Roztomilý hlodavec, jemuž se v lezení na stromy vyrovná leda opice. Taková je veverka. Tedy živá veverka. Mrtvá veverka je monstrum nevídané síly se schopností ovlivnit celý svět. Monstrum, které může rozhodnout americké volby.
Indiáni už to mají v Americe dávno spočtené, takže jim nezbývá než hrát ve westernech, kde přepadávají osadníky nikoli v noci, ale za dne, aby je bdělí osadníci mohli rovnou postřílet. Po indiánech, zdá se, došlo i na veverky. A na mývaly.
Aby bylo jasno, teď na moment vážně: ochočené veverce, kterou newyorské úřady odebraly chovateli a následně ji – ještě s mývalem – usmrtily, protože to stanovují paragrafy, patří soucit. Její osud je maximálně politováníhodný. Ovšem skutečnost, že se z mrtvé veverky stala Trumpova volební zbraň, svědčí o čemsi mnohem obecnějším než o pouhém přešlapu tupých byrokratů.
Mrtvý Arašíd možná s výsledky nynějších voleb zamává víc, než muž v chlupaté čepici s rohy, který při minulých volbách táhl na Kapitol. Arašíd sám již skákat z větve na větev nemůže, republikán Trump ale třeba i díky němu přeskočí demokratku Harris.
Karta s veverkou bez života je aktuálním esem zvednutým v posledních hodinách prezidentských voleb. Má býti trumfem vedoucím k triumfu. K triumfu Donalda Trumpa, poněvadž skon drobného savce z moci úřední se odehrál v říši demokratů.
Trump by nic takového rozhodně nepřipustil, jak víceméně plyne z vyjádření jeho příznivců a rovněž od republikánského kandidáta na viceprezidenta či od Elona Muska.
Veverka doskákala a Harris si to odskáče.
Zde raději pro jistotu: toto není ani trochu protitrumpovsky laděný text, neboť si jde klidně představit, že nějakou – Arašíd i pozůstalí prominou – plus minus stejnou banalitu by mohla vytáhnout i druhá strana.
Veverka ovšem hraje pro republikánský tábor, takže jeden z mnoha komentářů k její tragédii zní: „Pokud by byl Arašíd nelegální přistěhovalec obchodující s fentanylem a znásilňující ženy, dali by mu demokraté z New Yorku pět tisíc dolarů a mobilní telefon.“
Na své síti X „oblékl“ Elon Musk Arašída do Obi-Wana Kenobiho z Hvězdných válek a do pusy mu dal válečníkův slogan: „Když mě srazíš, stanu se mocnější, než si dokážeš představit.“
Pochopitelně vznikají i vtipy. Už si lze například koupit pověstnou kšiltovku bývalého a možná i budoucího prezidenta s nápisem „Make Pets Safe Again“ (volně přeloženo: zařiďme znovu bezpečí domácím mazlíčkům, narážku na „Make America Safe Again“ asi netřeba zdůrazňovat).
Se stejným nápisem si jde koupit i tričko, na němž se Trump mazlí s pejskem a kočičkou, které podle jeho relativně nedávného – a lehce parafrázovaného – prohlášení masivně požírají bezcharakterní přistěhovalci, když je předtím ukradnou těm správně domestikovaným, a tedy echt Američanům.
Vyhraje-li volby Trump, nikdo samozřejmě nezměří, nakolik mu zpoza řeky Styx pomohl Arašíd. Každopádně by se hodilo (a to je další tip pro karikaturisty, nemáte zač!), aby si republikáni dali do znaku veverku místo slona.
Pokud si však něco Arašíd zaslouží, je to odpočívání v pokoji a hodně sladkých oříšků ve veverčím ráji. Nezaslouží si, aby z něj byl nástroj, který se politickým oponentům otluče o hlavu, což se bohužel děje.
Arašíd si nezaslouží ani to, aby bylo jeho prostřednictvím poukazováno na bídu současného světa, který masivně a stádně podléhá pitomostem. Světa, jehož lze omámit, takže se upne na nesmyslné a bulvární detaily a těmi si dobrovolně – a ze záměrné vůle aranžérů davů – vymyje mozek.
Ani tohle si Arašíd nezaslouží a to pro něj udělat můžeme.
Kdepak, žádná bída současného světa, takhle svět lidí fungoval odjakživa. Byly pro něj, coby zkratka ve složitosti života, vždy důležité symboly. I včetně těch falešných.
Pitvat vize případného lídra a program, jimiž chce těchto vizí dosáhnout, stojí úsilí, bádání a přemýšlení. Mnohem snadnější je rozhodnout se podle dostupnějších a na „první signální“ zabírajících ukazatelů. Dejme tomu podle usmrcené veverky.
Anebo usmrceného zajíce. Upytlačený ušák rozhodl volby ponocného v Našich furiantech, v geniálním dramatu Ladislava Stroupežnického, kde jsou nadčasově a s dechberoucí dokonalostí vystiženy lidské charaktery a také to, jak lehce s nimi jde manipulovat.
Zajíc nebo veverka, devatenácté nebo jednadvacáté století, dědina nebo Amerika… Nic se nezměnilo kromě toho, že čas ukazuje displej na mobilu a netroubí ho ponocný.
Tedy, pardon, změnilo se ještě něco.
Dřív seděli prosťáčci v hospodě u jednoho stolu a u něj jejich vliv končil. Stůl byl jejich platformou, dál nemohli, a pokud se o to přece pokusili, hrozilo jim, že hostinec opustí hlavou napřed.
Dnes mají titíž lidé k dispozici „nekonečný stůl“ sociálních sítí. Proto zajíc z furiantů rozhodl o ponocném na Písecku, kdežto z americké veverky se stalo globální monstrum…
