Víc kapacit ve všeobecném vzdělávání, státem zdarma poskytované přípravné kurzy k přijímačkám na střední, úprava Cermat testů, víc moderních technologií ve školách, nutnost dalšího vzdělávání pedagogů nebo omezení odkladů školní docházky.
To jsou některá témata a konkrétní návrhy na zlepšení českého školství, která jsme probírali se zajímavými hosty na kulatém stole v předvečer konference Lepší Česko.
„Dva miliony lidí, tedy pětina naší populace, dochází v Česku denně do školy. A to, co v ní zažijí a jak je to zformuje, zásadně ovlivňuje životy nás všech. I třeba to, koho budeme volit a podobně, “ upozornil sociolog Martin Kozel na to, proč by nás všechny mělo vzdělávání zajímat.
Kozel působí jako ředitel neziskové organizace Učitel naživo, kterou ve velkém podporují čeští miliardáři a která se zabývá především vzděláváním pedagogů.
Právě Kozel byl jedním z osmi hostů kulatého stolu na téma vzdělávání v Karlových Varech. V předvečer Forbes konference Lepší Česko jsme s spolu s ním a s dalšími vybranými odborníky, zástupci neziskovek, byznysu i státu, diskutovali o tom, jak zlepšit český vzdělávací systém tak, aby se nám v Česku žilo co nejlépe.
Musíme začít ve školkách
Hosté se během víc než dvě hodiny trvající diskuse shodli na tom, že stav v České republice není ideální a že je třeba, aby se na mnoha místech změnil.
A musíme začít už ve školkách, které v Česku zoufale chybí a nemají dostatečné kapacity. Jde ostatně o problém, o kterém se léta mluví a nic se neřeší.
Právě u soukromých školek je znatelný největší nárůst soukromých institucí ze všech vzdělávacích stupňů – počet soukromých mateřinek v Česku za posledních deset let stoupl na dvounásobek a máme jich víc než čtyři sta. Byznys tedy jasně reaguje na poptávku rodičů, kterou stát není schopný naplnit.
Sociolog Jan Zeman z PAQ Research, který zkoumá nerovnosti v přístupu ke vzdělávání, přitom tvrdí, že školky mohou pomoci lépe se začlenit do společnosti dětem z vyloučených lokalit, či sociálně slabších rodin. A to se státu může mnohonásobně vrátit v jeho ekonomice.
„Když chodí děti alespoň dva roky do školky, tak mají dva a půl krát větší šanci, že nebudou muset nastoupit do speciální školy,” uvedl Zeman.
Velmi diskutovaným bylo i téma jednotných Cermat testů u přijímaček na střední školy a přípravných kurzů na ně, které také zajišťují ve velkém soukromé instituce. Jak zjistil už dříve Forbes, v tomhle byznysu se točí až půl miliardy korun ročně.
Děti, které soukromé přípravné kurzy neabsolvují, mají mnohem nižší šanci na přijetí na střední školy než ty, kterým je zaplatili rodiče. Ve velkých městech se bez nich v podstatě neobejdou.
Systém kritizoval z pohledu rodiče třeba Miroslav Lukeš z J&T Banky, který si celým martýriem testů a přijímaček prošel sám s dítětem. Oblast vzdělávání je podle něj důležitá ale i pro banku samotnou. „Věříme tomu, že vzdělaní lidé budou úspěšnější a vytvoří lepší budoucnost,“ řekl.
Pozvaní hosté diskutovali také o nutnosti posílit všeobecné středoškolské vzdělávání, které v Česku chybí. Řešení je ale prý na dohled. „Už teď uvádíme do praxe návrh, kdy se část středních odborných škol přetvoří na lycea, která chybějící kapacity ve všeobecném vzdělání doplní,“ řekl během diskuse na kulatém stole Jiří Nantl, náměstek ministra školství.
Nantl také upozornil na další českou anomálií – pětina českých dětí jde do školy s odkladem až v sedmi letech. Přitom u mnoha z nich k tomu není relevantní důvod a rodiče jen chtějí dětem zajistit konkurenční výhodu.
Navíc sedmileté děti blokují místa ve školkách těm tříletým, jejichž rodiče se tak hůře vrací do práce. „Je o začarovaný kruh. A chystáme opatření, abychom odklady zpřísnili s cílem je omezit,“ uvedl Nantl.
Zajímavý pohled do diskuse o vzdělání vnesla Veronika Kašáková, majitelka Nadačního fondu, který se věnuje dětem z dětských domovů. Podle ní jsou například vychovatelé v dětských domovech často vyhořelí, nemají nad sebou žádnou supervizi a ke všemu jsou finančně nedocenění.
Děti z dětských domovů jsou opomíjenou skupinou a Kašáková poukázala i na neúprosné statistiky – většina těchto dětí končí nejen bez maturity, ale navíc často na okraji společnosti.
Může za to podle ní do jisté míry i fakt, že je nikdo nemotivuje ke vzdělávání. „Sama jsem neměla ke škole žádný vztah, když jsem byla dítě, nikdo mě k tomu nevedl,“ vzpomněla Kašáková, která vyrůstala v dětském domově.
Vzdělávání po celý život? Nutnost!
Postřehy z jiného úhlu pohledu vnesl do diskuse i Jiří Hrabě, šéf neziskové organizace Elpida, které se věnuje seniorům. Zdůraznil totiž, jak moc důležité je celoživotní vzdělávání, a to navíc v dnešní měnící se době.
„Dnešní senioři jsou mnohem víc sebevědomí, rádi tráví čas podle svého, víc se soustředí na sebe a už méně třeba hlídají děti, než bylo obvyklé u předchozích generací. A jsou stále zdatnější v používání moderních technologií, “ upřesnil Hrabě s tím, že Elpida pořádá pro zájemce mimo jiné vzdělávací kurzy na téma počítačové gramotnosti, o které je zájem. Další vzdělávání i v pokročilém věku je podle něj důležité i proto, že starší lidé jsou častými konzumenty dezinformací, ztrácejí důvěru v systém a to může být podle něj velmi nebezpečné.
O potřebě dalšího vzdělávání i v dospělém věku, mluvila i další z diskutujících: Daria Hvížďalová, podnikatelka, expertka na automatizaci a umělou inteligenci a členka výběru Forbes 30 pod 30. Ta zdůraznila také důležitost využití umělé inteligence v rámcových vzdělávacích programech. Monika Vondráková coby předsedkyně správní rady Nadačního fondu Neuron, u jehož zrodu před dvanácti lety stála, přidala svůj pohled z hlediska vědců, jejich práce a prestiže. Podle ní je důležité, jak je práce vědců vnímaná navenek. Uvedla, že vědci už mají lepší prestiž a PR, a to mimo jiné i díky aktivitám nadace, kterou Vondráková vede.
Dalším zastřešujícím tématem, které na konferenci mnohokrát zaznělo, je sebevědomí. Jeho pěstování začíná právě už na školách. Čechům však často chybí odvaha vykouknout ze škatulek, mířit vysoko, překonávat vlastní stereotypy a sebevzdělávat se. A v tomhle může každý začít sám u sebe.
