Jak praví bonmot proslulého spisovatele Márqueze, horší než špatné zdraví je jen špatné jméno. A bylo by tak namístě, aby o lidské zdraví žádné špatné jméno nepečovalo.
Nemusí tomu tak být vždy, ale ve výběru padesáti nejlepších lékařů Česka, který Forbes poprvé sestavil, jsou naopak jen naprosto špičková jména.
Namístě je nicméně omluva těm lékařům, na které se nedostalo. A těch je spousta. Není pochyb, že české zdravotnictví má plno problémů, ale nedostatek respektovaných lékařských odborníků mezi ně rozhodně nepatří.
Při sestavování padesátky se tak největší potíží stalo dilema, kdo zůstane pod čarou. Někdy šlo vskutku o „Sophiinu volbu“. Bylo to složité o to víc, že je prakticky nemožné určit metodiku, podle níž postupovat.
Kritéria, jako je globálně průlomový zákrok, počet odvedených operací, počet dosažených titulů nebo vliv na osvětu a popularizaci oboru, jsou všechna relevantní, irelevantní ovšem je měřit je navzájem. Nejen irelevantní, je to i nefér.
Pravděpodobně jediný možný a správný postup byl tedy následující: ukázat na lékařské špičky, stvořit jejich seznam a ten nechat podstoupit přísné oponentuře. Požádali jsme o ni řadu expertů a nezávislých autorit, také Českou lékařskou komoru coby zastřešující profesní organizaci.
Ta se oficiálně odmítla na výběru podílet s logickým vysvětlením, že v seznamu by měli být všichni lékaři a lékařky, kteří dělají svou práci kvalitně, nicméně od MUDr. Michala Sojky z České lékařské komory zaznělo i toto: „Na výběry takzvaných nejlepších lékařů hledíme s nedůvěrou. Často jde o spíše mediálně známé lékařské celebrity než o skutečně nejlepší odborníky. V tomto případě jde ale vskutku o kvalitní kolegy.“
