Spousta lidí věří, že hodnotu života určuje množství prožitých zážitků. Cestování nabízí možnost, jak je snadno nasbírat. Způsob, jakým dnes poznáváme vzdálená a exotická místa, však podle expertů skrývá mnohá nebezpečí. Za vysokými zdmi resortů se navíc nové zážitky načerpávají těžko, shodují se.
Polský mediální expert a výzkumník v oblasti sociální komunikace Dominik Lewiński provedl velkou studii, během níž vyzpovídal přibližně tisíc studentů, jichž se ptal, jaký je život lidí, kteří necestují. Odpověď byla jasná – je nudný, jednotvárný, je to život člověka s úzkými obzory.
„Už jen to ukazuje, že pokud necestujete, budete společností považováni za člověka, který vede život nízké hodnoty – a dokonce jím budete ve vlastních očích,“ tvrdí Dominik Lewiński v rozhovoru pro polský Forbes s tím, že obzvláště pro mladé lidi je cestování velmi důležité.
Cestování se stalo nedílnou součástí moderního života. Levné letenky a otevřené hranice umožňují objevovat vzdálené kouty světa. To s sebou ale nese rizika – od odcizení se od místních kultur až po devastaci životního prostředí. Odpovědí může být trend udržitelného cestování.
Na Západě je „slow travel“ nebo také pomalé cestování často skloňovaným pojmem poslední zhruba čtyři roky. Trend klade důraz na udržitelnost, poznávání místních kultur a snižování uhlíkové stopy. Loňská zpráva American Express Travel uvádí, že přibližně 82 procent cestovatelů generace Z a mileniálů mělo zájem jet na dovolenou s minimálním dopadem na životní prostředí, ve srovnání se 72 procenty generace X a 64 procenty takzvaných boomerů, tedy lidí narozených v letech 1946 až 1964.
O důležitosti přehodnotit současný přístup k cestování mluví například geograf a odborník na udržitelné cestování Jan Haruda. Šetrný způsob cestování je a bude podle něj stále důležitější. „Jsme jej schopni ovlivnit naší volbou. Místní obyvatele podpoří k životu ve svém původním prostředí a pomůže zachovat pestrost světa místo unifikace a ztráty tradic a kulturního dědictví. Pozitivní cestovní ruch má šanci zvyšovat porozumění mezi národy,“ vysvětluje.
Pokud chcete cestovat udržitelně, měli byste podle Jana Harudy dodržovat následující: Upřednostňujte dopravu s nízkou uhlíkovou stopou, jako jsou veřejné druhy dopravy, kolo či chůze. Tyto druhy dopravy jsou šetrné k životnímu prostředí. Navíc díky takovému způsobu cestování poznáte lépe místní krajinu i obyvatele.
Dalším krokem je výběr ubytování, kde pracují na minimalizaci dopadů svého provozu na životní prostředí, například hotely s ekologickými certifikáty. Nadnárodní řetězce tvoří zátěž pro místní, ale daně platí jinde, upozorňuje expert. Ubytujte se u místních, objednávejte mimo nadnárodní vyhledávače.
Haruda dále doporučuje nakupovat v místních obchodech, jíst v místních restauracích a využívat místní služby i průvodce. Tím podpoříte lokální ekonomiku. Ve většině světa není zpracování odpadu na takové úrovni, abyste měli jistotu, že váš odpad neskončí v moři. Používejte tedy opakovaně lahve na vodu, tašky a další předměty, abyste snížili množství odpadu.
Velká studie, která sledovala cestování v letech 2009 až 2013, uvádí, že světový turismus představuje kolem osmi procent všech vyprodukovaných emisí oxidu uhličitého, což je třikrát více, než se původně předpokládalo. Studii publikoval časopis Nature v roce 2018. V některých zemích tvoří turistický růst dokonce většinu jejich uhlíkové stopy. Typickými příklady jsou Maledivy, Kypr nebo Seychely, kde je cestovní ruch zodpovědný až za osmdesát procent jejich emisí.
Problém je cena i pohodlnost
Pojem „udržitelné cestování“, které je opakem masového turismu, podle průzkumu agentury CzechTourism zná pouze pětina Čechů. I to je podle Kateřiny Beránkové z CzechTourismu důvod, proč nás v tomto směru čeká ještě dlouhá cesta.
„Náš nedávný průzkum ukázal, že mezi hlavní bariéry pro udržitelné cestování patří časová náročnost (58 procent), nedostatečná infrastruktura (57 procent), pohodlnost, vyšší ceny, zdravotní důvody a cestování s dětmi. Udržitelnost v cestování řeší zejména mladší generace, ale také senioři. Častěji se touto oblastí zabývají ženy. Turisté jsou během cestování zvyklí šetřit vodou a třídit odpad. Nicméně většina cestovatelů jede na dovolenou s cílem odpočívat a nemá během ní zájem aktivně řešit otázky udržitelnosti,“ vysvětluje Kateřina Beránková z CzechTourismu.
https://forbes.cz/premium/#start
„Pozitivní cestování je důležité, protože pomáhá chránit naše prostředí pro život pro budoucí generace. Zvyšuje sociální interakci a interkulturní výměnu. Snižuje emise skleníkových plynů, chrání přírodní zdroje a podporuje sociální a ekonomický rozvoj místních komunit,“ vysvětluje Haruda a odkazuje na jeden negativní případ z Česka.
