Od první myčky v Evropě ke globálnímu impériu s domácími spotřebiči. Příběh značky Miele začali psát Carl Miele a Reinhard Zinkann v roce 1899. Dnes – o téměř 125 let později – v jeho psaní pokračují jejich pravnuci Markus Miele a Reinhard Zinkann. A Česko v tomhle příběhu hraje zásadní roli.
1899, Herzebrock. Carl Miele žije na statku a láme si hlavu, proč se odstředivky mléka neustále rozbíjejí. Vystudovaný technik se tak vrhá do vývoje vlastního, vylepšeného zařízení. Potřebuje k sobě ale schopného obchodníka, kterého nachází v Reinhardu Zinkannovi. Společně zakládají podnikání na výrobu odstředivek a máselnic.
A v roce 1901 uvádějí na trh svoji první pračku, která je v podstatě jen zvětšenou a o devadesát stupňů otočenou máselnicí. V ten moment se začíná psát příběh jedné z nejúspěšnějších značek domácích spotřebičů na světě, která se proslavila mimo jiné tím, že v roce 1929 představila první elektrickou myčku v Evropě.
2023, Bratislava. Markus Miele a Reinhard Zinkann sedí pohodlně usazení v křesle slovenské centrály Miele. Pravnuci zakladatelů světoznámé firmy, z nichž jeden dokonce nese stejné jméno jako jeho prapředek, jsou už čtvrtou generací rodinného podnikání.
Dvojice výkonných ředitelů a spolumajitelů do slovenské metropole přijela kvůli otevření nového showroomu Miele Experience Center a také proto, že se slovenským a českým trhem má velké plány.
V Česku chce do pár let zvýšit svůj tržní podíl na dvojnásobek. Firma s globálními tržbami 5,4 miliardy eur, což je v přepočtu asi 133 miliard korun, má v Česku také jednu ze svých největších továren. V Uničově ji na zelené louce vybudoval její stávající šéf Petr Vodák, kterého Forbes v roce 2021 zařadil do výběru TOP CEO.
Z montovny se postupně proměnila ve vývojový mozek koncernu. Globální ředitelé Miele už mají přikoupené další pozemky a uničovskou fabriku chtějí dál rozšiřovat. Pro Forbes Česko se rozpovídali o minulosti i budoucnosti svého rodinného podnikání.
Od začátku ve vašem podnikání figurovaly dvě rodiny. Proč firma nese jen jedno jméno?
MM: Můj pradědeček chtěl, aby se firma jmenovala po něm, protože vylepšené odstředivky byly jeho nápad. Zároveň si přál mít v podniku většinu. Získal tak 51,1 procenta a Reinhard Zinkann 48,9 procenta. Stejný majetkový podíl platí dodnes. Další důvod byl, že kdyby potřeboval svého společníka vyplatit, bude to se dvěma jmény v názvu složitější.
RZ: Carl Miele chtěl od začátku krátké jméno. A můj pradědeček s tím souhlasil. Jako obchodník věděl, že z marketingového hlediska je jedno jméno lepší než dvě a že platí: čím kratší název, tím lepší.
Stejně jako byli dva zakladatelé, jste vy dva výkonní ředitelé. Jak se dělíte o šéfovské křeslo?
RZ: Podobně jako naši pradědečci máme tu výhodu, že jsme každý vystudovali něco jiného. Markus má technické vzdělání a já ekonomické. Máme tak kompetence jasně rozdělené. Markus má na starosti výrobu a vývoj a já obchod a marketing. Dobře se tak doplňujeme. Spoustu věcí ale samozřejmě řešíme společně.
MM: Navíc na to nejsme sami. Ve správní radě je nás dnes šest lidí.
Podobně jako naši pradědečci máme tu výhodu, že jsme každý vystudovali něco jiného.
Brali vás rodiče už jako děti do firmy? Věděli jste již tehdy, že ji jednoho dne převezmete?
MM: Chodíval jsem s otcem do firmy, ale mnohem víc mě zajímala kopírka než to, co tatínek dělá. Pořád jen něco četl a podepisoval. Přišlo mi to jako nejnudnější práce na světě. Naštěstí jsem měl svobodu vybrat si sám, co budu dělat.
