ty, mají řemeslo, ale nemaj uplatnění. Byl to nápad vytvořit hrdou českou firmu, sdružit lidi, kteří jsou všude možně po republice, a udělat něco výjimečného,“ pokračuje.
Je dobré se v tomhle momentu znovu podívat do dílny a na logo.
Nejdřív logo.
V něm je důležitá ta přípona Tlustý & spol. A spol. je asi patnáct dvacet malých dílen a firem, které s brašnářstvím spolupracují a dostávají od něj nejvíc práce. Kovolitci, tiskaři, výrobci sáčků, krabiček… V Třebíčí mají dílnu na výrobu peněženek, které dávají 80 procent práce. „Republika je plná lidí, kteří umí skvěle svoje řemeslo, dělali ho 30 let a teď musí po padesátce někde umývat schody, aby měli na rohlík. Tak těm jsme řekli, co chceme dělat, že to chceme dělat poctivě a za slušné peníze a ať jdou s námi. Zprvu nám moc nevěřili, ale pak se přidali,“ říká Petrův, který by takhle chtěl využít spícího umu českých kožedělců a brašnářů. Tlustý & spol. v Praze všechno zorganizuje, dává jim zakázky na nejrůznější místa v Česku od Ostravy až po Šumavu.
S tím souvisí i obchodní model toho, čemu Petrův říká online brašnářství. Úplně vymazali obchodní článek, nedodávají do žádných kamenných obchodů ani velkoobchodů. „Na téhle cestě ztratíte 80 procent ceny, která si vezmou obchodníci, a vám zbyde 20 procent a fabrika paběrkuje. My to děláme jinak. Peníze, které neutratíme za marže obchodníků, jsou ve výrobcích. Zákazník si k nám může přijít potřást rukou s lidmi, kteří pro něj výrobek dělají. Je to zážitek. Nevím o žádném podobném konceptu tady v Česku, ale vím, že lidi poctivé řemeslo hledají a chtějí vědět, jak se to dělá.“ A funguje to. První rok fungování měla firma obrat ani ne tři miliony, vloni už deset a letos plánuje Petrův milionů dvacet.
Teď ještě zpátky do dílny. Protože je obor, jak Petrův říká, v Česku skoro mrtvý, v řemesle nenajdete vyučené a vytrénované mladé lidi. A když, tak mají zvláštní historii. V dílně v pražských Vršovicích pracují vysokoškoláci, absolventi uměleckých škol. Potkáte tu scénografku divadla v Plzni. Ale mimo Prahu, tam jsou v dílnách většinou lidé s dlouholetými zkušenostmi z oboru.
A stejně dlouhé zkušenosti z oboru mají i stroje. „Koupili jsme většinu z nich za cenu železa z jednoho zkrachovalého podniku. 250 kilo železa pro ně, pro nás stroje, které pořád skvěle fungují, staré minervy od roku 1947 až po sedmdesátá léta,“ říká Petrův, jak se tahle rozjíždějící se firma vybavila
.
Tlustý & spol. sází na návrat k řemeslu, na touhu lidí mít něco pořádného a autentického a taky něco, co se vyrábí blízko, kde víte, kdo za tím výrobkem stojí. „Chodí mi sem chlapi z těch různých bank a pojišťoven, vysocí manažeři a říkají: my vám tak závidíme! My máme ty hypotéky, ty korporace a luxusní platy, ale vy můžete něco dělat rukama, vy se máte,“ popisuje se smíchem Petrův, sám kdysi ředitel IT firmy.
„Těší nás to. Jsme kusová, zakázková výroba. Odmítáme pro někoho šít ve mzdě. To je naše cesta a myslím, že je správná,“ doplní Petrův, muž, který křísí z popela ne jednu živnost, ale rovnou celý obor.
Autoři fotografií: Jana Jabůrková, Jiří Turek
