V patnácti. Došel k tomu průzkum, který si napříč Evropou nechal zpracovat Microsoft. Dívky se podle něj o tzv. STEM (Science, Technology, Engineering, Mathematics) předměty začnou zajímat zhruba v 11 letech. Výrazně se na tom v porovnání s dalšími zeměmi podepisuje nízká podpora rodičů. Pokud se ale jejich nadšení v následujících letech dostatečně nerozvine, tak u nich nezůstanou. A zatímco obecně v Evropě mají na podchycení tohoto zájmu v průměru čtyři roky, v Česku máme jen dva.
Helenu Fulkovou věda přitahovala odjakživa. A dnes se může pyšnit tím, že jako první Češka naklonovala myš a ve 37 letech patří ke špičce české reprodukční biologie. Vášeň pro vědu má tak trochu v rodině. Jestli vám zní její příjmení povědomě, tak proto, že její dědeček a otec tento obor v Česku zakládali.
Na základní škole ale přírodopis mezi oblíbené předměty Heleny Fukové nepatřil a k biologii si našla cestu až těsně před vysokou. Vylučovací metodou. Zvažovala, že by se věnovala fyzice nebo matematice, na obojím jí ale chyběla přidaná hodnota, medicína pro ni byla zase příliš rigidní.
Helena Fulková
„Když má někdo chřipku, tak neocení, pokud nad ním doktor povede tři hodiny monolog o tom, co by to tak mohlo asi být, a jestli třeba nezkusit nějakou neortodoxní a pro doktora strašlivě zábavnou léčbu,“ říká vědkyně, kterou lákalo právě experimentování a objevování nových věcí.
Přesně proto nakonec vyhrála biologie. „V tomhle oboru není nic fixně dané. Věci, co se píší teď, třeba za pár let nemusí platit,“ popisuje Helena Fulková, jíž její otec i dědeček navíc poskytli celkem realistickou představu o tom, co tato práce vlastně obnáší, když v ní chce člověk získat uznání. Jde především o vytrvalost, pracovitost a odhodlání.
„Ve výzkumu člověk dělá denně tisíce plánů, jak by co mohlo být a jak by co mohlo vyjít, tisíckrát je všechno jinak, tisíckrát věci nevyjdou vůbec. Je v tom spousta beznaděje, zklamání i zoufalství, ale také spousta nadšení. Zvlášť, když se vám něco povede,“ vysvětluje úspěšná česká badatelka.
Zápal pro výzkum a disciplína se Heleně Fulkové vyplácejí. Brzy si ji vyhlédly v jednom z nejlepších pracovišť reprodukční biologie na světě – na japonské Tokio University.
Tam se jí během desetiměsíční stáže podařilo naklonovat zmíněnou myš (respektive víc, z jejích pokusů se narodilo myší celkem šest), což dosud dokázalo jen několik vědců na světě. Klonování malých hlodavců totiž patří mezi vůbec nejsložitější.
Podobné experimenty jsou přitom klíčové pro další rozvoj medicíny, mohou pomáhat jak při reprodukčních technikách, tak i v reprogramování buněk. „V rámci tkáňových náhrad, popřípadě buněčných terapií,“ doplňuje mladá badatelka, která za tento pokus loni získala cenu pro mladé vědce Neuron.
Aktuálně Helenu Fulkovou najdete opět v Japonsku, na druhé stáži, ale nyní na prestižnějším pracovišti RIKEN BioResourceCenter (BRC), kde pokračuje ve svém výzkumu. A uvažuje, kde bude ve své práci pokračovat.
„Přestože mi tu nabízeli několik pozic a dost vážně jsem o nich uvažovala, tak vždycky nakonec vyhrála touha vrátit se domů. Ale když to doma nepůjde – kvůli podfinancování vědy u nás není spousta lidí schopná dosáhnout takových výsledků, jaké by měli v zahraničí -, tak možná zase sbalím kufry a přece jenom nakonec skončím v cizině,“ přemýšlí Helena Fulková.
