Kamenným obchodům rozhodně nezvoní hrana, jak naznačovaly apokalyptické předpovědi v době covidu. Naopak, tradiční kamenné značky, které do svých obchodních modelů integrovaly online řešení, jsou dnes vítězem a těší se z návratu do předpandemických čísel. Vůbec nejlépe jsou na tom ovšem outlety.
Na otázku, jak je na tom český kamenný retail, odborníci v dobách covidu a těsně po něm příliš pozitivních odpovědí neměli a jeden apokalyptický scénář střídal druhý. Pověstný hřebík do rakve ale kamenným maloobchodním prodejnám nakonec nedala ani silná energetická krize, ani strmý růst inflace.
„Kamenný retail prokázal, že je velmi robustním odvětvím, a za vítěze můžeme označit zejména ty tradiční kamenné značky, jež do svých obchodních modelů integrovaly online a zákazníkům poskytují komfort skrze vyladěné strategie, které nerozlišují kámen a online, ale nabízejí pohodlí, rychlost, spolehlivost a inspiraci,“ říká Jan Janáček, vedoucí retail sektoru a týmu maloobchodních pronájmů ve společnosti CBRE.
Novým standardem je prý mírně nižší návštěvnost kamenných prodejen, která je výsledkem úpravy životního stylu zákazníků. Naopak tržby jsou už nad předcovidovou úrovní a letos už není hlavním hybatelem extrémní inflace, ale přirozený růst.
Přesto se český trh neustále proměňuje. Ve výčtu příchozích a odchozích značek začneme netradičně odpadlíky. Na začátku letošního roku nahradily obchody zkrachovalé značky Esprit multibrandové prodejny s módou Catches. Ty se na trhu neohřály oni rok a řetězec před pár dny oznámil, že v Česku končí. Neustál prý krach globální značky a zvýšené nájemné.
Zhruba třetinu prodejen se letos chystá zavřít prodejce elektra Okay. „Nezvládli úspěšně transformaci na vícekanálový prodej ani řízení nákladů v době, kdy se čím dál víc prodejů přesouvá na internet, a kamenné obchody tak musí s marží na prodejnách pracovat úplně jinak,“ komentuje Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR).
Nedávno se také obchod s elektronikou Datart spojil s Electroworldem a mezi Čechy ještě stále rezonuje šok z konce prodejce elektroniky CZC, kterého pohltilo polské Allegro. V Evropě uzavírá nemalé počty kamenných poboček také prodejce obuvi Foot Locker.
Příkladů uzavřených kamenných obchodů je ale mnohem více. Podle Jana Kotrbáčka, partnera a vedoucího týmu pronájmu maloobchodních prostor pro střední a východní Evropu ve společnosti Cushman & Wakefield, se to od začátku letošního roku týká 780 obchodů. Naproti tomu nově otevřených je pouze 637.
Ačkoli se to nemusí zdát jako pozitivní vývoj, opak je prý pravda a český maloobchodní trh je zdravý a ve velmi dobré kondici.
„Do počtu uzavřených obchodů vstupují faktory jako uzavření celého obchodního centra k rekonstrukci (to byl v letošním roce například případ pražského obchodního domu Kotva, kde kvůli rekonstrukci své obchody uzavřelo 66 nájemců) a také časový faktor, kdy je číslo uzavřených obchodů dočasně vyšší, než se do jednotky stihne nastěhovat nový nájemce,“ vysvětluje Jan Kotrbáček a doplňuje, že za každou zavřenou jednotkou je už nový nájemce nebo jednání s novými nájemci.
Většina zavírání se týká prodejen s oblečením a obuví. „Řada zavedených značek trpí tím, že je český zákazník zvyklý nakupovat online, ať už napřímo, nebo přes různé integrátory módních značek, a kamenné prodejny se v původní velikosti a hustotě nedokážou uživit,“ vysvětluje další z motivů Tomáš Prouza.
Zejména značky oblečení a obuvi pro mladé podle něj trpí tím, že prodávají především značkové zboží, které se dá koupit různými způsoby a mnohdy za lepší cenu, například na německém Amazonu. Takže i velikost silného německého souseda a možnost nakupovat na jednotném evropském trhu přepisují mapu kamenných obchodů se spotřebním zbožím.
I na druhé straně spektra je letos živo. K otevření kamenné prodejny v Česku tento rok přistoupila nebo se na to ještě chystá nejedna významná značka.
„Otevřít své vlajkové obchody se rozhodly v pražské ulici Na Příkopě třeba Sephora a Sketchers nebo Nike a HalfPrice na Václavském náměstí. Česká republika je atraktivní také pro gastrokoncepty, jako jsou například Popeyes či Five Guys, a pro další expanzi už dlouhodobě přítomných společností jako McDonald’s, Starbucks a podobně,“ nastiňuje Kotrbáček.
Nejvýznamnější novinkou letoška je podle něj ale opětovné otevření prodejny módní značky Boss, která v Česku působila už v minulosti.
Počet mezinárodních značek, které vstoupily na českých trh, se podle Kláry Bejblové, expertky ze společnosti CBRE, jeví jako nejvyšší od roku 2019. „Zatím je o třicet procent silnější než během předešlých let,“ říká expertka a dodává, že zatímco v roce 2019 přes šedesát procent značek preferovalo obchodní centra, dnes stejné procento značek preferuje hlavní městské třídy.
„Z pohledu segmentů otevíraly nové prodejny zejména značky v kategorii služeb a gastronomie, konkrétně barbershopy, květinářství, úpravy klíčů nebo zverimexy. Na opačném konci spektra, tedy mezi těmi, které více zavíraly, byly prodejny z kategorie sportu, módy nebo domácích potřeb,“ zmiňuje Jan Janáček.
