Pokud patříte mezi miliony lidí, kteří mají iPhone a používají na něm Google Maps, pak se vám minulý týden dostalo vážného varování – podle všeho přišel čas tuto aplikaci vymazat, proto jak se Google staví k ochraně vašeho soukromí. Než to ale uděláte, přečtěte si tenhle článek – má to jeden háček, o němž málokdo ví.
Když Facebook nedávno přiznal, že sbírá více dat o svých uživatelích než konkurence, ocitl se v centru mediální pozornosti, která nepochybně nebyla příjemná. Google zvolil opatrnější strategii a postupoval pomaleji – oddaloval aktualizace svých nejdůležitějších aplikací celé měsíce po datu, po němž už se v internetovém obchodě Applu musely údaje o ochraně soukromí u nových verzí povinně zveřejňovat.
Jenže stroj na peníze, jehož příjmy z reklam přesahují sto miliard dolarů, se musí něčím krmit. A po několika měsících tedy podlehl i vyhledávací gigant a zveřejnil údaje o tom, jak s osobními daty stovek milionů uživatelů iPhonů nakládá.
Napřed dostaly bezpečnostní štítky aplikace Gmail a Chrome, teď se k nim připojila i nová aktualizace Google Maps. Na výsledky se napjatě čekalo – Chrome a Gmail lze celkem snadno a úspěšně nahradit pomocí Safari a Apple Mail, ovšem přechod z Google Maps na Apple Maps je přece jen jiná káva a mnohým se do toho ani trochu nechce.
Než se firma Apple pustila do vývoje vlastních map, používaly se v iOS Google Maps standardně jako první volba. A pro mnohé to tak už zůstalo. Zásluhu na tom má povedené čisté grafické provedení, jednoduché uživatelské rozhraní a především prověřený systém lokací a skvělá navigace.
Ale pořád za mapami stojí Google, a tudíž je dobré mít na paměti, jak tahle firma vydělává peníze. Google neobchoduje s technikou nebo aplikacemi, ale s daty. Živí se tím, že lidem posílá cílenou reklamu.
V technologickém světě momentálně zuří nelítostná bitva – velké firmy bojují za své právo vydělávat na svých zákaznících a jejich datech. Samozřejmě v tom nejsou úplně transparentní, aby zákazníci jejich produkty a služby nepřestali využívat. A Apple v této chvíli úplně mění celý mobilní marketing, protože nutí vývojáře aplikací, aby si od uživatelů vyžádali povolení k monitoringu svých aktivit. Firmy se obávají, že většina z nás takové sledování odmítne, a ke svým obavám mají dobrý důvod.
Na první pohled vypadá bezpečnostní štítek Google Maps stejně špatně jako štítky ostatních aplikací od Googlu, zejména když ho porovnáme se štítkem konkurenčních map od Applu.
„Jenže bezpečnostní štítky ukazují úplně všechna data, která je možné shromažďovat,“ namítají zástupci Googlu a upozorňují, že i Apple prostřednictvím svého operačního systému uživatelská data sbírá, je to součástí jeho obchodních podmínek. V Google Maps podle představitelů Googlu „záleží množství shromážděných dat na tom, jaké konkrétní funkce uživatel využívá.“
Jenže analogie s Gmailem a Chromem ukazují, že bezpečnostní štítky nelžou. Vidíme na nich příliš mnoho dat v příliš mnoha kategoriích a všechno je pevně svázané s identitou uživatele. Kdybychom chtěli hledat byť jen nějakou rozumnou rovnováhu, Google Maps na ni zjevně nedosáhly.
Je pravda, že Google uvádí různé příklady, jak uživatelé mohou sběru dat zabránit: „V Google Maps si můžete například vybrat, zda sdílet přístup k audiofunkcím při použití služby Assistant Driving Mode nebo hlasových příkazů. Když tyto funkce používat nebudete, data se ukládat nebudou.“ Jenže pro běžného uživatele je takové propojení funkcí a sběru dat příliš složité.
Google a Facebook mají zkrátka problém. Apple udělal z ochrany soukromí svých uživatelů svou konkurenční výhodu a konkurence se nedokáže pořádně bránit.
Nemyslím, že tohle srovnání patřilo k hlavním účelům bezpečnostních štítků, ale Apple rozhodně nemá důvod protestovat. Podle Jakea Moorea z Esetu dělá Apple „všechno pro to, aby data svých uživatelů skutečně ochránil“. Data jsou podle něj „platidlem 21. století“ a obří zisky Googlu a Facebooku to jen dokazují.
„Apple vymýšlí nové chytré způsoby, jak fungovat,“ tvrdí Moore. Kritici firmy podotýkají, že si to Apple může dovolit, protože jeho byznys na datech tolik nezávisí – prodává hlavně zařízení a ekosystém. Jenže to uživatele příliš nezajímá.
Podobně jako Chrome ani Google Maps neshromažďují data, která nejsou provázána s uživatelskými identitami. Možná by měl Google zvážit, zda by to nebyla vhodná strategie. Uživatelé se proti sběru dat sice mohou chránit přepnutím do režimu inkognito, jenže to vyžaduje změnu základního nastavení a to není zrovna ideální – ještě o tom bude řeč.