„Velký problém udržitelného turismu zažíváme například v Krkonoších. Komercionalizace českých hor a apartmánové bydlení zvyšují ceny nemovitostí tak, že místní odcházejí do měst, zaniká občanská vybavenost, služby a vytvářejí se města duchů, bez komunitního a sociálního života,“ zmiňuje.
Turistický paradox
Podle etnologa Zdeňka Uherka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je s dnešní podobou cestování problém, že cestovatel k žádnému z míst nezíská trvalý vztah a opravdu se nikde nezabydlí. „Nenaučí se dlouhodobě plánovat, být vůči svému okolí zodpovědný. Ztráta autenticity a vztahu k místům, mezi nimiž se cestuje, je velkým rizikem. Slovy Marca Augého, z míst se stanou nemísta,“ upozorňuje etnolog.
Petr Fučík z katedry sociologie Masarykovy univerzity v Brně zase upozorňuje na to, že turismus má v sobě z principu zakotven zajímavý paradox. Kvůli nepřetržitému hledání autenticity svým způsobem uniká sám sobě a snaží se o neustálou inovaci, neboť turista rád navštěvuje místa co nejméně „turistická“, ještě nezkažená.
„Je zřejmé, že z cestovního ruchu je dnes průmysl, který generuje značný podíl HDP některých zemí či regionů. Zároveň se na mnoha místech vyostřují kontroverze spojené se zahlcením turisty. Nelze čekat pokles turismu, ale spíše hledání jeho udržitelné podoby a další rozrůznění forem turistiky,“ shoduje se sociolog Fučík s oslovenými experty.
Historik dopravy Jan Štemberk doplňuje, že koncentrace turistů do prestižních míst se bude stávat čím dál citelnějším problémem. „Velmi patrné jsou i environmentální dopady masového cestování, které budou stále akcentovanější,“ říká.
Efekt sociálních sítí
Ačkoli význam turistického cestování narůstal postupně během staletí, sociální sítě jeho význam přinejmenším zněkolikanásobily.
„Sociální sítě na jednu stranu zvyšují poptávku: poskytují obrazy míst, které chce člověk zakusit, aby mohl sdílet osobní zkušenost. Na druhé straně elektronická komunikace umožňuje, aby člověk cestoval a zároveň byl v kontaktu s lidmi někde jinde. Dnes nemůžeme jednoduše říci, že člověk nějaké místo zcela opouští a do jiného se plně stěhuje. Cestováním spíše rozšiřuje svůj akční rádius,“ hodnotí etnolog Uherek.
Lewiński v polském Forbesu dokonce tvrdí, že z nějakého důvodu je pro moderní společnost cestování a turistika důležitější než založení rodiny nebo mezilidské vztahy. Čeští sociologové a etnologové jsou nicméně s takovými tvrzeními opatrní a celospolečenský trend v preferování cestování před rodinou zatím nepozorují.
„Hodnotové výzkumy stále ukazují preferenci partnerských vztahů a rodičovství jako cílových hodnot. Samozřejmě ale záleží na věku. V plánech třiadvacetiletých najdete spíše návštěvu Indie než početí dítěte, a ve třiatřiceti naopak,“ konstatuje Petr Fučík.
V roce 2023 podle Českého statistického úřadu uskutečnili čeští rezidenti starší patnácti let celkem 12,5 milionu soukromých cest, které trvaly čtyři dny a více, z toho 5,7 milionu do zahraničí. Nejvíce cest bylo do zemí EU (4,3 milionu). Nejčastějšími destinacemi byly Slovensko, Chorvatsko a Itálie.
Cestování tedy rozhodně neustane, ba naopak. Ale v klimatizovaném resortu za vysokými zdmi se nové zážitky načerpají těžko, shodují se experti. Teprve setkávání s jinakostí rozšiřuje zkušenosti a umožňuje nazírat v jiném světle i vlastní kulturu.
A paralely se nabízejí i s historií osidlování Země. Nomádi, kočovní pastevci, zpravidla setrvávali na jednom místě do vytěžení zdrojů a pak šli extrahovat jinam. Usedlí zemědělci naopak sázeli pomalu rostoucí stromy a předpokládali, že po mnoha letech v jejich stínu najdou ochranu před ostrým sluncem jejich děti a vnoučata. „Na světě bude jistě příjemněji, pokud lidé s duší usedlých zemědělců zcela nevymizí,“ uzavírá etnolog Uherek.
