Sociální sítě a obecně vše digitální se v posledních dvou desetiletích staly téměř neoddělitelnou součástí našich životů. Jen těžko byste kolem sebe hledali někoho, kdo je internetem zcela nepolíben, naopak stále více lidí potřebuje kvůli technologickému přesycení digitální detox. A asi tak stejně velká část z nás si už bez telefonu s připojením k internetu ani nedokáže život představit.
To je ale trochu zkreslený pohled západního člověka, který nezná nedostatek a připojení k internetu by málem zařadil mezi základní lidská práva. Na druhé straně jsou však na téhle planetě téměř tři miliardy lidí, které jsou i v roce 2021 stále offline. Bez připojení k internetu je tak více než 37 procent všech lidí na Zemi.
Ukazují to alespoň čerstvá data Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) při OSN. A jsou o to více udivující, když vezmeme v potaz, jakým tempem počet uživatelů internetu po celém světě roste. Zatímco v roce 2019 totiž po webu surfovalo 4,1 miliardy uživatelů, v roce 2021 už jsou online 4,9 miliardy lidí. Za dva roky se tak k internetu dostalo dalších 782 milionů lidí.
Zpráva ITU o tom mluví jako o covidovém nárůstu konektivity a mezi důvody uvádí lockdowny, distanční výuku či práci z domova, ale i potřebu sledovat média, vládní a zdravotnické novinky a opatření, a také nutnost mít přístup ke službám e-commerce či online bankovnictví.
Ve zprávě ITU stojí, že jen v prvním pandemickém roce počet uživatelů internetu vzrostl o více než deset procent, což je největší nárůst této dekády.
Je ale důvod, proč mnoho lidí bez přístupu k internetu osobně neznáte. Přístup k internetu je, stejně jako ekonomický rozvoj, na světě rozprostřený silně nerovnoměrně. Z 2,9 miliardy lidí, kteří jsou stále offline, jich 96 procent žije v rozvojových zemích.
V nejchudších zemích je připojení k internetu často finančně nedostupné, což dokazuje i fakt, že tři čtvrtiny z těch, kdo nikdy neměli možnost si internet osahat, pochází z šestačtyřiceti nejméně rozvinutých zemí.
Je nicméně potřeba říct, že z oněch téměř pěti miliard lidí, které se počítají mezi uživatele internetu, jich stovky milionů mají přístup k internetu pouze občasný přes zařízení, která sdílí s celou komunitou, nebo je omezuje rychlost připojení. Často obojí.
Méně rozvinuté země však pomalu začínají západní svět dohánět. V průměru se od roku 2019 v rozvojových zemích internet rozšířil o třináct procent. A ve zmíněných šestačtyřiceti nejméně rozvinutých zemích dokonce o více než dvacet procent.
Ženy a starší lidé mají menší šanci být online
Obecně je na datech také vidět, že mezi mladými lidmi, muži a lidmi v městských oblastech je uživatelů internetu více než mezi staršími dospělými, ženami a lidmi z venkovských oblastí.
Připojení k internetu na světě využívá 62 procent mužů a 57 procent žen. Rozdíly mezi pohlavími jsou však o poznání markantnější v rozvojových zemích. Zatímco v rozvinutém světě má k internetu přístup 89 procent mužů a 88 procent žen, a propast mezi pohlavími je tak pryč, v nejméně rozvinutých částech světa je stále hluboká – internet zde používá 31 procent mužů a jen 19 procent žen.
Citelný rozdíl je patrný například v Africe, kde má přístup k internetu 35 procent mužů a 24 procent žen, a v arabských zemích, kde je online 68 procent mužů a jen 56 procent žen.
„Největší propast v konektivitě stále zeje v méně rozvinutých zemích, kde se k internetu nikdy nepřipojily téměř tři čtvrtiny lidí,“ říká Doreen Bogdan-Martin, ředitelka Úřadu pro rozvoj telekomunikací ITU. „Obzvláště upozaďovány jsou tu ženy, z nichž má přístup k internetu jen zhruba každá pátá.“ Digitální vyloučení jde obvykle ruku v ruce s chudobou, negramotností, omezeným přístupem k elektřině a absencí povědomí o digitálním světě.
Problémem je rovněž nerovnoměrné rozšíření internetu mezi městskými a rurálními oblastmi. To je méně výrazné v rozvinutých zemích, nicméně globálně je u člověka z městské oblasti pravděpodobnost připojení k internetu téměř dvojnásobná. Konkrétně je online 76 procent lidí z urbánních oblastí a jen 39 procent z rurálních oblastí.
V rozvinutých zemích se za poslední tři měsíce k internetu připojilo 89 procent lidí z měst a 89 procent lidí z venkova, tudíž zde je rozdíl takřka neexistující, avšak v rozvojových zemích bylo online 72 procent lidí z měst proti 34 procentům lidí z venkova.
Domorodé ženy hrající si s notebookem v indickém Kuppamu. | Foto Getty
Kromě genderové a geografické propasti jsou patrné rovněž obrovské generační rozdíly, které lze podle ITU sledovat napříč všemi regiony. Zatímco totiž ve věkové skupině 15 až 24 let používá internet 71 procent lidí, když se zprůměrují ostatní věkové kategorie, vyjde nám, že je v nich online jen 57 procent obyvatel.
I tento fenomén je nejznatelnější v nejméně rozvinutých zemích, kde je k internetu připojeno 34 procent mladých lidí a jen 22 procent zbytku populace.
Digitální budoucnost
Stejná čísla však naznačují, že se situace zřejmě bude brzy výrazně měnit. „V nejméně rozvinutých zemích je aktuálně polovina populace mladší dvaceti let, což by mohlo znamenat, že společně se vstupem mladších generací na trh práce budou získávat technologie a konektivita stále více prostoru,“ uvádí ITU.
Současně však ve studii zaznívá, že problémem už dnes není samotná dostupnost internetu. Teoretický přístup ke 3G či 4G síti má totiž už 95 procent světové populace. Přesto jsou miliardy těchto lidí stále offline.
Hlavní překážkou tak není technologická nedostupnost elektronických zařízení nebo služeb, ale jednoduchý fakt, že si lidé nemohou vstup do online světa dovolit.
Obecně se má za to, že má-li být vstupní zařízení k širokopásmovému přenosu dostupné i lidem z rozvojových zemí, měla by jeho cena činit maximálně asi dvě procenta hrubého národního důchodu (GNI) přepočteného na osobu. V některých z nejchudších zemí světa však vstup do světa internetu může stát až desetkrát tolik.
Situaci nepomáhá ani fakt, že v rozvojových zemích často lidé ani nemají povědomí o tom, jaké výhody by jim připojení k internetu přineslo. A neméně podstatný je i fakt, že část světové populace je stále negramotná a využívání internetu vyžaduje minimálně schopnost číst, která ani v roce 2021 není na naší planetě samozřejmostí.
„Téměř dvě třetiny světové populace jsou nyní online, ale dostat internet k poslední třetině bude ještě znamenat mnoho práce,“ shrnuje situaci Houlin Zhao, generální tajemník ITU. „Mezinárodní telekomunikační unie bude spolupracovat se všemi stranami, aby vydláždila cestu k internetu i zbylým 2,9 miliardy lidí. Jsme odhodláni docílit stavu, kdy nikdo nebude z digitálního světa vyloučen.“
