Být fotbalistkou v jednom z nejlepších klubů planety jí zjevně nestačí. Je tedy i vlivnou influencerkou vydělávající miliony, majitelkou módní značky a nahlíží do světa investic. Renesanční osobnost? Není to příliš vzletné? „Nebojte se, klidně mě takhle nazvěte!“ směje se Bára Votíková.
Kráčí k Seině a mluví do rytmu svých kroků.
„Určitě to nevíte, zato já jo. Ne, ne, nehádejte, teď ne!“
Francouzština kolem ní šumí jako spiklenecká řeč milenců, ale do uší jí letí i další řeči. Důvěrně známá angličtina, směs asijských jazyků, všechny se prolínají, vrství jeden přes druhý, ona k nim přidává češtinu.
„Takže schválně, kolik měří, dáme tipovačku, ne?“
K nesourodé změti jazyků by se zde bezmála hodilo započít stavbu obdoby babylonské věže, místo ní je tu ovšem jiná věž, neméně slavná, spíš ještě slavnější. V trvalém výhledu na Eiffelovku brání Báře Votíkové hustá zástavba, o to efektněji se však ikonická stavba zjeví v průzoru ulic.
„Máte minutu na rozmyšlenou, pak to odstartuji, vy řeknete číslo naráz, aby to bylo spravedlivé.“
Pětadvacetiletá slečna ve sportovním outfitu má patrně právo na velitelský tón. Nejenže zná jako jediná z nás výšku věže, ale po bulvárech pod ní se pohybuje jako člověk, pro kterého se Paříž stává domovem: nikoli ještě s ledabylou suverenitou letitých rezidentů, ale už vůbec ne s náznakem dezorientace do navigací hledících turistů.
„Jen se na ni podívejte, teď ji máte hezky před sebou. Počkat, vždyť nevíte, o co hrajete! Takže: kdo bude od správné výšky dál, platí pití, musíme se přece posilnit, než začneme s focením, ne? Takže – tři, dva, jedna, teď!“
„367.“
„275.“
Já přestřelil, fotograf mířil nízko. Správný údaj, jak se vzápětí dozvídáme, je 330 metrů; ač jsme oba minuli, já měl k terči blíž.
„Nic naplat, Michaeli, zaplať!“
Před Bárou přistává nealkoholický aperol, my jdeme do vína a také do hraného brblání, že místo abychom byli v Louvru, ztrácíme v Paříži čas s nějakou fotbalistkou. „Počkejte, vy si jako myslíte, že já se tady s vámi bavím?!“ vrací Votíková úder, o několik desítek minut později vygoogluje na mobilu Monu Lisu a demonstrativně nám ji ukáže, abychom tedy nepřišli ani o ni.
V tu chvíli už má za sebou focení, a jestli se u něj nebavila, rozhodně to na sobě nedala znát. „Pojď, pojď, pojď!“ hecoval ji fotograf, stylovější by v téhle lokaci byl pokřik: „Allez, allez, allez!“
Smutné každopádně je, že apel nemůže Bára Votíková aktuálně poslechnout: poslední dubnový večer si v zápase Ligy mistrů coby brankářka pařížského klubu PSG přetrhla křížový vaz v koleni a po operaci ji čeká několikaměsíční pauza. S pohybem to bude bída, ale že by kvůli tomu obklopila zraněnou nuda, to v žádném případě nehrozí.