Až když jsem dostudoval, se mě otec zeptal, jestli chci ve firmě pracovat. Souhlasil jsem, ale s tím, že bych rád nejdřív získal zkušenosti někde jinde. Dva roky jsem tak pracoval ve společnosti Hella, která vyrábí světlomety do aut. Posléze jsem se skutečně zapojil do našeho rodinného podnikání a od té doby jsem tu.
RZ: Můj otec byl jako technik ve fabrice jako doma, proto mě během prázdnin občas brával s sebou. Vyprávěl mi o podnikání spoustu věcí, ale já neměl vůbec zájem. Měl jsem spoustu snů. Chtěl jsem sloužit u námořnictva. Ale naštěstí mě nevzali. Nakonec jsem vystudoval historii a ekonomii.
A čtyři a půl roku jsem pracoval u BMW. Když se mě posléze rodina ptala, jestli chci pracovat v Miele, vůbec se mi nechtělo vracet do rodné vesnice, kde má firma sídlo. Žil jsem devět let ve velkých městech a Gütersloh mi přišlo strašně nudné. Nakonec jsem na to ale kývl. Dnes jsem tu přes třicet let a šťastný, že žiji na vesnici.
Jste už čtvrtá generace. Jaké to pro vás je, pokračovat v tak dlouhé rodinné tradici?
RZ: Domácí práce byly v minulosti neskutečně náročné. Zakladatelé Miele proto chtěli zjednodušit život žen v domácnosti víc než kdokoli před nimi. A to se jim povedlo. Byť to ne vždy bylo jednoduché. První elektrická myčka byla například tak drahá, že by stejně stála služka na tři roky, takže to nebyl žádný byznysový úspěch.
Ale nevzdali to a díky tomu dnes naše firma funguje už 124 let. Na to jsme samozřejmě pyšní. Ale je to také velká zodpovědnost. Můj dědeček i otec mi vždy říkali – nezdědíšfirmu a majetek, ale zodpovědnost. A to může být příjemné i těžké zároveň.
MM: Cítím to podobně. Na rodinném podnikání se mi líbí, že je vždy něco, co člověk přebírá, ale přidává k tomu další nové aspekty. Jak se svět mění, tak je pořád co vylepšovat a měnit a nikdy to není nuda. Některé věci zůstávají jako kvalita, životnost nebo udržitelnost. Ale to, co naši otcové nezažili, je třeba digitalizace, díky které jsme ušli zase obrovský kus cesty.
Foto Miro Nôta
Co všechno se změnilo za dobu, po kterou jste ve firmě?
RZ: Do Miele jsem nastoupil v roce 1991. Za tu dobu jsme se posunuli od čisticí značky víc ke kulinářské. Už nenabízíme jen pračky, myčky a vysavače, ale také trouby, chladničky nebo kávovary. Oba tyto segmenty jsou v prodejích zastoupené zhruba půl napůl. Zároveň se změnila forma distribuce.
Zatímco dříve jsme měli v Německu kolem čtrnácti tisíc prodejců elektra, dnes jich je 4,5 tisíce. Vyrostli a je jich méně. A k tomu se přidaly e-shopy. Třetí velká změna je rostoucí konkurence. Zatímco před třiceti lety nebyly v Asii víceméně žádné konkurenční firmy, teď jich je obrovské množství v Číně, Koreji nebo Japonsku.
MM: Když jsem přišel do Miele v roce 1999, měli jsme kolem třinácti tisíc zaměstnanců, dnes jich je 23 tisíc. A obrat se zvýšil z 2,1 miliardy eur na 5,4 miliardy eur. Vyrostli jsme i díky digitalizaci a rozšíření výzkumu a vývoje. Pro mě je symbolem digitalizace iPhone, který přišel na trh v roce 2007 a všechno změnil.
Každá generace našich předků měla v podnikání své výzvy a pro nás je to právě digitalizace a udržitelnost. Změnily se i požadavky zákazníků. Dneska už nemusí přístroj jen dobře mýt a dlouho vydržet, ale musí poskytovat nejrůznější data a umět se propojit s dalšími zařízeními.
