Pondělí 29. března 2021 zůstane v naší paměti ještě dlouho. Brzy ráno se objevila zpráva, že při havárii helikoptéry na Aljašce tragicky zahynul nejbohatší Čech a vládce skupiny PPF Petr Kellner. Osudnou se mu stala záliba v heliskiingu.
Narodil se 20. května 1964 v České Lípě, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a byznysově aktivní začal být ihned po pádu komunistického režimu. Měl pro to instinkt. Jako jeden z mála plně pochopil možnosti, které skýtala kuponová privatizace, a pro tyto potřeby založil na podzim roku 1991 Správu prvního privatizačního fondu, kterou o rok později transformoval do akciové společnosti PPF.
Měl dravost, měl ambice, ale jako někdo, kdo těsně po pádu režimu prodával kopírky, pochopitelně nestihl nashromáždit potřebný kapitál, který mravenčí výkupní strategie žádala. Desítky milionů na rozjezd mladému Kellnerovi půjčil Štěpán Popovič, který se v roce 1989 stal generálním ředitelem společnosti Sklo Union.
Peníze státního podniku tak stály na počátku příběhu muže, který se jako první Čech dostal v roce 2006 do globálního žebříčku nejbohatších lidí podle amerického Forbesu. Petr Kellner už tehdy chápal, co v byznysu znamená reciprocita (Václav Klaus potvrdí), a tak se ze Štěpána Popoviče stal posléze člen nejvyšších orgánů PPF – jako předseda dozorčí rady ve skupině skončil až v prosinci roku 2010.
Petr Kellner každopádně pomocnou kapitálovou ruku vytěžil na úplné maximum. Postupně skrze PPF získával podíly v českých firmách a později i v Rusku, kde ekonomická transformace skýtala možnosti nevídaných rozměrů. Největší zářez začala každopádně PPF orchestrovat v roce 1995 v Česku, když nákupem 20 procent akcií započala proces ovládnutí České pojišťovny. K tomu došlo finálně o zhruba šest let později.
„Po šestiletém úspěšném působení PPF jako hlavního akcionáře pojišťovny rozhodla vláda v září loňského roku o prodeji svého 30procentního podílu skupině PPF,“ pochvaloval si Petr Kellner vývoj ve výroční zprávě z roku 2001.
Restrukturalizace portfolia České pojišťovny dala mimo jiné v roce 1997 vzniknout splátkové říši Home Credit, která se později stala největším nebankovním poskytovatelem spotřebitelských půjček vůbec a ve velkém začala působit v Rusku a také v Číně, kde v roce 2010 získala jako první zahraniční společnost potřebnou licenci regulátora.
Právě za vztahy vůči Číně, respektive za svou (ne)viditelnou intervenci do české zahraniční politiky byl Kellner mnohými kritizován, jakkoli od toho skupinu distancoval, naposledy skrze úvodní slovo výroční zprávy 2018.
„PPF nechce a ani nemůže vstupovat do politiky,“ napsal tehdy Kellner. Jsou to ostatně téměř výhradně jen výroční zprávy, z nichž mohla širší veřejnost alespoň částečně poznat názory muže, který si ohromně střežil soukromí a s médii nepromluvil více než 10 let.
Jak s lety rostl majetek Petra Kellnera
Zdroj blízký Petru Kellnerovi se ve starší rozmluvě s Forbesem vůči ohýbání hřbetu před čínským režimem každopádně vymezil.
„Vždy říká: ‚Proč to píšou, vždyť to tak není.‘ Kdybychom my vydali prohlášení typově podobné tomu, co nedávno předvedla Tesla, tak si zdejší reakci ani nedovedu představit,“ řekl a narážel tím na omluvy týkající se poruchovosti vozů, které Muskova automobilka adresovala čínské státní firmě State Grid, což na začátku února proběhlo světovými médii.
Jestli v případě Kellnera o něco šlo, byl to s největší pravděpodobností byznysový pragmatismus. Onen pragmatismus, který ve světě globálního obchodu vítězí nad ideologií, což dokládají zástupy západních firem, které nemají s Čínou problém.
Není nutno raketové fyziky na to, aby si člověk domyslel, že rozběhnout podnikání v období privatizace a etablovat se v Rusku a Číně, navíc ve finanční oblasti, tu a tam vyžaduje úklon od něčeho, co můžeme nazvat osobním přesvědčením (nikoli však nutně od legislativního rámce).
Abychom však pojišťovací příběh dokončili – v roce 2008 vytvořily PPF a italská Assicurazioni Generali velký holding Generali PPF, z něhož Kellnerova skupina ve dvou etapách vystoupila. Šlo tehdy v roce 2013, respektive 2015 o obří obchod za celkem 2,7 miliardy eur. Tohle byla přesně ta úroveň byznysu, kterou si Petr Kellner dle slov svých i slov lidí jemu blízkých přál tvořit odjakživa, tedy přesahující hranice Česka.
Všechny jeho obchody – počínaje právě Českou pojišťovnou či nákupem televize Nova v roce 2003, její restrukturalizací a prodejem o rok později přes ovládnutí O2 a následné vyčlenění infrastrukturního Cetinu, nákup CME a skrze něj druhý vstup do Novy až po aktuálně probíhající námluvy s Monetou – byly a jsou velké. Jsou to TY obchody, o nichž se daný rok nejvíce mluví, které rozdělují byznysovou obec a které popisují i Reuters nebo Bloomberg.
Ze všech vrstev odkazu Petra Kellnera je právě tohle ta nejviditelnější. Je to český kapitál hrající globální hru. Ne pro peníze. Těch už bylo dávno dost. Prostě proto, že tu ta možnost byla a jeho to nesmírně bavilo.
To celé navzdory tomu (či snad díky tomu?), že PPF byla dle jejích současných i bývalých manažerů přes svou velikost řízena jako rodinná firma a Petr Kellner neměl nejmenší problém poslouchat ambiciózní byznysové ideje v teplákách v pohodlí obývacího pokoje.
