Vystudoval klinickou psychologii, už více než čtyřicet let však radí movitým rodinám se správou majetku. Dennis T. Jaffe učí coby konzultant rodinné firmy po celém světě nastavovat systém správy tak, aby jejich podnik přetrval po generace.
„Už během studií jsem pracoval s dětmi, které utekly z domova a odmítaly se vrátit. Setkávali jsme se, hovořili s jejich rodinami a pokoušeli se je přesvědčit, aby znovu začaly komunikovat. Právě tehdy jsem začal chápat dynamiku rodiny a její problémy,“ říká jeden z prvních odborníků na správu rodinného majetku a family offices na světě.
„V té době ještě poradenství rodinného podnikání příliš neexistovalo, skupina odborníků v Kalifornii přišla s myšlenkou, že bychom tuto oblast měli společně začít studovat, protože rodinné firmy jsou páteří společnosti,“ dodává.
Autor mnoha článků a knih tak propojuje své znalosti psychologie s byznysem. „Neradím, jak spravovat bohatství, nemám o tom vlastně vůbec ponětí. Pomáhám ale rodinám v tom, jak vychovávat další generaci, předávat hodnoty a řešit konflikty. To jsou totiž problémy, které jsou v rodinách s větším majetkem velmi citlivé a často na nich závisí budoucnost celé firmy,“ popisuje Jaffe, který osobně pracoval s více než stovkou rodin z dvaceti různých zemí, jejichž podniky fungují přes sto let.
„Členové rodiny bývají současně v roli spolupracovníků, a to je matoucí. Jako rodina si říkáte věci přímo, pohádáte se, ale v podnikání se musíte navzájem poslouchat a pracovat spolu profesionálně,“ vysvětluje v rozhovoru pro Forbes.
Jaký je hlavní rozdíl mezi rodinami, kterým se daří majetek či firmu úspěšně předávat po generace, a těmi, které ztroskotají?
V rámci přípravy své poslední knihy jsem mluvil s asi stovkou rodin z celého světa a zjistil jsem, že úspěšné rodiny vytvářejí jasná pravidla, co od sebe navzájem očekávají. Otevřeně sdílejí informace a věnují se tomu, aby své hodnoty přenesly na další generaci. Je to proces, který vyžaduje spoustu času, nelze ho uspěchat. Rodiny si musejí vyhradit čas na to, aby se sešly a zamyslely se nad tím, co chtějí svým dětem a vnoučatům předat.
Mají se o tom tedy bavit při každém nedělním obědě?
Není to jen o společných obědech. Rodiny v podnikání by se měly formálně scházet, a to i několikrát do roka. Ale rozdělení toho, co je rodinný oběd a co zasedání rodinné firmy, je opravdu zásadní. Kromě řešení obchodních záležitostí musejí totiž pracovat také na tom, jak se spolu učí fungovat jako rodina.
S čím rodiny při předávání majetku nejčastěji bojují?
Největší výzvou je změna, které rodina musí v takovou chvíli čelit, protože starší generace má pocit, že toho ví hodně a lecčím si prošla. Věřím ale, že problémy, které přicházejí, jsou jiné než ty, které předchozí generace zažívaly v minulosti, a ani starší generace tak neví, co je čeká, a proto musí naslouchat mladší generaci. Nemůže být pouze v pozici šéfa. Děti dnes naopak umějí mnoho věcí, které starší generace neovládá, a je důležité naslouchat tomu, co mají na srdci.
Nejtěžší je tedy komunikovat?
Je to nejtěžší úkol, protože rodinný podnik je zvláštní věc – jde o rodinu, která má svůj určitý způsob fungování, a zároveň o firmu. Rodinní příslušníci jsou tedy jak rodina, tak spolupracovníci, což může být matoucí. Jako rodina si vzájemně říkáte věci přímo, pohádáte se, ale v podnikání se musíte navzájem poslouchat a pracovat spolu profesionálně. Je tedy těžké mít v sobě oba tyto přístupy zároveň.
