Od chvíle, kdy nanovo vzplanul konflikt mezi Hamásem a Izraelem, zaplňují lidé sociální sítě až sci-fi vzhlížejícími videi zářivých raket stoupajících noční oblohou, kde mizí v oslňujícím záblesku. Co záblesk, to zásah útočné rakety odpálené z Pásma Gazy.
Zásahy jdou na vrub izraelskému obrannému systému Iron Dome (česky Železná kopule, či chcete-li deštník), který nejen pro fanoušky filmů celý konflikt vizuálně řadí někam do kategorie Hvězdných válek.
Dění na nebi je odrazem střetu technologicky špičkového obranného raketového systému Izraele s naopak velmi zastaralým útočným systémem Palestinců. I tak to Izraelcům v současném konfliktu nemusí stačit.
Iron Dome vyvinula izraelská společnost Rafael Advanced Defense Systems a ten první záchytnou střelu bránící izraelské území před sprškou útočných raket vyslal do vzduchu přesně před deseti lety.
Jedná se o komplexní systém složený z řady senzorů, monitorovacích radarů a bitevních řídicích středisek umožňujících automatické odpalování a navádění. A samozřejmě ze samotných záchytných raket.
Ty jsou rozmístěny po celém území Izraele, aby chránily maximální možnou plochu. Konkrétní radar pak monitoruje několik raket mířících na izraelské území a takzvaný Battle Management & Control systém vyhodnotí, která z nich představuje reálnou hrozbu.
Ve chvíli, kdy se tak stane, proti ní systém vysílá jednu nebo více protiraketových střel.
Schéma raketového obranného systému Iron Dome | Foto Forbes.com
Jeden izraelský odpalovací nosič nese dvacet raket Tamir, z nichž každá váží devadesát kilogramů a má dolet až čtyřicet kilometrů. Dle odhadů stojí jedna raketa v rozmezí od dvaceti do sta tisíc dolarů, v přepočtu tedy od 420 tisíc do 2,1 milionu korun.
Železná kopule je ve výsledku velmi efektivním obranným systémem, který zachytí valnou většinu raketových útoků přicházejících z palestinského území.
Některé se ale přece jen dostanou skrz něj: firma uvádí, že systém od svého vzniku zachytil na dva a půl tisíce raket s úspěšností devadesát procent. Znamená to, že každá desátá střela protiraketové obraně proklouzla.
Rakety za vysokou betonovou zdí na druhé straně od Izraele jsou naproti tomu daleko méně sofistikované. Jedním z původních označení izraelského protiraketového systému bylo Anti-Kassám systém, jelikož raketám palestinské militantní fundamentalistické organizace Hamás se říká Kassám.
Jde o ocelovou dělostřeleckou raketu, kterou doslova v domácích podmínkách vyvinulo a používá ozbrojené křídlo Hamásu – Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma.
Rakety Kassám nemají žádný naváděcí systém a jsou odpalovány z jednoduchého kovového rámu také domácí výroby. První verze měla délku 180 centimetrů a vážila 36 kilogramů. Samotná hlavice vážila něco přes osm kilogramů a rakety měly dolet pouhé 3,2 kilometru.
Dnešní největší rakety typu Kassám mají v pomyslném znaku číslo 45: přesně tolik kilogramů váží a totožný mají i dolet v kilometrech. Na obsluhu a odpálení jsou potřeba dva lidé, ale i tak jsou rakety znatelně lehčí než izraelské Tamiry a stojí pouze několik stovek dolarů.
Rakety Kassám jsou odpalovány v salvách. Jsou extrémně nepřesné, a zasažení cíle tak záleží spíš na náhodě než na lidském úsudku. Mířit se dá v podstatě jen nasměrováním rakety proti domnělému cíli.
Raketa Kassám | Foto Forbes.com
Jejich ničivá síla je navíc proti moderním zbraním minimální. Místo destruktivního mají spíše demoralizující efekt, když nutí obyvatele za zvuků sirén schovávat se do krytů a narušují jim tak každodenní život.
Hamás disponuje i raketami 122mm Grad, které bývají odpalovány z ruských zařízení namontovaných na korbách nákladních vozů, a dalším vojenským materiálem, kterého má však fundamentalistická organizace omezené množství.
Když vezmeme v potaz vše zmíněné, Izrael by měl mít proti Hamásu ve všem navrch. Aktuální situace, kdy se noční nebe už několik dnů pravidelně mění v ohňostroj, ale přece jen odhalila jednu slabinu vojensky špičkově řízeného i vybaveného národa.
Ukázalo se totiž, že Železná kopule má limit raket, které najednou dokáže zvládnout. Dobrou zprávou je, že jde o limit vysoký. Špatnou, že jeho výši se zatím nedaří přesně určit.
I to je důvodem, proč se občas stane, že některé rakety „vypadnou“ ze sledování a obranným deštníkem proletí. Podle izraelské armády bylo během současné eskalace konfliktu vystřeleno už na tisíc raket a právě vysoká intenzita odpalů z Pásma Gazy nejspíš značí snahu přetlačit Železnou kopuli přes Achillovu patu celého systému.
Konečný raketový poměr navíc není vždy jedna ku jedné – Iron Dome mnohdy na jednu raketu vypálí dvě vlastní. Pokud by Izraelcům obranné rakety došly, počet obětí na jejich straně by mohl prudce narůst. I proto se v posledních dnech do akce zapojily minomety a tanky pozemního vojska.
Studie výzkumné instituce RAND už v roce 2016 hovořila o tom, že vysoká efektivita Železné kopule může být zároveň její strategickou slabinou: rakety Hamásu mají zmiňovaný nízký destrukční efekt, naproti tomu izraelská odpověď se jeví jako až příliš neúměrná a těžkotonážní.
Jen obranná opatření proto nejsou dostačujícím nástrojem k zastavení současných útoků. Spoléhání se jen na Iron Dome, který se tváří dokonale, ale má své díry, může mít pro vládu i obyvatele Izraele vážné následky. Jakkoli jsou na vojenské konflikty a poplachy více než zvyklí.
