Patnáct hodin letu tam a patnáct hodin letu zpátky. Přesně takovou vzdálenost překonal David Semerád z Los Angeles do Prahy, aby pomohl na Forbes akci TOP CEO – setkání nejvýznamnějších šéfů Česka – navodit dobrou náladu a pustit otěže. Vyjít ze své komfortní zóny.
V Los Angeles žije již dvanáct let. Přiletěl ve středu v noci a v pátek ráno už zase odlétal. Spoluzakladatel vývojářského studia STRV David Semerád, který se několik let již věnuje svému projektu Mindzero, ve čtvrtek večer na pódiu pražského Rudolfina prohlásil, že přijel kvůli jednomu důvodu – vyzkoušet publiku v pražském Rudolfinu zvednout energii.
Něčemu podobnému, jak sám přiznává, se věnuje prakticky na denní bázi. Jeho Mindzero totiž pomáhá odbourávat stres, a to primárně pomocí kombinace sauny, otužování a technologií.
Své publikum původně Semerád plánoval rozdělit na dvě skupiny. Na tu, co hrát nechce, a na tu, co mu chce dát šanci. Záhy se ukázalo, že téměř 99 procent publika chce se Semerádem spolupracovat. Na vyzvání, aby se publikum postavilo, reagovali totiž téměř všichni.
Semerád postupně dále publikum rozehříval ke spolupráci s pobídkami, aby s ním kooperovalo na různých hlasových projevech. Publiku následně vsugeroval, aby se znovu vžilo do roku 2010, kdy byl při mistrovství světa v hokeji český tým v semifinále se Švédskem.
„Představte si posledních sedm vteřin do konce zápasu, střílíme, Rachna kachna to to letělo a teď zařveme gól!“ chtěl po publiku. Jeho výzva se setkala s nadšením, protože vzápětí to halou ze všech stran zahřímalo jednohlasným slovem „góóól“, doprovázeným v mnohých případech o do vzduchu zdviženou pravici v pěst.
Ve workshopu pak měla následovat spirituálnější část podkreslená meditativní až mystickou hudbou. „Teď vás všechny poprosím, abyste zavřeli oči. Taky je zavřu. Natáhněte obě ruce před sebe dlaněmi nahoru a představte si, že v nich máte bílé zářivé světlo. Zářivé světlo znázorňuje váš úspěch, štěstí nebo skvělý zážitek. Teď si to světlo připlácněte na srdce,“ vyzval Semerád, který celou dobu balancoval přesně na hraně, aby sebe ani celou seanci nebral příliš vážně, ale zároveň aby to nebyla fraška.
Chtěl po publiku, aby vnímalo, jak se bílé světlo rozlévá po celém těle. Do nohu, do břicha, na hrudník, do hlavy. „Představte si, že to světlo z vás tryská a všichni vidí, jak krásnou pozitivní energii v sobě máte,“ hlásal na pódiu. „Lidé kolem vás chodí a říkají si: wow, tenhle člověk se má fakt skvěle a vidí to světlo, které z vás sálá a vy jste vděční, že jste mohli zažít něco takového,“ promlouval.
Publikum pak mělo otevřít oči a TOP CEOs Česka čekal další krok k vystoupení z komfortní zóny. „Teď, když v sobě máte tu krásnou energii, otočte se na někoho, koho neznáte, podívejte se mu do očí a obejměte ho,“ vyzval a lidé v sále po drobné chvilce váhání poslechli. Obejmutí s cizím člověkem měli následně zopakovat ještě dvakrát.
„Teď přijde trochu těžší část,“ oznámil. „Ale vy to zvládnete,“ podpořil publikum jedním dechem. Semerád chtěl po sálem plném lidí, aby si představili, že mají veškerý svůj strach v natažené ruce, a aby ho vší silou zmačkali, hodili na zem a dvakrát na něj vší silou skočili.
Ve chvíli, kdy to sálem dunělo vděčnými skoky po podlaze, Semerád zahlásil, že je třeba zbavit se dalšího strachu – strachu z tančení před ostatními. V ten moment už taneční hudba, která postupně hrála na pozadí, sílila a publikum již moc pobízení nepotřebovalo.
„Tančete, jako by se na vás nikdo nekoukal, nebojím se toho, dáme to,“ podporoval z podia a překřikoval stále hlasitější hudbu. Podpora ale třeba nebyla. Top CEOs Česka se v oblecích a ve večerních róbách tou dobou už dávno uvolněně vlnili. Někteří – nebudeme jmenovat – se dokonce nebáli tančit na židli.