Alena Ryšavá je People & Culture Partner estonského startupu Pipedrive. Zkušenosti ale má i z dalších známých firem startupové scény, jako je Košík.cz, Bileto nebo skupina Rockaway. Pro Forbes porovnává přístup k digitalizaci v Česku a v Estonsku. A dává vládě pár doporučení.
Digitalizace je posledních několik let velkým tématem, v němž se aktivně angažuje celá řada evropských zemí. Není tajemství, že Česká republika je z hlediska digitalizace důležitých státních odvětví oproti sousedům v mnohém pozadu.
Inspiraci přitom můžeme hledat v malé evropské zemi jménem Estonsko, které s 1,3 milionu obyvatel dokázalo digitalizovat prakticky všechna vládní, průmyslová i zdravotnická odvětví a díky sjednocené struktuře se stalo domovem pro nejvíc startupových jednorožců v celé Evropě. Jak je to možné?
Abychom na to dokázali odpovědět, musíme jít hlouběji do minulosti. Po osamostatnění státu v roce 1991 a privatizaci celé řady státních podniků se vláda rozhodla pro velkou restrukturalizaci a zaměření na digitální řešení.
Kvůli velmi nízké hustotě obyvatelstva se proces značně urychlil a stát byl připravený na postupnou digitalizaci všech odvětví již na začátku 90. let. Od té doby se 99 procent všech administrativních a vládních služeb propojilo skrze jednotný administrační systém – e-government.
Klíčem k vzájemnému a především bezpečnému sdílení všech dat mezi organizacemi, státem a obyvateli, je systém X-Road. Každá fyzická i právnická osoba má vlastní ID, které simultánně slouží jako občanský a řidičský průkaz, kartička pojišťovny, průkazka do knihovny, daňová kartička a mnohé další.
Dvě libovolné strany si mohou vyměňovat data bez nutnosti využívat servery třetích stran a veškerou administrativu lze digitálně provést do deseti minut. V roce 2014 Estonsko spustilo program e-Residency, který umožňuje jakékoli nadnárodní entitě, nezávisle na občanství, využívat elektronické služby státu. Do toho patří mimo jiné i možnost jednoduše založit společnost.
Tyto podmínky jsou úrodnou půdou pro technologické startupy a lákají do země nové talenty a začínající podnikatele, kteří jsou pro živou business komunitu velmi důležití.
Po precizně nastavené digitální struktuře země je dalším dílem skládačky velmi interaktivní startupová kultura, která funguje na principu kompetitivní a kooperativní spolupráce.
Estonské ministerstvo průmyslu a obchodu pořádá skrze iniciativu Startup Estonia státní i mezinárodní akce a festivaly, na nichž se startupová komunita utkává v rozličných soutěžích. Ty slouží také pro sdílení nových nápadů, talentů a zkušeností.
Cílem je podpořit celistvý ekosystém startupů, networking a spolupráci mezi jednotlivými entitami. Startup Estonia spolupracuje se startupy, inkubátory, akcelerátory i privátním a veřejným sektorem. Díky tomu se věnuje maximální pozornost všem důležitým aspektům projektů a zúčastněným stranám, od nápadů až po investice a využití technologií.
Digitální propojení jednotlivých struktur v Česku je takřka na bodu mrazu. Jednotlivé služby, ať už jde o eObčanku, Lítačku nebo správu daní online, nastupují velmi pomalu a nejsou vzájemně propojené.
Prvním krokem České republiky směrem k digitální budoucnosti by tedy bylo sjednocení systému po vzoru Estonska a zjednodušení veškerých úkonů, které se skrze něj mohou provádět. Místo mnoha různých služeb a jednotlivých prvků tedy vytvořit jednotný ekosystém, jenž poslouží jako základ nejen pro startupy.
Naštěstí oživení a podpora české startupové komunity nezávisí jen na digitalizaci. V Česku je spousta šikovných a talentovaných lidí, kteří mají chuť se potkávat, vzdělávat a účastnit se různých projektů.
Řadu z nich možná odradí zdánlivá uzavřenost startupového světa – může se jim zdát jen těžko dosažitelný – a to kvůli nízké informovanosti, nebo právě kvůli nedostatečnému propojení inovativních firem se státem. V zájmu všech je proto přiblížení a vzájemné propojování startupové kultury a školství a státních institucí. Právě zde leží obrovský a dosud značně nevyužitý potenciál.
Stěžejní pro správný vývoj startupové komunity by měla být podpora ze strany státu, a to jak regionální, tak globální. Vzájemná spolupráce a sdílení zkušeností by mělo fungovat i mimo velká města s centralizací technologické kultury, jako je Praha, Brno nebo Ostrava.
Zacílení na zjednodušení celého podnikatelského prostředí s možností se velmi intuitivně a efektivně pohybovat ve startupovém světě by mělo být prvním krokem ze strany státu, který stále používá velmi komplikované a zastaralé nástroje.
Vláda by si měla uvědomit, že hybatelem vývoje technologického odvětví většinou nejsou globální korporace, ale právě malé startupy, jejichž nápady a talentovaní zaměstnanci posouvají vpřed hranice toho, co je možné. Státní správa by tedy měla jejich cestu vstříc investicím a globální pozornosti co nejvíce zjednodušit.
