Evžen Korec je tak trochu jiný developer. Má nesmírně blízko ke zvířatům, píše o nich knihy, provozuje táborskou zoo a chová psy plemene cane corso. Zároveň je vědec, se zaměřením na molekulární biologii, jehož odborné publikace se objevily v renomovaných světových médiích.
Primárně ale řídí společnost Ekospol, která od počátku 90. let buduje rezidenční bydlení v Praze a jejím okolí a z níž Korec za bezmála tři dekády vytvořil miliardářský kolos na poli nemovitostí.
Jakým způsobem toho docílil, co bylo v jeho podnikatelských začátcích důležité a jaké zkušenosti si z toho odnesl, popisuje ve svém textu v rámci našeho seriálu První milion.
Moje profesní dráha byla od začátku nalajnovaná jasně a zcela odlišně od mého současného povolání.
Vystudoval jsem molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po získání vědecké hodnosti CSc. v oboru onkologie jsem pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu molekulární genetiky Československé akademie věd a působil na řadě špičkových evropských univerzit, například v Göttingenu, Londýně a v Pasteurově ústavu v Paříži.
Právě pobyt v zahraničí mě ale přivedl na cestu, kterou kráčím až dosud. V Německu jsem se seznámil s tím, jak fungují stavební a developerské firmy, a napadlo mě, že by šlo tuto zkušenost využít i u nás. Proto jsem v roce 1992 založil společnost Ekospol a začal se věnovat drobné developerské činnosti.
První milion korun jsem vydělal na malých projektech v okrajových částech Prahy a jejím nejbližším okolí, kde jsme začínali zasíťováním pozemků a jejich následným prodejem. Vzpomínám si například na Úholičky, které patří k našim prvním úspěšným projektům.
Na začátku jsme působili hlavně jako stavební firma a všechny stavební práce si zajišťovali vlastními silami. Podobných malých firem na trhu po revoluci vzniklo ohromné množství, dlouhodobě jich ale přežilo jen pár.
Klíčem k našemu úspěchu byl pečlivý výběr kvalitních a pracovitých zaměstnanců a ohromné osobní nasazení. V prvních letech pro nás neexistovaly víkendy, kontrolní dny na stavbách jsme dělali pravidelně o sobotách. To mi ostatně zůstalo dodnes.
I nyní o víkendu studuji pracovní materiály, procházím nabídky pozemků a vyhodnocuji chystané projekty. Bez toho si to ani neumím představit.
Samozřejmostí je nasazení kolegů a jejich obětavost. Na úplném začátku pracovalo ve firmě méně než deset lidí. Když bylo potřeba, zaskočil kdokoliv na kterémkoliv místě bez ohledu na to, jestli šlo o řadového zaměstnance, nebo vrcholového manažera.
Měli jsme dva stavbyvedoucí, a když jeden onemocněl a druhý měl dovolenou, zaskočil jsem za ně já. Znamenalo to při výkopových pracích koordinovat činnost bagrů, pečlivě kontrolovat a vyměřovat trasu výkopu a řídit dělníky.
Často jsem také osobně prodával pozemky. Jejich prodej totiž tehdy zajišťoval jediný zaměstnanec. Občas se stalo, že měl klienta a do toho přišel další zájemce. Automaticky jsem se klientovi začal věnovat já, aby nemusel čekat.
Do chodu firmy se výrazně zapojila i moje manželka Jana, která zastala činnost celého oddělení inženýringu – de facto vyřizovala všechna povolení pro budování sítí a v prvních letech Ekospolu vedla také celé účetnictví. Byli jsme typická rodinná firma vznikající na koleně, jakých byly v té době tisíce.
Co nakonec umožnilo vznik miliardové firmy, která vede celý trh? O tom se rozhoduje hned na začátku při zakládání společnosti. My jsme to od počátku dělali jinak.
Stejně jako mnoho jiných jsme měli jen minimální kapitál a žádné pozemky. Zásadní ale bylo know-how, které jsem získal v zahraničí, a zcela jiný styl práce vycházející z mé praxe vědeckého pracovníka.
Nastavil jsem systém myšlení, založený na uplatňování principů standardně užívaných při vědeckém výzkumu. Stejně vědecký jsem zvolil i styl řízení. Vytvořili jsme koncepce, které Ekospol odlišily od tisíců jiných podobných firem a dovedly ho až na úplný vrchol.
Řídil jsem se přitom svým celoživotním krédem: „Základní podmínkou úspěšného podnikání je originalita, tvůrčí myšlení a velmi schopní spolupracovníci. Pro skutečné manažery není práce pouhým zaměstnáním, ale především prostředkem pro vlastní realizaci.“
Úspěchu totiž dosahují lidé, kteří žijí svou prací. Úspěch není náhoda, štěstí přeje připraveným. Obrovská obětavost zaměstnanců Ekospolu se hodila i v roce 2015, kdy jsem od krachu zachránil zoologickou zahradu v Táboře. Kromě mě a manželky ji na nohy stavěli i ostatní zaměstnanci Ekospolu, kteří prací pro záchranu táborských zvířat trávili spoustu volného času.
Finanční ředitelka developerské společnosti se občas proměnila na prodejkyni vstupenek na pokladně, inženýři, architekti a hlavní manažeři projektů vedle přípravy a řízení stavby stovek bytů řešili také budování nových výběhů a ubikací pro zvířata. Nejvíce práce na záchraně zoologické zahrady odvedl současný zástupce generálního ředitele Ondřej Chalupa – nejpracovitější manažer, kterého jsem v životě potkal.
Zásadní rozhodnutí a zlom v historii firmy přišel v roce 2000, kdy jsme se kvůli pokračujícímu růstu rozhodli zaměřit pouze na developerskou činnost a vlastní stavební činnost jsme ukončili.
Od té doby jsme čistě rezidenčním developerem a stavební firmy si najímáme. Můžeme se tak lépe soustředit na to, co umíme nejlépe – přípravu a realizaci rezidenčních projektů s cenově dostupnými byty.
Všechny vydělané peníze investujeme zpátky do firmy, do nákupu nových pozemků a přípravy nových projektů. Díky tomu jsme se z malé firmy, kterých na trhu byly stovky, stali dlouhodobým lídrem bytové výstavby.
