Petr Kellner = 30 let kapitalismu v Česku. Jeho odchodem končí jedna velká a zásadní etapa. Kellner v ní dokázal vybudovat z relativně malého Česka globální a výkonnou firmu, nad níž slunce nezapadá.
Přesto, až opadne šok nad jeho skonem a odezní pieta, přijde čas na diskusi o Kellnerově odkazu. Legacy, jak tomu říkají Anglosasové.
Nejbohatší a penězi měřeno nejúspěšnější Čech posledních tří dekád vybudoval základy své říše v dravých, tvůrčích a také bezskrupulózních 90. letech. Vyrostl, jako celá řada nejbohatších naší země, z kořenů privatizace a historického přerozdělování.
Za posledních 20 let ale dokázal tyto základy přesadit do globálního byznysu: vytvořil ve svém oboru jednu z nejvýkonnějších firem na světě, jednu z nejefektivnějších finančních skupin Evropy a léta patřil mezi stovku nejúspěšnějších, nejbohatších lidí planety.
Vytvořil byznys, který zaměstnává přes sto tisíc lidí na celém světě, o něco víc než desetinu z toho v zemích českých. Dal tak mimo jiné možnost tisícům lidí z Česka udělat mezinárodní kariéru a ukázal, že se ze středu Evropy dá vybudovat stejně světová a úspěšná firma jako třeba z Nizozemska nebo z USA.
Potud legacy a odkaz bez diskuse. Co Petr Kellner Česku ale také zanechal?
Byl, spolu s dalšími, na začátku oligarchizace celé společnosti, prorůstání byznysu, financí, médií a politiky. Jeho důležitý byznys v Číně a Rusku bez diskusí ovlivnil politickou orientaci Hradu, politiku všech azimutů, jak rád říká pan prezident, který všechny azimuty namířil na Východ.
Letadlo PPF odvážející nemohoucí hlavu státu z Číny je dostatečně vryto v paměti, stejně jako slova Petra Kellnera o prospěšnosti Putina pro Rusko a historicky zásadní návštěvě čínského prezidenta v Praze.
Na veřejnosti jsme ho viděli jednou na hokeji a jednou na konferenci oslavující česko-čínské přátelství. A tu a tam v poslední době pak ještě na parkurových závodech jeho dcery Anny, kdy se vmísil do publika příznivců jezdeckého sportu. Jinak ne. Nechtěl být viděn.
Přes to, jak pragmaticky dokázal z Česka obhajovat své mezinárodní zájmy, se charismatický Petr Kellner navenek o svou zemi, kde má kořeny jeho bohatství i on sám, dlouhá léta zajímal překvapivě málo – nebo to alespoň zvenčí tak vypadalo.
Komentářů k veřejnému dění jsme se od nejbohatšího a také nejvlivnějšího muže Česka dočkali zřídkakdy. Pravda, v posledních letech jich pár bylo: posílaných přes výroční zprávy PPF. Rozhovorů pro média poskytoval pramálo. Možná k tomu neviděl důvod, nijak to nejspíš nepotřeboval. Ale jeho země ano.
Tento svůj přístup nijak nezměnil, ani když se po velkých globálních krizích roku 2008 a 2013 začal vracet investičně zpátky do své vlasti. Přestože často deklaroval, jak má Česko rád, a jak řekl v jednom z mála rozhovorů, „žiju tady, tady voní les prostě jinak“.
Možná, soudě podle těch posledních vzkazů z výročních zpráv o kořenech v Česku, o svobodě a zodpovědnosti, byl připraven to měnit. To už se nedozvíme. V každém případě ale víme, že jeho vliv na českou politiku i společnost byl ohromný – a přitom, bohužel, zůstal skrytý.
Petr Kellner založil a spravoval byznysovou říši v hodnotě 300, 400 miliard korun. Byl jedním z prvních, kteří věnovali část svého majetku na společensky prospěšné projekty, jeho škola Open Gate byla jedním z prvních podobných počinů a otevřela dveře vzdělání dětem, které by se k němu jinak nejspíš nedostaly.
Sbíral a podporoval české umění, českou fotografii, Divadlo Járy Cimrmana, vloni poslal 100 milionů korun na pomoc Česku v dobách covidu. Přesto nepatřil, navzdory svým možnostem a vzhledem ke svému majetku, mezi největší, ale ani velké české filantropy a donátory.
V tomhle ohledu jeho dary nesnesou srovnání s filantropy, kteří rozdali třetinu či půlku svého majetku, nedají se měřit s aktivitami nejbohatších mužů a žen v Americe, s hnutím Giving Pledge ani s posledními kroky českých donátorů disponujících desetinou zdrojů Petra Kellnera.
Česko tak nemá žádnou koncertní síň, nemocnici, knihovnu, výzkumný ústav nesoucí hrdě jméno nejbohatšího a nejúspěšnějšího muže své doby, tak jak to známe třeba z Ameriky či z dob úspěšného podnikatele a mecenáše Josefa Hlávky. Možná by vbrzku mělo. Želbohu to nevíme.
Petr Kellner odešel v 56 letech po letecké havárii. Ve stejném věku a stejně tragicky jako ikona českého podnikání Tomáš Baťa. Právě Baťův odkaz žije dodnes: vymyslel a postavil město, řídil ho, jeho továrny byly na pěti kontinentech, svým přístupem k podnikání inspiroval desítky byznysmenů, nesl s sebou étos.
Na jeho pohřeb šlo 50 tisíc lidí, kondoloval Tomáš Garrigue Masaryk a nekrolog psal Karel Čapek.
Doba je jiná. Petr Kellner vybudoval jednu z největších půjčkových firem světa, jeho služby využívají desetimiliony lidí v Evropě, Asii i v Americe, patřil k nejtalentovanějším a nejinteligentnějším byznysmenům světa. „Baťovské“ dědictví po něm ale nezůstává.
V Česku se skonem nejbohatšího Čecha zjišťujeme, jak málo o něm víme, jak málo jsme ho, díky jeho vlastnímu rozhodnutí, znali – a jak málo tedy víme i o jeho odkazu.
Desetitisíce lidí se s ním bohužel loučit nebudou. Odkaz Petra Kellnera tu s námi ale zůstane mnoho, mnoho let. A teprve budeme zjišťovat, co všechno s sebou nese a jak s ním naložit.
