Investice do akcií jsou pro Čechy pořád tak trochu tabu. Buď se jich bojí, nebo neinvestují moc dobře, a to ani lidé, kteří drží majetek v desítkách milionů korun. Často totiž sázejí na nástroje a produkty, které zdaleka nepřekonávají inflaci. Kvůli nevhodně rozloženému portfoliu pak ročně přicházejí o obrovské částky.
Česká národní banka začala postupně snižovat úrokové sazby. Dává tak za pravdu těm, kteří předpovídali, že snižování je na spadnutí a sazby se vrátí „do normálu“. „Ale je otázka, co je normál,“ nabádá k opatrnosti Alexandr Sarnavský, zakladatel a poradce investičního fondu Triatleta.
Přes deset let se úrokové sazby držely kolem nuly, což zrovna normální není. „Lidé si na to ale zvykli a vyhlížejí, kdy se to vrátí,“ podotýká Sarnavský. „Nevrátí. Normální sazby mohou být i kolem čtyř procent,“ dodává.
Informace o investičním chování Čechů má z první ruky, sleduje chování hlavně těch bohatších. Dlouhé roky totiž působil jako seniorní privátní bankéř a wealth manažer v Raiffeisenbank, kde měl na starosti klienty s majetkem přes padesát milionů korun, a teď se naplno věnuje fondu kvalifikovaných investorů Triatleta.
Jak podle něj sestavit portfolio odpovídající současnému vývoji inflace a s situaci na trzích?
Dluhopisy
„Kvalitní dluhopisy do portfolia určitě patří. Ale jen ty kvalitní,“ připomíná Alexandr Sarnavský. V českém prostředí jsou kvalitní dluhopisy hlavně ty státní.
„Dluhopisy je vhodné kupovat přes veřejně obchodované fondy. Přímý nákup dluhopisů neprověřených firem je velmi rizikový. Ve výsledku jsou takové dluhopisy mnohem rizikovější než akcie nebo dobře diverzifikované akciové fondy,“ říká.
„Druhý problém je, že české dluhopisy dlouhodobě nepřekonávají inflaci. Nemůžete tím pádem většinu portfolia postavit na nich, jak občas vidím u některých klientů,“ dodává poradce fondu Triatleta.
Akcie
„Akciová složka je v portfoliu nezastupitelná,“ vzkazuje Alexandr Sarnavský. Hned však dodává, že se toho mnozí čeští investoři nedrží.
„Klienti s majetkem nad sto milionů korun mají akciovou složku kolem 25 až třiceti procent, to platí jak v Česku, tak v Evropě. Ale u klientů s majetkem deset až sto milionů je už patrné, že Češi zaostávají. Akcie u nich tvoří jen kolem deseti procent portfolia,“ popisuje.
Sám investuje na finančních trzích od roku 2007, ve finančních službách se pohybuje od roku 2013. Předloni se ale rozhodl opustit bankovnictví a založil vlastní fond, který má zohlednit specifické potřeby privátních kvalifikovaných investorů – Triatleta se jim snaží nabídnout alternativu, jak akciovou složku portfolia posílit.
I když se investice do akcií mohou zdát rizikovější a volatilní, Sarnavský nechce, aby riziko bylo nepřiměřené. „Z toho důvodu si fond na investování nepůjčuje od banky, používáme jen peníze, které skutečně máme. Při výběru akcií vyhodnocujeme rizika, zadluženost společností a cíleně nakupujeme za rozumné ceny,“ vysvětluje.
„Sázíme na růstové akcie, tedy na podniky, u kterých čekáme, že budou růst rychleji než trh,“ dodává ke svoji strategii Sarnavský. „Zároveň se ale v rámci růstových akcií orientujeme na kvalitu. Poučka, že růstové jsou především mladší a menší podniky, úplně neplatí. Průměrný rok založení společností v našem portfoliu se pohybuje kolem roku 1951.“
Starbucks nebo Microsoft
V desítce top pozic fondu jsou tak společnosti jako Visa, Starbucks nebo Microsoft.
Na příkladu Visy ukazuje Sarnavský i správný přístup k diverzifikaci. „Pokud máte v portfoliu Visu, MasterCard a American Express, reálně nic nediverzifikujete. Je to všechno jeden segment. My jsme si vybrali Visu, která má podle naší analýzy nízké zadlužení a výborné předpoklady pro vysokou výnosnost,“ uvažuje.
Jde i o sázku na bezhotovostní platby. „Bude jich čím dál víc. Součástí toho je i překotný vývoj fintechů na rozvíjejících se trzích v Africe a jihovýchodní Asii. Prostor vidím, i pokud jde o vstup na čínský trh. Čína tam nechce pouštět nikoho zvenku, ale pokud to někdo překoná, sázím právě na Visu,“ předpokládá Sarnavský.
I taková korporace, jako je Microsoft, je v jeho očích pořád podnik s růstovým potenciálem a přidanou hodnotou. „Serverová a cloudová řešení jsou dneska nevyhnutelná a Microsoft je jedním z lídrů. A pak je tu přechod na nový model u prodeje softwaru – Office nebo Teams se dnes platí formou pronájmu, což pro Microsoft znamená neustálý příjem.“
Podobně pevně věří i řetězci Starbucks. „I v době, kdy se gastru daří všelijak, si všimněte, že ve Starbucksu je lidí vždycky dost. A to nemluvím o ohromném množství nevyčerpaných peněz na věrnostních kartičkách, které firma používá pro svůj provoz,“ vysvětluje.
„Navíc Starbucks plánuje v příštích deseti letech otevřít sedmnáct tisíc franšíz. Zaměří se na jihovýchodní Asii, kde je obrovský potenciál. Jen státy ASEAN mají 600 milionů obyvatel. V regionu roste střední a vyšší střední třída, která si chce připlatit za světovou značku,“ doplňuje k příkladu, který ukazuje, jak přemýšlí o akciovém portfoliu.
Poplatková revoluce
Že jeho strategie funguje, ukazují výsledky fondu. Od vzniku v roce 2022 strmě roste – jeho dolarová i eurová výkonnost přesahuje dvacet procent. „Možnost investovat v korunách jsme spustili teprve loni v dubnu. Tam jsme za osm měsíců byli na výnosu třináct procent,“ dodává zakladatel společnosti.
Lišit se chce Triatleta i poplatkovou politikou. „Českému trhu by v tomhle ohledu prospěla nějaká revoluce. Poplatky jsou neadekvátně vysoké, a proto mají klienti na většině fondů menší výnosy než u pasivních indexů,“ poznamenává Alexandr Sarnavský.
A tak to s revolucí zkusil sám – cílem Triatlety je držet poplatky za správu fondu do 1,35 procenta. „Postupně budou ještě klesat. Máme většinou fixní náklady, takže s růstem objemu portfolia si můžeme dovolit poplatky dál snižovat,“ věří Sarnavský.
