V budově bývalého sklářského podniku na dohled přehrady v Jablonci nad Nisou se už téměř deset let na chodbách rozléhá tepot šicích strojů.
V prostorách severočeského miliardáře Dalibora Dědka totiž sídlí firma Petit Lulu vyrábějící ekologické látkové pleny, kterou v době své mateřské původně v dětském pokoji tak trochu z nudy rozjela Lucie Hladíková. A brzy si už sama nevystačila.
Dnes už tu v rozlehlých místnostech díky nedávné digitalizaci nepobíhá tolik lidí. Z velké části je nahradily stroje, do kterých Lucie se svým manželem Lukášem investovali v posledních letech miliony korun a i přes zpomalení byznysu rozjeli novou značku se softshellovým oblečením.
Lucie se během své podnikatelské éry stala například Maminkou podnikatelkou roku nebo bodovala v soutěži Živnostník roku Libereckého kraje. Teď však svůj byznys musela lehce restartovat.
Ještě během covidu jí s manželem podnikání jen rostlo pod rukama, před třemi lety měla Petit Lulu při 35 zaměstnancích obrat téměř šedesát milionů korun se ziskem patnáct milionů korun.
V poslední době ale přišlo zpomalení, tržby se propadly o více než polovinu a firma se vůbec poprvé potýká se ztrátou.
„Ještě během covidu byli lidi jak zbláznění, zejména první rok hodně nakupovali, ale postupně přestávali kupovat cokoli. Cítíme, že lidi nemají peníze,“ říká dvaačtyřicetiletá podnikatelka, která dodává i do Německa, kde uspěla nejen s unikátní kolekcí plen Fluffy Organic.
„Vždy jsem si myslela, že v krizi nám byznys pojede. Ale opak je pravdou,“ naráží na to, že jí navržené vyměnitelné látkové pleny jsou jednak ekologické a při dlouhodobém používání by měly maminkám přinést i úsporu.
„Když ale vidí látkové pleny před sebou v obchodě, tak ekonomicky jim na první pohled vychází lépe si pořídit jednorázové pleny než ty látkové. Obzvláště, když jsou jednorázovky ve slevě,“ říká Lucie.
„Roční úspora s látkovými pleny je přitom třeba i deset tisíc korun,“ dodává Lucie, v jejímž okolí se shodou náhod nachází například belgický výrobce plenek Drylock, která má továrnu v Hrádku nad Nisou.
„V Čechách se zákazníci moc neptají, jestli je výrobek eko nebo bio, zajímá je hlavně cena,“ říká.
V době covidu se v jabloneckých dílnách Petit Lulu nešily ani tak pleny jako tehdy všude potřebné roušky. A dnes se tam šijou i čepice, kalhoty nebo bundy pro děti z recyklovatelného softshellu.
Lucie totiž v rámci rozšíření sortimentu rozjela před rokem i další značku Wamu, a rozkročila se tak do segmentu funkční módy.
„Krize nás vlastně jen postrčila více k tomu, co už jsme měli dávno v hlavě, a to vyrábět funkční oblečení pro děti,“ říká Lucie s tím, že začátky nebyly vůbec jednoduché.
V segmentu softshellové módy je poměrně silná konkurence, proto je třeba se odlišit. Třeba vlastním designem nebo grafickými prvky. A na to bylo potřeba pořídit nové stroje a naučit se s nimi pracovat. Celý rok pak trval vývoj samotných produktů a jejich následné testování.
V Petit Lulu proto zainvestovali zejména do automatizace celého provozu, když pořídili například CNC řezací cutter včetně automatického polohovacího programu, japonské šicí automaty nebo sublimační lis. Lucie najala i technoložku, která se stará o vývoj nových produktů, ale také o externí zakázky.
A nejde jen o domácnosti, Petit Lulu šije na zakázku i pro další firmy a mimoto jim pomáhá i s digitalizací střihů nebo střiháním na cutteru.
Lucie má takzvaně nabito a teď přemýšlí, jakým přesným směrem v této ekonomicky těžké době otočit kormidlo byznysu. Přemítá, že by dnes do byznysu přizvala investora, který by jí do budoucna pomohl hlavně se strategií a s dalším směrováním malé české značky z Podještědí.
„Finanční rezervu máme, ale hodil by se nám někdo, kdo by se podíval na strategii a firmu celkově posunul dál,“ dodává Lucie, která si nemůže vynachválit svůj současný zaměstnanecký tým.
„Teď v době krize máme ten nejlepší tým, co jsme, kdy měli,“ uzavírá.