Kniha plná satiry, absurdity a černého humoru. Aby se mohl kapitán Yossarian vyhnout letecké povinnosti, musí být prohlášen za blázna a zažádat o uvolnění – jak ale o sobě může blázen svéprávně prohlásit, že je blázen?
Tak přesně o tomhle je Hlava XXII, kniha, kterou by všem podnikatelům, kteří si občas potřebují dopřát duševní hygienu, doporučil zakladatel obchodů s kvalitními potravinami Sklizeno David Kukla.
Čtěte také: Kniha, z níž se učí autor českých Rolls-Royců mezi sekačkami i Warren Buffett
Svou značku rozjel v roce 2011 a před dvěma roky se spojil s do té doby konkurenčními sítěmi My Food a Náš grunt, aby místo vzájemných bojů do Česka společně s Petrem Borkovcem a Alešem Kotěrou dostali pod hlavičkou Sklizena dobrého jídla ještě víc.
Prvotinu Josepha Hellera přečetl už několikrát a říká, že i po sedmi letech, co ji zná, si přijde překvapený, kolik toho v podnikání funguje stejně jako v jeho oblíbené knize. Právě ta mu totiž pomáhá často obtížný svět byznysu uchopit a ukazuje mu, že se vždy dá najít cesta, jak ve složitém systému fungovat.
Co? Joseph Heller – Hlava XXII.
David Kukla
Proč? „Minimálně ze tří důvodů. Ten první je, že si jako v Hlavě XXII připadám, když řešíme hygienické požadavky, kontroly z různých inspekcí a podobné návštěvy úředníků. A tím mi je vlastně pomáhá pochopit a uchopit.
Druhý je ten, že mě naučila, jak lze fungovat i ve špatně nastaveném systému, že řešením je s ním moc nebojovat, ale naopak ho využít. To ale neznamená rezignovat a nesnažit se o změnu, změna je však bohužel časově náročný proces, proto je třeba si tím systémem najít cestu. Moje zkušenost z maloobchodu a potravin je, že cestu vždy najdete, i když to není zrovna ta nejefektivnější.
A ten třetí: je to prostě skvělá kniha, mnohovrstevná, zábavná, při čtení pociťuji silnou úlevu, že věci mohou být i mnohem absurdnější.“
Čtěte také: Zakladatel Sklizena David Kukla: Jak jsem vydělal svůj první milion
Kdy? „Mockrát. Česky i anglicky, pokaždé v ní najdu něco nového.“
Co přesně vás zaujalo? „Tak je tam hodně letadel, a ta mám rád. Ne, vážně, asi to nějak rezonuje s mým přirozeným odporem k autoritám a s tím, že miluju, když někdo ty umělé autority rozruší. Navíc žalostný osud nebohého Majora Majora Majora Majora mě pokaždé spolehlivě dojme a podnikavost vedoucího důstojnické kantýny Milo Minderbindera zase vždy inspiruje.“
Jak? „Často, pravidelně, opakovaně.“