Absolutním vítězem jsou outlety
Z celého kamenného retailu vedou podle CEO Shopingy Jana Hübnera outletová centra. Zatímco značky kamenného retailu v obchodních centrech a venku se podle něj často ještě stále úplně nevyhrabaly z covidu, outlety fungují lépe než kdykoli předtím.
„Důvodů je několik – opět roste turistika a ta je s tím úzce spojená. Plno outletových center jako třeba Fashion Arena má totiž perfektně zvládnutý marketing namířený na turisty, a do center je dokonce vozí,“ říká Jan Hübner.
Mnoho známých značek by prý bez outletu nepřežilo, protože dřívější model už neplatí. „Původně outletová centra vznikla proto, aby se měly kde prodávat přebytky. To by ale značky dnes neutáhly, takže vyrábějí navíc i speciální řadu určenou přímo pro outlety. Kvalita je sice nižší, ale zákazníci si značku mohou dovolit,“ vysvětluje Hübner.
Luxusní značky, které do outletů nedodávají, jsou na světě už jen tři – Louis Vuitton, Hermès a Chanel. A byť v Evropě outletová centra nerostou stejným tempem jako v USA, přesto rychle přibývají.
V mnoha evropských obchodních centrech pak Hübner pozoruje, že jejich součástí už jsou nejen restaurace a zábavní prvky, ale třeba také coworkingy. Naopak outletová centra touto cestou nejdou – nechtějí, aby se u nich lidé rozptylovali jinou zábavou než nakupováním.
„Outletových center se nedotkl ani onlinový boom. Měla totiž jednu velkou výhodu, a to stavební strukturu. Díky tomu, že nemají žádné společné prostory, byla za covidu poslední zavírána a první otevírána,“ připomíná Hübner a dodává, že za covidu outlety vydělaly také na tom, že plno velkých značek jako Tommy Hilfiger nebo Calvin Klein vrácené zboží z e-shopů posílalo do outletů a tam díky tomu obrovsky vzrostly zásoby na prodejnách a v důsledku toho i tržby.
Konkurenční boj
Neméně živá je situace v potravinovém retailu, kde se podle Tomáše Prouzy přiostřuje konkurenční boj. „Řetězce rychle stavějí nové prodejny, aby zahustily distribuční síť, a modernizují starší prodejny, aby snížily provozní náklady zejména na spotřebu energií a lidskou práci,“ shrnuje situaci Prouza.
Hodně investic v potravinářském maloobchodu směřuje do automatizace a digitalizace. Příkladem jsou plně automatizované prodejny COOP a Super Zoo, první automatizované lékárny Dr. Max a rychle roste i počet bezobslužných pokladen nebo digitální cenovky. „Každý rok se proinvestuje dvanáct až patnáct miliard korun,“ konstatuje Prouza.
Dalším trendem, který se projevuje čím dál víc, je podle Prouzy klesající loajalita zákazníků. „Lidé často střídají značky a obchody musejí výrazně více investovat do toho, aby si zákazníky udržely. Rostou tedy náklady na věrnostní programy,“ říká.
Mladší skupiny zákazníků odmítají zbytečně utrácet za známé značky, pokud najdou podobnou kvalitu pod privátní značkou. Úspory jsou přitom výrazné – Podle NielsenIQ je průměrná úspora u privátní značky oproti klasické značce až 23 procent.
Chování zákazníků změnil covid i inflační krize. „U potravin se dnes víc soustřeďují na kvalitu, takže objem prodejů je menší oproti roku 2019, ale v průměrném nákupním košíku jsou kvalitnější potraviny,“ říká Prouza s tím, že už se tento trend pravděpodobně nezmění.
Tomu všemu musí všichni retailoví hráči přizpůsobovat počty a velikost prodejen, nabízený sortiment i aktivitu online a v kamenných obchodech.
Přesný počet potravinářských prodejen, které se letos zavřely, SOCR nedokáže upřesnit. „Český stát udělal cenzus obchodní sítě naposledy koncem devadesátých let minulého století, od té doby nemáme relevantní data. U kategorie potravin zavřely desítky malých prodejen na vesnicích, protože nejsou rentabilní, řada dalších jen změnila majitele, kdy je převzali vietnamští obchodníci, kteří dokážou fungovat s výrazně nižšími náklady než jejich předchůdci v dané lokalitě,“ vysvětluje Prouza.
Ivo Čižmár z Asociace českého tradičního obchodu, jež se věnuje především potravinářskému maloobchodu a sdružuje obchodníky, kteří mají prodejny v regionech či menších městech, nicméně nevidí budoucnost kamenných obchodů v segmentu nijak černě.
„Pořád platí, že pro zákazníky je důležité mít možnost si jednoduše nakoupit čerstvé pečivo nebo třeba uzeniny. Ačkoli roste význam rozvodkových služeb a je tu i řada nadnárodních řetězců, to, že jsou prodejny dostupné lidem přímo v jejich vesnici, městě, je pro mnoho zákazníků stále zásadní výhoda,“ říká Čižmár.
Pro letošní rok AČTO ještě data nemá, v loňském roce ale eviduje úbytek 137 kamenných prodejen. „Je to o něco více než v předchozích letech, ale není to žádný zásadní skok,“ komentuje Čižmár.
V posledních letech podle něj zavírají téměř výlučně obchody, které nejsou členy žádné sítě. „Obecně v celém segmentu očekávám spíše konsolidaci, jak to ukazuje například Makro se svojí značkou Můj obchod, která sdružuje stále více nezávislých prodejců a částečně jejich strategii sjednocuje. Další naši členové zase vytvářejí partnerství s obcemi a provozují obecní prodejny společně,“ říká.
