Ta mapa na vás prostě musí udělat dojem, tedy spíš místa na ní vyznačená a rozesetá po celém světě. Všude tam teprve pětadvacetiletý Václav Stržínek roztáčí svůj byznys: Rusko, Egypt, Kanada… nebo taky Británie a tamní filmové ateliéry hollywoodského studia Warner Bros.
Právě odtud se před rokem do dílny ve Vyškově, kde to voní dřevem a historií, ozvali filmaři a chtěli po Václavovi to, co on umí nejlépe – vyrobit autentické dřevěné vrtule pro repliky historických letounů do možná příštího filmového trháku.
Čtěte také: Vůně dubu. Aston Martin se v Londýně pyšní podlahou z karlštejnské truhlárny
Byly tři a pohánět mají letouny Fokker, legendární stíhačky první světové války. „Samozřejmě, velmi lukrativní zakázka,“ kývne mladý podnikatel, ale hned odpovídá na nevyřčenou otázku. “ Detaily kolem filmu bohužel nemohu sdělit.“
Vrata stodoly za domem, kde vše začalo, vedou do světa aviatických pionýrů, kdy pilotova šála vlála z kokpitu a o nadzvukovém Concordu ještě nikdo ani nesnil.
Hoblík, cidlina, šablony a výkresy, nalevo dřevěné letecké křídlo, napravo na vyplétaných kolech stojí kus trupu historického letounu s rozdělaným motorem a kapotáží. A k tomu všemu aroma jasanu, dubu i mahagonu. Nasáváte vůni dřeva a pak vás z té snové cesty do historie cosi vyruší.
„Slyšíte? Odmala mi nad hlavou létala letadla, to probudilo můj zájem o to, co teď dělám,“ reaguje mladý letecký konstruktér na burácení motoru zdáli. To byl impulz, aby pod jeho rukama před šesti lety začaly vznikat první kusy vrtulí, které se dávno rozletěly i za hranice Česka.
Stojíme teď dva kilometry od vyškovského letiště, kdysi vojenského, na které už dnes se svými stroji dosedají jen členové místního aeroklubu. „Poprvé jsem sám letadlo pilotoval, když mi bylo sedmnáct,“ říká majitel licence k pilotování kluzáků a dvoumístných motorových letadel.
Václav Stržínek
„První vrtuli jsem vyrobil ve svých 19 letech. Získal jsem její nákres, přepočítal do zmenšeného měřítka, ve stodole jsem si připravil materiál a nástroje a dva týdny jsem si hrál s dlátem a šmirglpapírem, až jsem dosáhl pomocí šablon a dobrého oka uspokojivého tvaru,“ vzpomíná Václav.
Pětadvacetiletý konstruktér loni vyrobil už přes dvě stovky vrtulí, jejichž ceny se pohybují od 1500 korun za ty nejmenší až po téměř 20 tisíc korun za ty s průměrem dosahujícím tří metrů.
Čtěte také: Inspiroval se Baťou a jeho dřevo s křídly teď létá z Beskyd do světa
První vrtuli s průměrem 125 centimetrů, poloviční repliku vrtule na slavný britský letoun Sopwith Camel, věnoval svém dědovi, bývalému letci. Druhou už prodal za 1500 korun svému kamarádovi.
S první vrtulí bojoval dva týdny, dnes už je umí do dvou dnů. A už je nevytváří ve stodole na kraji města, přestěhoval se do vyškovského průmyslového areálu.
Vrtule od Václava Stržínka budí zájem i v zahraničí. Zde model Hélice Éclair ve francouzském leteckém muzeu Thiepval Aviation Museum.
„Pohybuju se na pomezí techniky a také trochu umění. Ztvárňuji i historické vrtule konkrétních letadel od počátků do zlaté éry letectví, která se vyznačovala opravdovými designérskými skvosty. Každá vrtule je založena na zdlouhavém shánění materiálů a podkladů, které jsou často neúplné, a na vlastních výpočtech. Jsou to přesné repliky originálů, přičemž zákazník si ji může nechat vyšperkovat kovových unášečem, mosazným kováním, patinou a tak dále. A přesně v tom je má jedinečnost oproti ostatním sériovým výrobcům,“ vysvětluje konkurenční výhodu nad pár dalšími firmami, které se ve světě výrobě dřevěných vrtulí věnují.
A zákazníci na tuhle výjimečnost slyší, přicházejí sami – ať už chtějí dřevěné vrtule pro svá letadla nebo jako umělecké ztvárnění symbolu aviatiky, kterým si vyzdobí dům.
Nová letadla dřevěné vrtule už běžně nepoužívají, dnes jde hlavně o otázku vkusu. Československo jich ale bylo plné, byť bohatá letecká historie není v tomto směru příliš probádána.
„Nikdo dodnes nezmapoval, kde se které vrtule vyráběly, jaké měly tvary, z jakého materiálu byly vyrobeny apod. Vedle výroby tak sbírám staré výkresy a postupně vytvářím komplexní databázi, aby má práce měla význam i pro ostatní,“ popisuje Stržínek další rozměr svého snažení.
Ve stodole na kraji Vyškova sice už vrtule nevznikají, je zde ale zaparkované dvoumístné letadlo Pietenpol Aircamper z roku 1929. „Vrtule mi nestačily a tak jsem se rozhodl pustit se do stavby historického dvoumístného letounu, a to se vším všudy.“
Václav Stržínek ve skeletu vlastnoručně sestrojeného letadla Pietenpol Aircamper.
Václav totiž využil přátelství a dosavadní spolupráce se zkušeným učitelem stavby letadel Janem Koutníčkem, a výsledkem je dnes již monumentálně stojící a do detailu zpracovaný vlastnoručně sestrojený letoun, jehož zálet plánuje na jaro 2017.
„Je to hlavně na parádu a také proto, abych se mohl oprostit od všech těch pozemských starostí,“ říká mimo jiné i všestranný sportovec a milovník vytrvalostních závodů. Jeho zábavu ale zase brzy vystřídá práce.
Václavovou letošní misí totiž je rozšíření působení v západní Evropě, vylepšení technologií výroby a zásah většího spektra zákazníků. Protože příští rok se přece připomíná konec 1. světové války a nejen filmařům by se elegantní kus dřeva z Vyškova mohl náramně hodit.
