Petr Zajíc je Senior Portfolio Manager a zástupce investičního ředitele v Amundi Asset Management Czech Republic, kde je vedle správce devítky portfolií české rodiny fondů také investičním poradcem pro akciová portfolia rakouských a rumunských fondů se zaměřením na střední a východní Evropu.
Od roku 2009 do roku 2018 působil ve Vídni, kde se soustředil na Emerging Europe Equities a spravoval různá maloobchodní a institucionální regionální portfolia v hodnotě téměř 280 milionů eur. Má zkušenosti z makléřských společností, jako jsou Pioneer Investments Česká republika, Conseq Finance, Patria Finance a ČSOB.
Pro Forbes přibližuje, jakými změnami prošly finanční trhy v posledních měsících i dekádách.
Vzpomněl jsem si na svoji první návštěvu na dealingu renomované investiční banky v Londýně. První šok byla velikost. Dealing byl umístěn v odbavovací hale bývalého nádraží a sedělo na něm odhadem tak 500 traderů.
Tam jsem pochopil, proč si dávají na stůl vlaječky zemí, které obchodují. Výrazně jim to usnadnilo hledání jejich stolu. Přibližně třetina z nich obchodovala měny – a z té třetiny pak polovina přišla o práci, když Evropa v roce 2000 zavedla euro.
Už nebylo potřeba obchodovat gulden proti finské marce nebo španělské peso proti francouzskému franku. O to víc ale začalo být potřeba specialistů v odděleních risku a compliance, zejména pak po pádu Lehman Brothers v roce 2008.
Druhým šokem byly hromady analýz, které ležely na stolech makléřů, ale i všude kolem. Uvědomil jsem si, kde končí reporty, které pracně produkovali naši analytici.
Ale opět zafungoval jeden fígl, jak na sebe upozornit. Jedna švédská banka tiskla svoje reporty na kanárkově žlutý papír. Jejich analýzy šly najít velice rychle. To mi dnes v těch přibližně 500 mailech denně, z nichž jsou tak dvě až tři stovky různé analýzy, úplně nejde. Ale zase máme klávesy Ctrl a F.
Neopomenutelným rozdílem jsou pak úrokové sazby. Na konci roku 1993 se americké sazby pohybovaly na úrovni tří procent, tehdy jejich historicky nejnižší. Dnes jsme v situaci, kdy z posledních třinácti let byly sazby devět let na fakticky nulové hodnotě. A FED předpovídá tento trend i na příštích osmnáct měsíců.
Ještě dramatičtější jsou změny v případě jihoevropských zemí. Ty se v 90. letech financovaly za více než deset procent – výnosy jejich státních desetiletých dluhopisů přesahovaly deset procent, dnes jsou hluboko pod jedním procentem.
Extrémně nízké výnosy takzvaných risk-free aktiv, tedy primárně státních dluhopisů stabilních zemí, samozřejmě vedou investory k hledání „dalších investičních příležitostí“. Přeloženo to znamená, že investoři musí podstupovat vyšší riziko, ale to zase velká část zejména drobných investorů není schopna sama posoudit.
Tedy bylo následně potřeba posílit legislativu – množství zkratek různých legislativních dokumentů už podle mě přesáhlo úroveň v RVHP na konci 80. let –, následně regulátora, vnitřní kontrolní procesy a zejména vždy a všude upozorňovat na možná rizika.
Jak jsem se smál, když na konci 90. let začaly být analýzy uzavírány dvěma odstavci takzvaných disclaimerů! Dnes se vám často stane, že dostanete jednostránkovou aktualizaci firemní analýzy, za kterou v souboru následuje šest stran různých upozornění.
Ale ona to vlastně není jen otázka finančního sektoru. Vždyť i v tričku mám dnes našito pět cedulek, které mi ve dvaceti jazycích překvapivě sdělí, že si ho mám vyprat, když je špinavé. Makléřské firmy byly také donuceny zcela změnit poplatkovou politiku. Kromě technologického pokroku a konkurence za tím opět stojí opatření finančních autorit.
Oddělily se poplatky za analýzy a za obchodování, takže drobný investor za obchod zaplatí zlomek toho, co před dvěma dekádami, ale zase obvykle nemá k dispozici nezávislou analýzu.
Ano, existuje téměř neomezené množství otevřených zdrojů, ale většina z neprofesionálních investorů nemá kapacitu je nezávisle vyhodnotit. Oni přece chodí do práce, musí se starat o svůj byznys, psát s dětmi úkoly, pomáhat v domácnosti, chtějí jít na fotbal, do hospody nebo na koncert… když je to tedy zrovna povoleno.
Takže nakonec než aby si sami vyhledávali relevantní data, dají přednost jednoduššímu přebírání informací z různých investičních fór nebo tweetům Elona Muska. Ovšem jestli to je zdravý základ finančních investic, to si upřímně nejsem zcela jistý.
Výše uvedené možná působí jako sentimentální čtení, ale to rozhodně nebylo cílem mého textu. Chtěl jsem upozornit, jak moc se nejen finanční trhy změnily a jak tempo změn patrně nezpomalí – spíše naopak.
Nepřestává ale platit, že vždy bude nejdůležitější zdravý rozum a osobní zodpovědnost. Pak je vlastně jedno, jakou investiční strategii zvolíte.
