Jana Ziegelheimová dosáhla jako jediná Češka sedmého danu v kendu. Vedle bojového umění se ovšem věnuje i moderním technologiím a s manželem vychovává – a trénuje – tři děti.
Když můžete zaútočit, tak zaútočit musíte; když nemůžete, tak nesmíte.“ Na to, že mne Jana Ziegelheimová právě zasvěcuje do základních pravidel získání sedmého danu v bojovém umění kendo, se nacházíme v překvapivě nebojovém prostředí – totiž v Národní technické knihovně.
Zvláštní je to ale jen na první pohled. Prastaré umění meče a supermoderní technologie se v příběhu nejlepší české bojovnice s japonským mečem ve skutečnosti propojují zcela přirozeně – a nenásilně.
Jana Ziegelheimová se stala na začátku letošního roku jedinou Češkou, která úspěšně splnila zkoušky na sedmý stupeň japonského bojového umění kendo. V té chvíli byla nejen jedinou ze všech českých žen se sedmým danem, ale také vůbec jediným zástupcem všech Čechů, protože takhle vysoko se u nás v kendu nedostal ani žádný muž.
Teprve o pár měsíců později se podařilo zkoušku složit též prvnímu českému muži: a to jejímu manželu Jindřichovi. V celé Evropě patří Ziegelheimová k pouhým šesti ženám nejaponského původu, které historicky sedmý dan získaly.
Představíte-li si ji ale jako vrcholovou sportovkyni, která nemá kromě kenda čas na nic jiného, přehlížíte ten detail, proč se setkáváme zrovna ve zmíněné technické knihovně. Vystudovaná inženýrka s titulem Ph.D. je totiž absolventkou oboru materiálového inženýrství na nedaleké Fakultě strojní ČVUT.
A v Národní technické knihovně má dnes pod palcem přípravu unikátní polytechnické dílny, v níž si člověk bude moct brzy něco vyrobit na 3D tiskárně, laserovém řezáku i na soustruhu. A aby toho nebylo málo, vychovává s manželem hned tři děti.
Foto Libor Fojtík
Považujete se spíš za bojovnici, nebo za akademičku?
To se mění podle toho, ve které oblasti zrovna jsem. Před zkouškami jsem se soustředila na kendo, od jejich složení jsem ale na sto procent u přípravy naší polytechnické dílny.
Jak těžké je se v kendu probít až k sedmému danu?
Zkoušky na jednotlivé stupně začínají u žákovských stupňů kjú, na něž teprve navazují mistrovské stupně – dany. Mezi každým vyšším mistrovským stupněm jsou povinné časové prodlevy, po nichž teprve můžete dělat zkoušky na ten další. Mezi prvním a druhým danem je třeba povinná čekací doba jeden rok, mezi druhým a třetím už dva roky a mezi šestým a sedmým pět let.
