Během pandemie v Česku kromě koronaviru úspěšně bují také dezinformace. A mají vliv na většinu populace. Podle posledního průzkumu agentury STEM jen něco málo přes dvacet procent Čechů nevěří ani jednomu z mýtů a konspiračních teorií o nemoci covid-19. Zhruba patnáct procent lidí je pod jejich silným vlivem a dalších pětadvacet procent je nalomených.
Polovina respondentů například věří, že virus byl uměle vyroben v laboratoři. Dalších přes čtyřicet procent populace je přesvědčeno, že vláda úmyslně přehání rizika pandemie, aby mohla více kontrolovat občany. A šestatřicet procent veřejnosti podezírá nemocnice, že přehánějí údaje o nemocných, aby získaly více prostředků.
„Nepřekvapí proto, že vládním nařízením důvěřuje menšina lidí, nejméně jich je v rámci generace mezi 18 a 35 lety, a to necelá čtvrtina, což je alarmující. To není náhoda, protože čím více lidé konzumují zprávy o světě kolem sebe prostřednictvím sociálních sítí, tím více jsou ovlivněni dezinformacemi,“ popisuje František Vrabel, ředitel společnosti Semantic Visions, která se zabývá odhalováním dezinformací na základě analýzy dat.
Index důvěry Čechů v mýty a konspirace | Zdroj STEM
Extrémním mýtům věří desetina Čechů
Pandemie koronaviru nahrála dezinformátorům tím, že se bytostně dotýká každého z nás. Mýty o událostech jako válka na Ukrajině nebo v Sýrii se obvykle dostanou jen k těm, kteří je aktivně vyhledávají na dezinformačních webech nebo jsou jejich pasivními příjemci prostřednictvím řetězových mailů či v tematicky zaměřených skupinách na sociálních sítích.
„Naopak nějaká dezinformace o nemoci covid-19 či o tématu s ní souvisejícím, jako jsou bezpečnostní opatření či vakcinace, se dostala pravděpodobně ke každému v české společnosti, kdo není doslova izolován od veřejné diskuse,“ říká Bob Kartous, mluvčí občanského hnutí Čeští elfové, které bojuje s „trolly“ šířícími dezinformace.
Časté mýty a narativy, které dezinformátoři používají | Zdroj Čeští elfové
Mezi nejbizarnější bludy v souvislosti s pandemií řadí Kartous fake news o přenosu viru z obrazovky počítače na oční sítnici, tvrzení, že se nemoc covid-19 šíří vysílači 5G sítí, nebo představu, že vakcíny obsahují mikročipy, které slouží ke sledování očkovaných a k řízení jejich vědomí. Podle průzkumu STEM těmto extrémním dezinformacím věří asi desetina Čechů.
Hlavní zdroje dezinformací jsou přitom stále stejné jako v době před pandemií. Podle analýzy Českých elfů proudí devadesát procent fake news o nemoci covid-19 v Česku ze zhruba tří desítek webů, které jsou dlouhodobě proruské. Z toho dva nejaktivnější produkují kolem čtyřiceti procent obsahu.
Až 90 procent dezinformací o covidu-19 v Česku proudí ze zhruba 30 webů. | Zdroj Čeští elfové
Dezinformace se dostaly do mainstreamu
Konspirační teorie se během pandemie stále častěji dostávají i mimo samotnou dezinformační scénu. Podle Kartouse k tomu přispívají i některé veřejné figury, které mýty přebírají a legitimizují.
„Příkladem může být bývalý prezident Václav Klaus, který svou rétorikou kopíruje jednu dezinformační linii, a to zpochybňování závažnosti situace a bezpečnostních opatření. Prostřednictvím těchto figur se jednak dostává část narativů do veřejné diskuse, a zároveň se tak rozostřuje hranice mezi informací a dezinformací,“ popisuje Kartous.
Rétorika dezinformátorů se přitom během pandemie neustále mění. Na začátku přesvědčovali české občany, že covid-19 vůbec neexistuje. S eskalací problému od tohoto extrému upustili a zesílili svá sdělení o tom, že statistiky ohledně úmrtí a plných nemocnic jsou zfalšované a že třeba nošení roušek je pro zdraví daleko nebezpečnější než koronavirus samotný.
„S očekávaným příchodem vakcín se dezinformátoři začali trefovat do očkování jako takového a šířit takové šílenosti, jako například že se vakcínami rozšiřují nové mutace viru. V posledním období je nepřekvapivě jejich miláčkem ruský Sputnik V a představa, že je to Rusko, které nás zachrání ze zločinné nečinnosti Evropské unie,“ říká František Vrabel.
Útoky míří nejen na vládu, ale i opozici
Podle šéfa Semantic Visions jsou časté také útoky na politickou reprezentaci, kdy jsou protipandemická opatření líčena jako zlovolná hra vlády, jejímž pravým důvodem je omezit demokratická práva lidí. Podle analýzy Českých elfů dezinformátoři míří jak na vládu, tak na část opozice, primárně na Piráty. Mezi politickými stranami ovšem existují výjimky jako SPD či Trikolóra, jichž se fake news vůbec netýkají.
