Ráda říká, že umění zlepšuje kvalitu života. A dokáže o něm nadšeně povídat hodiny.
Seznamte se: Barbora Půlpánová, někdejší manažerka komunikace odnože vzdělávání v londýnské Christie’s, která se v rámci prestižního aukčního domu podílela i na vzniku a řízení klubu mladých sběratelů. Svoje zkušenosti ze zahraničí se rozhodla přinést zpátky do Česka a sběratelství rozvíjet i tady.
Před dvěma lety založila vzdělávací program EduArt Experience a pro nadšence do umění letos spustila klub, ve kterém se budou jeho milovníci a milovnice potkávat. K lásce k umění už přivedla desítky nadšenců a pro radu k ní chodí nejeden sběratel. Ve Forbesu jsme se jí proto zeptali, jak se sběratelstvím umění začít.
Foto Michael Tomeš
Barbora Půlpánová s cyklem Remains od Ivana Pinkavy
Hodnota nejsou jen peníze
Existuje mnoho důvodů, proč si založit sbírku umění. Jde o velmi subjektivní zkušenost – když za mnou klienti přicházejí, nejčastěji chtějí umění sbírat jak z emočního nebo společenského, tak z investičního hlediska. Mám i zkušenost, že chtěl klient původně zakoupit umění pouze s cílem vydělat, ale nakonec se do něj stejně zamiloval a jeho motivace se změnila.
Věřím, že umění dává životu určitou mnohovrstevnatost a pomáhá nám pochopit svět kolem nás, stimuluje přemýšlení i emoce. Vlastnit umělecké dílo je obohacující a také naprosto jiný zážitek, než když se na něj chodíte koukat do galerie.
Nemusíte být milionáři
Když se podíváme do historie, největší sbírku minimalistického a konceptuálního umění dali dohromady Herbert and Dorothy Vogelovi, z platu poštovního úředníka a knihovnice. Nemohli si dovolit tehdy trendující pop art a abstraktní expresionismus, takže se začali dívat na umění, které se takové oblibě netěšilo.
Ve vztahu k umění nás často klame mediální bublina, představující především prodeje děl za rekordní částky. Pro to, abyste sbírali a milovali umění, ale rozhodně nemusíte být milionáři. Nejčastěji pracuji s lidmi, kterým je pětatřicet až pětačtyřicet let, jsou to často manažeři a manažerky nebo majitelé firem, ale pracují i v běžných profesích.
Rozpočet si určete jako u každé investice
Každý si musí určit sám za sebe, jaké prostředky si do své koupě může dovolit vložit a jakou míru rizika snese. V případě začínajících umělců a umělkyň může být částka relativně nízká, nese s sebou ale větší míru rizika. Je u nich větší šance, že se neprosadí, nebo přestanou malovat.
Když naopak dotyční prorazí, zhodnocení může být obrovské. Na druhé straně stojí jména, u kterých je jistota, že svou hodnotu drží a průběžně se zhodnocují. Tady se bavíme o vrcholných dílech, v českém kontextu například od Toyen, Františka Kupky, Zdeňka Sýkory nebo Mikoláše Medka. Počáteční investice do nich však bývá obrovská, v řádu milionů korun.
Sám sběratel může nicméně svou investicí cestu umělce ovlivnit a podpořit jeho prosazení se. Řada dnes slavných umělců a umělkyň má své „angel investory“, tedy sběratele a sběratelky, kteří je podpořili v samých začátcích, když například neměli ani na nájem.
Nebojte se jiných formátů
Sběratelsky je tradičně nejžádanější malba. O to víc však může být zajímavé podívat se i na jiná média. Například fotografie jsou u začínajících sběratelů oblíbené v zahraničí a zaujmout mohou i menší kresby a skici. Jde o relativně opomíjená média, ale jako začínající sběratelka bych se jich vůbec nebála, naopak. Pokud se podaří narazit na nadějného umělce, zhodnocení může být i u těchto formátů zajímavé.
Neučte se o umění jen z učebnic
Před investicí je vždy dobré vědět zákulisní informace, znát umělce, vědět, jak pracuje, potkávat se s galeristy. Právě na tom je založený i můj edukační program, v jehož rámci se milovníci umění učí teorii, fungování trhu s uměním, ale především se o svých zkušenostech bavíme s předními experty v oboru v Česku i zahraničí.
Na budoucí hodnotu díla má vliv spousta faktorů – především to, jakým způsobem umělec tvoří, zda je pracovitý, posouvá se dál, jak nad svou tvorbou přemýšlí, jakou má návaznost na historii umění a jaké nové myšlenky do umění dává.
Foto Michael Tomeš
Půlpánová před obrazem Labe od Martina Matouška
Zároveň nás zajímá, jakým způsobem je nastavený vztah mezi daným umělcem a galeristou, který jej zastupuje, o jakého galeristu či galeristku jde, jaká další jména zastupuje, jestli má zastoupení exkluzivní, vozí je na zahraniční veletrhy a také jestli jim vydává publikace.
A je samozřejmě dobré se i podívat, v jakých sbírkách je už umělec zastoupen nebo kde už vystavoval. Cílem je poznat umění z mnoha uhlů a získat relevantní názory lidí na trhu tak, aby si každý mohl udělat vlastní obrázek. Nákup umění je velice osobní záležitost a konečné rozhodnutí by mělo záviset na tom, co s vámi nejvíce rezonuje.
Nic neuspěchejte
Doba, kterou trvá svoje první sběratelské dílo vybrat, je velice individuální. Jde ale o dlouhodobou investici, proto je dobré ji neuspěchat. Nebojte se k umělci, nad jehož koupí uvažujete, zavítat do ateliéru. Spoustu lidí má pocit, že když do ateliéru půjdou, musí si rovnou něco koupit, ale tak to není – důležité je nebát se klást různé otázky a návštěva vám pomůže pochopit umělce či umělkyni a jejich díla více.
Nebojte se zeptat o radu
Pokud si nejste nákupem jisti, nebojte se zeptat art konzultanta, a to bez ohledu na to, jak velkou částku chcete do umění investovat. Modely takového poradenství jsou různé: osobně se snažím navnímat, o co by zájemce stál, a pak mu ukázat díla, která tomu odpovídají.
Je pak na něm, jestli si umění pořídí. V případě, že ano, platí provizi za moje služby galerie jako procento ze samotného prodeje.