Michaele Musilové ještě nebylo ani třicet a už má za sebou kariéru, kterou by jí mohl leckdo závidět. Jako malé jí učaroval vesmír a dnes se jeho zkoumáním živí. Její velkou vášní je Mars. V jednadvaceti vedla tým o dost starších vědců, kteří se v NASA snažili vyčistit rover Curiosity tak, aby lidé Mars příliš nekontaminovali. Později se dostala na simulovanou misi na Rudou planetu a jelikož se osvědčila jako vědkyně i vůdčí osobnost, letos přišla nabídka, aby si akci zopakovala. Už ale jako velitelka celé mise.
A ačkoliv má Michaela Musilová nabídky práce z celého světa, po studiích na nejprestižnějších vysokých školách v zahraničí se vrátila na Slovensko a coby hostující profesorka učí na Slovenské technické univerzitě, předsedá Slovenské organizaci pro vesmírné aktivity a ráda by Slovensko dostala do Evropské vesmírné agentury.
Aby se Slováci, a ideálně i ona, mohli společně s ostatními Evropany do vesmíru vypravit.
Zásadní roli v tom, kam se dívky vydají, hraje samozřejmě prostředí, v němž se pohybují, zejména rodina a škola. Ty mohou buďto potvrdit nebo vyvrátit převládající stereotypy o tom, které obory jsou anebo nejsou pro dívky vhodné.
Jaký vliv má rodina, dobře ukazuje příklad osmadvacetileté programátorky Kristiny Bártové. „S počítači jsem si hrála už jako malá a rodiče nebyli proti, naopak mě v tom podporovali,“ říká mladá žena, která už svým vzhledem popírá zažité představy a stereotypní uvažování o ajťácích. Momentálně pracuje ve Skypu.
Video: Kristina Bártová o své práci ve společnosti Skype
Barboru Suchanovou k technologiím také přivedli členové rodiny, i když trochu jiným způsobem. V dětství se se sourozenci bavila počítačovými hrami, dnes studuje informatiku, programuje, a se svými nápady slaví úspěchy. Nedávno s projektem pro děti nemocné diabetem vyhrála se spolužáky z ČVUT česko-slovenské kolo studentské technologické soutěže, a teď se chystá na celosvětové finále.
Dceru vrchního přednosty železničního depa a doktorky farmacie do světa počítačů zasvětil bratr. Přes hry typu Prince of Persia, Alley Cat nebo The Legend of Kyrandia. Cestu k programování jí pak ukázala nic netušící sestra, která s ní pro změnu vytvářela hry v PowerPointu.
Barbora Suchanová
Skutečné psaní kódu jí ale ukázal na střední škole opět bratr. Coby student „matfyzu“ měl za úkol coby semestrální práci naprogramovat další legendární hru – Pacmana. A jeho dovednosti mladší sestru okouzlily natolik, že se rozhodla jít studovat softwarové inženýrství na FEL ČVUT v Praze. I přesto, že si její matka přála mít doma spíše další farmaceutičku.
Napsat bratrovu semestrálku by Barboře dnes nedělalo nejmenší problémy. Sice stále studuje, už tak má ale za sebou několik úspěšných projektů i řadu ocenění. S aplikací Kalorické tabulky pro Windows Phone se na přehlídce AppParade 2015 dostala na druhé místo. Na Imagine Cupu, který pro nadějné tech talenty každoročně vypisuje Microsoft, zabodovala se spolužáky s projektem netradičního glukometru, který by měl dětem s cukrovkou a jejich rodičům usnadnit dohled nad hladinou cukru v krvi.
Tohle studentské řešení se skládá z mobilní aplikace pro dítě, webové aplikace pro rodiče a glukometru ve tvaru kreditní karty, který si spolužáci sami navrhli a vyrobili. Měření se provádí klasicky ze vzorku krve, rozdíl oproti stávajícím glukometrům je v bezpečnějším přenosu dat přímo do mobilu, a tedy rovnou i do cloudu.
V případě kritických hodnot pak server rodiče upozorní, že se něco děje. Ve webové aplikaci nebo smskou. „Důležité je i to, že samotná aplikace dítě motivuje, edukuje ho o nemoci, a navíc díky formátu kreditní karty s nejrůznějšími vzory a barvami se za glukometr dítě nemusí stydět a může si ho dát třeba na klíčenku společně s kartičkou na oběd,“ vysvětluje spoluautorka projektu, která se nyní chystá na celosvětové finále Imagine Cupu v Seattlu.
