Utrpení lidí, záběry zničených měst, útoky na civilisty, a dokonce chřestění jadernými zbraněmi. Válka na Ukrajině mnohým z nás působí až fyzické utrpení, o tom psychickém ani nemluvě. Strach a úzkosti rostou. „Jsou to přirozené reakce na nepřirozenou situaci,“ říká psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Sylvie Navarová.

Navarová působí v Ostravě a také prostřednictvím online služby uLékaře.cz. Výše popsané jevy od vpádu Ruska na Ukrajinu sama registruje u svých klientů: „Ano, lidé jsou znepokojení. A není divu.“

Evropa podobně krutou agresi ve 21. století nezažila, lidská i geografická blízkost Česka k Ukrajině vše jen podtrhuje. „Jedná se o situaci mimo rámec obvyklé lidské zkušenosti. Válka se dotýká samotné podstaty lidství. Ptáme se po smyslu a postrádáme jej,“ říká doktorka Navarová.

Otázka duševního zdraví velmi rezonovala už za pandemie, kdy byli lidé vystaveni nejistotě a kompletnímu zpřeházení zaběhlých pořádků. Nyní se přidává u některých citlivějších lidí pocit ohrožení života, především kvůli ruským hrozbám jadernými zbraněmi a globálním konfliktem.

„Ve válce nemohou být naplňovány základní fyziologické potřeby jako jídlo a spánek, potřeba bezpečí je silně narušena. Tyto potřeby jsou přitom základovou deskou, na které stojí vyšší hodnoty podílející se na psychické pohodě člověka a jeho seberealizaci,“ vysvětluje psycholožka. „Hrozba ohrožení základních potřeb vyvolává i u těch, kdo nejsou přímo ve válečném konfliktu, strach, úzkosti, paniku.“

Mám ve svém okolí lidi, kteří se poslední dobou skoro stydí jít na kávu, odjet na dovolenou, radovat se. Jak jim lze pomoci?

Dělo se to i za covidu. Je tu mnoho lidí, kteří žijí normálně, prožívají radost, štěstí, spokojenost. A mohou se cítit nepatřičně či nevhodně, že to takto mají. Je však v pořádku žít normálně! Je v pořádku mít radost! Je v pořádku prožívat štěstí!

Lidé prožívající strach a úzkost o sebe potřebují pečovat, aby se stabilizovali. Lidé stabilní a odolní mohou být těmi, o které se lze v nejisté době opřít, a tím jsou druhým velmi užiteční. Odolní lidé jsou druhým oporou.

Když jsme zmínili covid, spojuje něco oba extrémy poslední doby, tedy pandemii a válku?

Obě situace jsou podobné, nicméně válka je pro psychiku daleko, daleko náročnější. Podobnosti jsou v nejistotě, kterou to přináší, v nemožnosti dohlédnout konce, výsledku – a tím pádem není možné dlouhodobé plánování. Lidé mají potřebu vědět, co bude, a tyto situace touhu po znalosti budoucnosti nenaplňují.

Jak se to projevovalo za covidu? A lze něco z toho aplikovat na současný stav?

Byli jsme vystaveni nárokům na flexibilní řešení nenadálých karantén, lockdownů, nemocí a podobně. Flexibilitu a adaptabilitu si bude žádat také aktuální situace. Plán na kratší časový úsek – dnešek, zítřek, týden – nám dává jistotu. Je třeba najít si smysluplný krátkodobý cíl, radovat se z maličkostí, pečovat o sebe, pracovat, starat se o vztahy. To pomáhalo za covidu a je možné to využít i nyní.

A další podobnosti?

Obě situace oslovují náš hodnotový systém. Hodnoty jsou něčím, pro co má cenu žít, říkal už Abraham Maslow. Hodnoty dávají životu směr, vypovídají o tom, co považujeme v životě za nejpodstatnější, čeho si vážíme. Co má pro nás cenu?