„Naopak tato uskupení z toho těží. Může to být tím, že jejich politický marketing na dezinformační dění reaguje a jednotlivá témata adoptuje. Když Facebook omylem zveřejnil profily administrátorů spravujících jednotlivé stránky na sociální síti, ukázalo se, že existuje silné personální propojení mezi českými populisty a dezinformační scénou,“ upozorňuje Kartous.
Pandemie je zároveň často vykreslována jako spiknutí politických a ekonomických elit západního světa.
„Strategické cíle nejdůležitějších a nejviditelnějších dezinformátorů, kteří slouží cílům kremelské propagandy, se nemění už nějakých sedmdesát let – jde o oslabování a očerňování čehokoli na Západě a chválení čehokoli pocházejícího z Kremlu,“ popisuje analytik amerického think tanku Atlantic Council Jakub Kalenský, který se věnuje tématu ruské dezinformační kampaně.
Roste agresivita Číny
Kde naopak vidí změnu, je agresivnější role Číny. Ta se dříve soustředila na budování svého pozitivního obrazu. Až kolem roku 2019 začali výzkumníci zaznamenávat jakousi „rusifikaci“ čínské propagandy. Začalo jít méně o sebechválu a více o atakování soupeře a očerňování aktérů, které Moskva či Peking vyhodnotí jako nepřátelské.
„Nejdříve to Čína dělala na Tchaj-wanu a v Hongkongu, ale s pandemií se tato strategická změna začala odehrávat i na globální úrovni. Čínské oficiální zdroje například šířily v Rusku vzniklá falza o tom, že nemoc covid-19 do Číny nasadila americká armáda. Podobnost se sovětskou propagandou o mandelince bramborové nebo CIA šířící AIDS opravdu není náhodná,“ uvádí Kalenský.
Česko se přitom v boji proti dezinformacím řadí k průměru. Skvělou práci podle Kalenského odvádí Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které spadá pod ministerstvo vnitra, nebo třeba nevládní organizace jako Evropské hodnoty či právě Čeští elfové.
Jsme jedni z nejzranitelnějších v Evropě
„Jak nevládní úroveň, tak tu pracovní na ministerstvech a v tajných službách nám mohou v zahraničí závidět. Reakce naší politické a rozhodovací úrovně je však bez jakéhokoli přehánění naprosto ostudná a zhusta ničí dobrou práci výše zmíněných institucí. Postrádáme politiky a vysoké úředníky, kteří by tématu rozuměli, byli schopni ho řešit a čelit hlavním dezinformačním hrozbám naší země,“ upozorňuje Kalenský.
A dodává, že řada politiků naopak mýty aktivně rozšiřuje, včetně prezidenta Miloše Zemana. „V rámci služby dezinformační kampani organizované Kremlem opakovaně šíří naprosté bludy a atakuje svůj vlastní stát a jeho instituce, které tuhle jeho agresi nejsou schopné zastavit,“ říká Kalenský.
A dodává, že i v důsledku neschopnosti politické scény reagovat na dezinformace si nás ruské tajné služby vyhodnotily jako jednu ze tří zemí nejzranitelnějších vůči kremelské propagandě v celé Evropské unii.
S ohledem na boj proti dezinformacím se podle něj můžeme inspirovat státy, jako je Estonsko, Litva nebo Švédsko. „Vzorem nám ale mohou být i Američané, kteří útoky na svoje demokratické rozhodovací procesy vyšetřují, zatímco my na to z nepochopitelných důvodů rezignujeme, čímž de facto říkáme informačním agresorům, že mohou pokračovat, protože s tím nebudeme nic dělat,“ hodnotí Kalenský.
Dezinformace nemá cenu vyvracet
Pomáhat české vládě mapovat mýty o koronaviru a radit jí, jak komunikovat s veřejností, se snažila také už zmíněná Vrabelova společnost Semantic Visions, která se zabývá analýzou velkých dat. Po čtyřech měsících ovšem smlouvu neprodloužila s tím, že ministři se jejími radami neřídí. Nedávno se však Vrabel opět sešel v premiérem Andrejem Babišem a dohodli se, že spolupráci znovu obnoví.
Nemá podle něj smysl, aby vláda vyvracela jednotlivé dezinformace. Zaprvé se tím napomáhá jejich šíření. A zadruhé jich existuje tolik, že to je nikdy nekončící úkol, který by vedl pouze k zahlcení informačního prostoru.
„Ze strany státu by měla především existovat jednotná komunikace napříč jednotlivými úřady a jejich představiteli, která bude mít pozitivní charakter a o něco usilovat. Například přesvědčit nerozhodnuté o prospěšnosti a nutnosti očkování,“ říká Vrabel, podle kterého to ale bude ještě velice náročný boj.