Práce s dětmi a pro děti Barboru Suchanovou jednoduše baví. Mimo jiné je učí i programovat. Se spolužačkami si na to založila organizaci wITches, která děti vzdělává v IT, robotice a elektrotechnice. Ihned po návratu ze Seattlu se tak pustí do přípravy workshopu na další semestr, a pak se chce plně věnovat studiu na německé Technische Universität München, kde bude v rámci Erasmu celý rok.
„A dál krom inženýra? V hlavě mám pár zajímavých projektů a spolužáci okolo mě toho řeší tolik, že zrovna o práci se asi bát nemusím,“ komentuje optimisticky svoje vyhlídky velká obdivovatelka Elona Muska.
Podobně nadšená je ze své práce i Eva Buchtíková, která aktuálně analyzuje data pro úspěšnou českou herní platformu Gamee a předtím se tomu stejnému věnovala v reklamní agentuře Ogilvy nebo České pojišťovně. Původně přitom vystudovala sociologii, a ke zpracování dat se dostala až v praxi. Vše potřebné ji postupně doučovali kolegové.
„Můj otec je analytik a programátor, a rodiče se spolu o práci hodně bavili, takže můžu jednoznačně říct, že mě dětství formovalo do toho, kým jsem dnes,“ míní Eva Buchtíková.
Eva Buchtíková
I ona měla jako malá doma počítač, na kterém mohla hrát hry, ale zároveň se musela učit něco vytvářet. Třeba databáze v Accesu. „Rozhodně jsem s ním neuměla žádné zázraky, ale nebála jsem se ho pak otevřít a pracovat s ním, a to mi pomohlo,“ je přesvědčená drobná Slovenka.
Stejně tak věří, že IT je obor pro holky. „Zvlášť dnes, kdy jsou všichni nuceni technologie používat,“ říká. „Tím, jak se obrovská část komunikace přesouvá na internet, se k nim nutně dostávají, a udělat ten další krok už není tak těžké,“ myslí si.
Tenhle názor s ní sdílí i její šéfka, zakladatelka Gamee a úspěšná česká manažerka a startupistka Božena Řežábová. „Ve světě startupů sice stále platí, že hlavně mezi zakladateli je více mužů než žen, ale stejně jako zastoupení holek v tech-firmách nebo v IT se to mění,“ tvrdí pracující matka dvou dětí, která měla v Googlu na starosti rozvoj YouTube ve střední a východní Evropě a pomáhala také rozjíždět např. portál Bezrealitky.cz.
Video: Božena Řežábová o atraktivitě práce v IT
„Ještě před pár lety bylo zastoupení žen v leadershipu nebo technologiích téma, které teprve vznikalo. Dnes se o obojím hodně mluví, ukazují se pozitivní příklady a ty táhnou. Že holky nepatří do technologií, už není téma. My jen potřebujeme, aby jich bylo víc, aby vyrostly a aby z nich byly zakladatelky technologických firem, a pak už to bude v pohodě,“ věří Božena Řežábová.
V současnosti nicméně podle statistik platí, že z evropských IT vysokých škol vyjde jen pětina žen, v Česku 16 procent. K práci v IT se v Evropě hlásí 16 procent žen, v Česku 9 procent.
Důsledek? Evropě může podle Evropské komise v roce 2020 chybět až 900 tisíc lidí s pokročilými digitálními dovednostmi. Ty jsou přitom spolu s logickým uvažováním stále důležitějším předpokladem pro úspěch v jakékoliv práci, nejen v technické oblasti.
„Na vysoké škole jsem měla spoustu kamarádek, které studovaly třeba sociální obory a když z nich vyšly, tak měly problém najít práci,“ dodává Kristina Bártová ze Skypu. „Přitom ovládaly dovednosti, které by se ve vývoji softwaru daly uplatnit. Byly to třeba skvělé grafičky, které uměly krásně kreslit, ale neuměly to na počítači. A přitom stačilo, aby se to doučily a mohly by se do vývoje zapojit,“ tvrdí programátorka, která se i proto angažuje v nejrůznějších aktivitách, jež mají mladé dívky přesvědčit, aby se do IT pustily.
Grafy v galerii zobrazují, kdy u dívek začíná zájem o technologie a kdy upadá
[gss ids=“47365,47366,47368″]
Další výsledky průzkumu si přečtěte zde:
