O tom, jestli se Uber chová fér, nebo se snaží nacpat do mezer v zákonech, se toho napsalo dost. Stejně tak o tom, že jde o jeden z nejzajímavějších startupů světa. A taky ten vůbec nejhodnotnější.
Ať už patříte mezi jeho fanoušky, nebo odpůrce, nemůžete mu upřít jednu věc – že jízdy s ním hodně lidí jednoduše baví. Jako zákazníky i jako řidiče.
V Česku to platí i pro neobvykle vysoký počet řidiček – z celkového počtu zhruba tisícovky registrovaných řidičů tvoří ženy 15 %. Což je o dost víc než třeba ve Varšavě, Bratislavě nebo Budapešti, kde s Uberem spolupracuje v průměru jen 5 % žen. Více žen pro Uber jezdí jen v USA, kde je podíl řidiček vyšší než 19 %. A mezi těmi českými můžete potkat hodně zajímavé dámy.
Olga Síbrtová má s manželem malou rodinnou firmu. Tvoří ji vlastně jen oni dva a CO2 laser, který dokáže leccos vyřezat. Aktuálně hlavně polotovary pro šperkaře, zvládne toho ale mnohem víc a dřív řezal třeba i pro ministerstvo obrany.
Olga Síbrtová.
Hana Wiesnerová je od narození neslyšící, živí se jako tlumočnice do znakového jazyka a jednou za čtyři týdny ji můžete vídat v České televizi. Patří totiž do čtveřice moderátorů zpráv ve znakovém jazyce.
„Mně se to líbí, protože jsem z principu odpůrce regulací,“ říká dvaapadesátiletá Síbrtová, která dřív, když ji bavilo judo, vedla judistický kroužek, ale taky skautský oddíl, hrála bowlingovou extraligu anebo v Říčanech u Prahy učila taiči. Jezdit s Uberem začala před pár měsíci, když ji k tomu vyhecoval syn.
„On sám s Uberem jezdí, a tak když jsme si v létě s manželem koupili nové auto, řekla jsem si, že to zkusím,“ popisuje konstrukční kreslička a CNC programátorka, která dnes po Praze vozí klienty šestkrát do týdne průměrně tři hodiny denně.
„Ráno cestou do práce uděláme s manželem brífink, co nás čeká, a když zjistím, že manžel má co dělat a nepotřebuje mě k tomu, vysadím ho, zapnu aplikaci a rovnou jedu,“ popisuje Síbrtová. „A když se něco semele, manžel pošle esemesku HELP a já vím, že je nějaký průšvih a musím se vrátit,“ říká a potvrzuje tak to, co nedávno vyšlo českému Uberu v jeho interním průzkumu – že většinou láká řidiče, kteří už své zaměstnání nebo podnikání mají.
V Praze je takových řidičů 91 %. Ze stejného průzkumu také vyplynulo, že o něco větší část lidí řídí Uber proto, aby si přivydělali, dvě třetiny ale hlásí, že je zároveň motivuje i to, že je řízení a potkávání nových lidí baví. „Je to klišé, ale já v autě opravdu relaxuju,“ tvrdí Síbrtová. Svým ježděním si týdně přijde na zhruba pět tisíc a ty rovnou putují na splátku leasingu.
Relax za volantem baví i Hanu Wiesnerovou a nejlepší je to prý v noci. „K Uberu mě přivedl můj muž. Začal jezdit a po týdnu jsem za ním přišla, že bych chtěla taky,“ říká (přesněji znakuje) s tím, že o vyklidňující noční jízdy doma občas bojují. Řízení pro Uber je ale pro výdělky její rodiny mnohem podstatnější než pro Olgu Síbrtovou.
S manželem jsou totiž neslyšící oba, což výběr povolání poněkud limituje. Oba se dříve živili jako překladatelé, ale zatímco ona u toho částečně zůstala (a přidala televizi), on propadl řízení naplno a rodinný rozpočet plní právě z něj.
Že jsou Wiesnerovi neslyšící, si můžete přečíst přímo v aplikaci, když si je jako své řidiče vybíráte. Většina lidí to ale stejně přehlédne a pak následuje klasická situace: „Začnou mluvit, já si zase začnu ukazovat na uši, aby pochopili, že neslyším, a když ustoupí překvapení, tak to většinou skončí tak, že si píšeme zprávy přes mobil,“ popisuje Hana Wiesnerová. „Pak nás ale většinou chválí za to, že jsme pozorní řidiči,“ dodává její manžel. „Když neslyšíte, musíte se o to víc spolehnout na oči,“ říká zase jeho žena.
Hana Wiesnerová a její manžel Martin.
„Taxikaření je podle mě jiný typ práce,“ začne Hana Wiesnerová vysvětlovat, když se jí zeptáte, jestli jí to, jak Uber funguje, přijde v pořádku. „Má svá pravidla i podmínky, stejně jako Uber. A zákazník si může vybrat, co mu vyhovuje víc. Je to prostě jiný způsob dopravy,“ myslí si. „Já bych na místě magistrátu zrušila regulaci taxikářů,“ míní poněkud radikálnější Olga Síbrtová. „Myslím, že na trhu je místa dost a každý může jezdit s tím, kdo mu vyhovuje,“ říká.
Uber momentálně zažívá asi nejpekelnější měsíce své existence. Od začátku roku ho pronásleduje jeden skandál za druhým, opouštějí ho vedoucí zaměstnanci, v Itálii čeká na verdikt, zda bude moct jezdit, nebo skončit, a sám to zabalil v Dánsku.
Doma v Americe se soudí s Alphabet o technologii samořiditelných vozů a čelí i trestnímu vyšetřování za provoz softwaru, který záměrně blokoval jízdy úředníků, kteří jeho činnost kontrolovali. A pře se vedou i o jízdné.
Zakladatel Uber Travis Kalanick si nebere servítky. A teď se mu to vrací.
A růžové to není ani v Česku. Na začátku února Uber expandoval do Brna, následovala ale žádost místní taxislužby, kterou podpořil i brněnský magistrát, na soudní zákaz činnosti. A brněnský soud jí jako první u nás vyhověl a řekl, že Uber svou službu poskytuje v rozporu s českými právními předpisy.
K podobnému názoru se paralelně přiklonil i poradce Soudu Evropské unie, podle kterého není Uber jen elektronická platforma, ale poskytovatel přepravních služeb. A jako takový by měl podléhat příslušným evropským regulacím.
Uber sám zůstává optimistický a upozorňuje, že podobnou situaci jako teď v Evropě zažíval před několika lety v Americe. Ve většině států je jeho služba už dnes zákonem definovaná a společnost za 68 miliard dolarů věří, že v Evropě to nakonec půjde stejným směrem. Uvidíme.
