Zásadní východisko z této zoufalé situace je očkování co nejširšího počtu obyvatel, říká ve svém komentáři Martin Plachý, viceprezident České unie cestovního ruchu a spolumajitel lázeňské skupiny Royal Spa, rodinného řetězce lázeňských hotelů a resortů.

Mezinárodní cestovní ruch se v době pandemie v podstatě zastavil. Kromě obav lidí o své zdraví se na cestování negativně projevují restrikce, které si jednotlivé země nastavily individuálně z hlediska svých priorit.

Cestovatelé se tak mnohdy nevyznají, kde platí jaká pravidla a omezení. V řadě případů se podmínky pro cestování ani nedají prakticky splnit tak, aby cestování dávalo ještě smysl. Jet na týdenní dovolenou, když budete muset po příletu do dané země i po návratu domů absolvovat čtrnáctidenní karanténu, se nikomu nevyplatí.

Proto je zcela zásadní, aby vznikl nějaký mezinárodní formát, který umožní cestovat i v této době. Aktivita Evropské komise s takzvaným COVID PASS je určitě krok správným směrem a je potřeba ji podpořit. Bude samozřejmě hodně záležet, jestli se k podobné aktivitě EU přidají i ostatní klíčové země kontinentu.

Cesta k návratu bude dlouhá, ale umožnit cestování při splnění mezinárodně akceptovaných podmínek, jako je očkování, je určitě dobrý začátek. Do Česka přijede ročně přes deset milionů zahraničních klientů a jejich úbytek je v některých regionech nenahraditelný.

To se týká i lázeňství. Zvláště pro lázeňský region Karlovarského kraje, kde ročně pobývá téměř devadesát procent všech zahraničních návštěvníků českých lázní, je to otázka existenční.

Vláda se v zahraničí inspiruje jen tím, co se jí hodí.

Už od první vlny pandemie na jaře loňského roku se snažíme jako Česká unie cestovního ruchu inspirovat vládu tím, jaká pomoc je zavřeným byznysům poskytována v jiných zemích Evropské unie. Bohužel se nám to moc nedaří – vláda si vždy vezme ze zahraničního příkladu jenom to, co se jí hodí.

Často poukazuji na sousední Rakousko, které s námi snese srovnání ve všech aspektech, ať už se jedná o počet obyvatel, ekonomické fundamenty, nebo třeba geografické umístění. Asi není překvapením, že rakouská vláda pomáhá svým zavřeným firmám určitě více než vláda česká.

30 %

nákladů kryly podnikům v cestovním ruchu vládní kompenzace

Z průzkumu České unie cestovního ruchu vychází, že našim podnikům v cestovním ruchu kryly loni vládní kompenzace v průměru třicet procent nákladů v době zavření.

Rakousko pokrývá od začátku pandemie svým firmám zhruba devadesát procent nákladů. A samozřejmostí je, že mezi kryté náklady patří i odpisy.

Toto jsou relativně známá fakta, ale méně už se ví, že firmy v Rakousku, které se v této době rozhodnou investovat, mají nárok na investiční pobídky a mohou získat až čtrnáct procent své investice od vlády zpět.

Zatímco české subjekty přežijí krizi jenom za předpokladu „vysátí“ všech svých vlastních rezerv a odložení nutných či rozvojových investic, rakouské podniky mohou klidně využít svých rezerv k investicím, nikoliv k boji o přežití.

Takovéto momenty budou strašně důležité nejenom pro přežití firem v oboru, ale ovlivní to i jejich výchozí pozici při návratu do normálu.

Až se cestovní ruch opětovně rozjede, budou mít zase lepší výchozí pozici a z hlediska kvality infrastruktury v cestovním ruchu nám zase o kus odběhnou. A to už nemluvím o image zdravotně bezpečné země, kde bude určitě ještě nějakou dobu trvat, než se zbavíme nálepky „Best in Covid“.

Osobně vidím příčinu neúspěchu od léta v tom, že opatření přicházejí pozdě, nejsou důsledně vymáhána a vinou často zmatené komunikace a špatných výsledků ztratila velká část obyvatel důvěru ve svou vládu. Důvěře nepomáhají ani četné excesy politiků či přehmaty státní exekutivy při boji s pandemií.

V tuto chvíli se jeví jako zásadní východisko z této zoufalé situace očkování co nejširšího počtu obyvatel. Na příkladech okolních zemí vidíme, že určitá cesta k návratu je i spuštění byznysu ve spojení s testováním, byť jde o cestu mnohem pomalejší.

A samozřejmě je potřeba lidi motivovat, aby kroky pro získání kolektivní imunity chtěli podstoupit. Často se totiž setkávám s názory těch, kdo očkování proti covidu odmítají.

V našich firmách jsme měli možnost očkovat zdravotní personál a na očkování se přihlásilo méně než padesát procent našich zaměstnanců, kteří se ho mohli účastnit – a to jsou jako zdravotní personál v přímém kontaktu s klienty.

Nedokážu si to dost dobře vysvětlit, ale dávám to za vinu celému mediálnímu humbuku a dezinformacím kolem očkování.