Erich Fromm rozlišuje dva způsoby vnímání světa, dva přístupy. Prvním je mít – to je orientace na majetek, zahrnuje v sobě chtivost po penězích, statcích, věcech. U jedinců s touto dominantní hodnotou je patrná agrese a chamtivost. Druhým přístupem je být – to je orientace na tvorbu a změny. U jedinců s touto hodnotou je možné pozorovat touhu po poznání a sebevývoji.

Současné dění upozorňuje na to, co je nejdůležitější. Koronavirus poukázal na význam zdraví, nyní se do popředí dostává rodina, pospolitost, pomoc bližnímu. A hodnota lidského života samotného.

Existuje nějaká univerzální rada?

Říká se, že naděje umírá poslední. Připomínejme si to i v dnešních dnech. Vždycky je naděje! Naděje má ochrannou funkci před depresí a tato ochrana stojí na třech pilířích. Je to stanovení smysluplného cíle, motivace k naplnění tohoto cíle a umění nalézat alternativní cesty, jak lze k cíli dojít, i tehdy, když se objeví překážky a plánované řešení nelze uskutečnit.

Připomínejme si to i v dnešních dnech: Vždycky je naděje!

Co dělat, když někoho stihne panika? Zvlášť ve chvílích, kdy se v médiích vážně rozebírá třetí světová válka?

Zklidněte se dýcháním, například u nádechu počítejte do tří, u výdechu do sedmi a opakujte to maximálně pětkrát. Zvažte, co je ve sféře vašeho vlivu. Můžu nějak pomoci? Sbírkou, nebo jinak? Připomeňme si Viktora Frankla, o kterém víme, že přežil za druhé světové války koncentrační tábor, kde nabádal spoluvězně k nalezení smyslu za jakékoli situace. Budou-li mít pro co žít, přežijí. Najděte si svůj smysluplný cíl.

Když jsme zmínila média, jak s nimi pracovat? Chceme být informováni, ale zároveň tím stupňujeme tíži…

Zprávy dávkujte, ideálně pět minut na den, případně pět minut dopoledne a pět odpoledne. Nenechte se zahltit zprávami obsahujícími srdcervoucí scény. Soustřeďte se a z dostupných informací vybírejte pouze fakta – vyberte si dva až tři zdroje, ze kterých čerpáte, informace ověřujte, používejte kritické myšlení.

Laickým heslem bývá „snažit se žít co nejvíc jako normálně“. Funguje to v situaci, která vůbec normální není?

Ano, rituály a stereotypy nám v tuto dobu budou velmi užitečné a dají nám pocit jistoty, kterou potřebujeme. Dělejme věci tak, jak jsme zvyklí. Vstávat ve stejnou hodinu, zacvičit si, dát si dobrou snídani, říci si, nač se těším, usmát se na své blízké. Pracovat, dbát na zdravou stravu, dělat smysluplné činnosti. Nezapomínat na pohyb venku, večerní relaxaci.

Každý den se zasmějte. Uvědomte si drobné i větší každodenní radosti a příjemnosti. Pořádně se protáhněte a udělejte něco, co je ve vašich možnostech a sféře vašeho vlivu, čím můžete aktuální situaci přispět.

Co říkáte například lidem, kteří si nakupují zásoby? Je to žádoucí?

Předzásobování má souvislost s potřebou jistoty, o které jsme již hovořili. Ale samo o sobě pocit jistoty nenaplní. Je dobré vsadit mimo zásob i na jiné způsoby. Na ono krátkodobé plánování, na naplňování smysluplných cílů, na každodenní rituály.

Jak o situaci hovořit s dětmi, které ze všeho mají strach?

V prvé řadě: Zklidněte sami sebe. A pak přijměte emoce dítěte, lze využít třeba následující slova: Prožívat různé emoce je normální, je to v pořádku. A vysvětlujte: Ano, je konflikt, ale my jsme v zemi, která je v tuto chvíli bezpečná, nic nám nehrozí, řeší to spousta profesionálů, kteří se starají o naše bezpečí – vojáci, politici, policisté, lékaři. Diskutujme s dětmi o tom, co můžete společně pro lidi zasažené válkou udělat. Třeba přispět ve sbírce, ale i namalovat obrázek.