Mnozí uživatelé přitom rozdíl mezi provázanými a neprovázanými daty příliš nevnímají, ve skutečnosti je ale nesmírně důležitý. Provázanost dat s identitou uživatele je jednou ze zásadních informací, které se lze z bezpečnostních štítků Apple dozvědět.
Ostatně i Chrome a jeho náhrada cookies kvůli tomu sklízely kritiku – mnozí odborníci se obávali, že šikovní marketéři přijdou na to, jak prostřednictvím prohlížeče odhalit identitu uživatelů.
Google argumentuje, že Apple sbírá data rovněž, byť jiným způsobem – svědčí o tom údajně i všeobecné podmínky pro využívání operačního systému. Něco na tom jistě je, ale když se pořádně podíváte na bezpečnostní štítek Chrome a porovnáte ho s konkurencí (nejen tou od firmy Apple), zjistíte, že data sbírá úplně jinak.
Chrome shromažďuje víc dat než Microsoft Edge či Mozilla Firefox a hlavně všechna datová pole přiřazuje uživatelským identitám, což je u velkých prohlížečů nezvyklé. Výborně to ovšem ilustruje podstatu celého problému a dá se předpokládat, že podobný systém funguje i v dalších googlovských aplikacích, mapy nevyjímaje.
„Ochrana soukromí je naprostým základem naší práce,“ ujišťovali zástupci Googlu neustále, když jsem se jich na chování map ptal. Generální ředitel Sundar Pichai už dříve prohlásil, že firma nevydělává na datech v aplikacích, „kde lidé ukládají hlavně osobní obsah.“ Do této kategorie patří například Gmail, Drive, Kalendář nebo Fotky. Ale nikoli Chrome – a mapy také ne.
Přece jen existuje částečné řešení i pro miliony lidí s iPhony, kteří chtějí Google Maps používat i nadále – jen o něm málokdo ví. Na časové ose lze totiž automaticky a hromadně data mazat, stačí si to zapnout v menu. Sám Google tyto možnosti uvádí coby důkaz své vstřícnosti: „Nabízíme lidem spoustu způsobů, jak s daty pracovat.“ Kromě toho, jak už jsem psal, je tu režim inkognito.
Jenže s tím to není tak jednoduché. Google měl se svými inkognito funkcemi problémy už dřív. Podle jedné žaloby firma i v něm „potají shromažďovala obrovské množství dat“ v Chrome. U map režim podle vyjádření Googlu funguje tak, že se data neukládají ani na uživatelský účet, ani na časovou osu.
Když jsem pokračoval ve vyptávání, dostalo se mi ujištění, že data zmíněná na bezpečnostních štítcích nebudou v inkognito režimu spojena s konkrétními jedinci a jejich uživatelskými účty. Z toho se ovšem dá usoudit, že ke sběru těchto dat i v tomto režimu dochází, ovšem nejsou provázána s identitou. I tak je to ale výrazné zlepšení.
Jenže v režimu inkognito nabízejí Google Maps podstatně omezenější funkční výbavu. Chybí funkce dojíždění, nelze ukládat či sdílet informace o lokalitách, nevidíme historii vyhledávání, systém nenabízí lokality podle minulých zadání, omezená je i navigace, mapy nefungují offline a nezobrazí se na nich uživatelská místa.
To není málo – a jde o další situaci, v níž volíme mezi komfortem a soukromím. Můžeme si mezi nimi najít nějakou rovnováhu, ale Google, Facebook ani další ji za nás nenajdou, člověk se musí aktivně snažit sám.
V režimu inkognito neukládají Google Maps historii lokalizací ani časovou osu, což považuji za velkou výhodu. Nevidím jediný důvod, proč by si přístroje nebo cloudové služby měly pamatovat, kde jsem a kdy se tam vyskytuji. Shromážděná a uložená data lze vždy nějak ukořistit nebo zneužít, ať už je firma chrání jakkoli.
Google Maps je skvělá aplikace a já ji v režimu inkognito budu rád používat dál. Nezachází v takovém případě s uživatelským soukromím tak ledabyle jako Chrome nebo Gmail pro iPhone a mně nevadí omezená funkční výbava, když se mým datům dostane lepší ochrany.
„Tohle bude v budoucnu velký problém,“ tvrdí Moore z Esetu. „Se soukromím je to složité. Dá opravdu velkou práci přesvědčit lidi, že má smysl si ho chránit a je to jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou je v dnešní době zapotřebí myslet.“
Je dobré si pamatovat, že Google zavedl režim inkognito jako reakci na problémy s ochranou soukromí, které rostly celé roky. Pokud nezměníme nastavení aplikace nebo budeme používat programy, které jsou podle bezpečnostních štítků očividně riskantní, těžko si můžeme stěžovat, že naše data někdo sbírá a využívá.
Ještě nikdy jsme neměli k dispozici tolik ochranných nástrojů – ale zároveň ještě nikdy nebyla naše data a naše soukromí v takovém ohrožení. Je jen na nás, tedy na vás, co se stane dál.
