Pavel Černoch je tenorista žádaný nejprestižnějšími operními domy světa. Přitom do třiceti budoval firmu na pořádání zdravotnických eventů, dodnes je jejím vlastníkem. Těžko uvěřitelný příběh? „Naprosto uvěřitelný!“ dušuje se jeho hrdina.
Prkna, jež znamenají svět, tu nejsou. Místo nich je tu voda, která tento svět znamená, od ní míří Pavel Černoch k vodě, která světy odděluje: z jeviště barcelonského Gran Teatre del Liceu, jehož podlahu tvoří bazén s pěticentimetrovou vrstvou vody, kráčí k moři.
Napříč přejde proslulý bulvár La Rambla i náměstí Plaça Reial s lampami od Gaudího a už je v gotické čtvrti, upředené z pavučiny těsných uliček, v níž jsou jako krásní motýli zachyceny paláce a katedrály. Ulice jsou úzké jako brána nebeská pro hříšníky, kajícníkům to připomíná i bazilika Panny Marie Sedmibolestné, pod níž se Černoch zrovna ocitá.
Moře odtud vidí jen socha Bohorodičky na kopuli baziliky – v labyrintu gotiky je snadné ztratit směr, našemu chodci se to ovšem nestane. Jak by také mohlo. Pavel Černoch je muž, který za žádných okolností směr neztrácí.
Prkna znamenající svět nahradila voda, věrné milování bylo vystřídáno vášnivým. „Pavle, proboha, co tady vlastně provádíme?! Když jsem studovala operu, tohle mě vážně nenapadlo!“ říkala Černochovi napůl žertem a napůl v šoku americká sopranistka Sara Jakubiak na zkoušce Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu.
Říkala mu to v průběhu velmi odvážné scény, jejíž oba protagonisté téměř nazí věrohodně předstírali rozličné a divoké polohy tělesné lásky. Nebyla to samoúčelná, tudíž ani vulgární podívaná. Ctila požadavky díla ruského génia, prostoupeného erotikou tak silně, že se z něj dá ždímat, stejně jako se dala ždímat voda z Černocha a americké divy, kteří se ve svých rolích milovali v bazénu na jevišti nejstaršího fungujícího divadla v Barceloně.
V něm se premiéra Šostakovičovy opery uskutečnila 25. září. „Už nedělám tak sadomasochistické věci, abych na premiéru zval rodiče, přátele, blízké, ti všichni ještě stupňují nervozitu,“ vyprávěl tenorista, který v Lady Macbeth představuje zásadní postavu bezskrupulózního Sergeje, beroucího si vše, včetně žen a vyjma ohledů.
„Zato na derniéru za mnou přijede osm lidí! Derniéry bývají úplně nejlepší, vše je doladěno, je na nich uvolněná atmosféra a po představení bude večírek, kde všechno spláchneme.“ Stane se tak 7. října po osmé repríze.
Jako příliv v nedalekém moři udělá z aktuální pláže navěky minulost, zbudou po 7. říjnu jen vzpomínky na představení s drahou výpravou, špičkovým mezinárodním ansámblem a v režii věhlasného Àlexe Ollého, který mimo jiné inscenoval fascinující zahájení barcelonských olympijských her před dvaatřiceti lety.
Katalánské dobrodružství je pro Černocha dalším v řadě. Od doby, kdy na sebe v roce 2009 upozornil debutem v Bavorské státní opeře v Mnichově v Janáčkově Její pastorkyni, je pravidelně zván do předních operních domů jako La Scala v Miláně, newyorská Metropolitní opera a také Berlín a Hamburk a Drážďany a Curych a Brusel a Vídeň a Paříž a Lyon a Madrid a Amsterodam a Londýn, kolem Pavla Černocha se zvedl vír výjimečných angažmá.
„Smetanu miluji a album s jeho áriemi a duety ještě nikdo neudělal, což mě bavilo,“ líčí interpret. „Navíc rád chodím neobvyklými cestami,“ dodá na neobvyklé cestě lemované luxusními jachtami, neboť se v Barceloně dostal z přítmí gotiky na slunce tamější mariny. Čerstvým albem se Pavel Černoch hodlá víc přiblížit Česku.
V kalendáři má sice zahraniční projekty až do roku 2028 a přiznává, že na domácích scénách cítí větší tlak, přesto touží po tom, aby postupem času jeho hlas častěji rezonoval vlastí, o níž složil Smetana symfonickou báseň. Carl Maria von Weber zase poslal do Černochovy vlasti operu Čarostřelec, díky čemuž se pěvec nacházel v Česku na jevišti v Mnichově, kde hrál šumavského myslivce.
