Štáby rozdělené do barevně odlišených týmů, aby mohl tzv. covid marshall snáz regulovat pohyb filmařů na place a držet potřebné odstupy. Ochranné štíty, dezinfekce, neustálé přeměřování teploty a testování alespoň jednou týdně, u některých produkcí dokonce na denní bázi.
Tak vypadá filmové natáčení v časech korony. „Podle odborníků bude koronavirus celosvětově řádit ještě dva až tři roky. Audiovizuální produkce se nemůže na takovou dobu zastavit, zvlášť v situaci, kdy poptávka po novém obsahu celosvětově roste,“ říká Pavlína Žipková, šéfka Czech Film Commision – organizace, která zahraničním produkcím pomáhá s natáčením v Česku.
Přestože podle jejích slov zvyšují přísná hygienická opatření náklady producentů v průměru o 10 až 15 procent, apetit zahraničních filmařů natáčet v Česku i přes alarmující epidemiologické statistiky roste.
„Žádný z projektů se nezrušil, naopak v nejbližších týdnech by se další produkce měly rozběhnout,“ avizuje Žipková. Loni se u nás natočilo téměř 80 zahraničních filmů a seriálů a skrze systém filmových pobídek tak do české ekonomiky přiteklo téměř devět miliard korun. Pokud stát objem pobídek navýší, do budoucna by mohlo toto číslo ještě narůst.
Dramatický pokles výroby nehlásí ani české produkce. „Část projektů se posouvá v čase spíš z psychologických důvodů, než že by byly produkce drceny rostoucími náklady,“ konstatuje šéf Asociace producentů v audiovizi Vratislav Šlajer.
Natáčení neohrožují ani vládní opatření: jelikož je to ekonomická činnost, omezení a zákazy ohledně pohybu a shromažďování pro filmaře neplatí. „Celkem intenzivně ale vnímám váhání investorů spojené s omezenými možnostmi dostat audiovizuální díla k divákům – a taky velký tlak na snižování rozpočtů,“ dodává Šlajer.
U průměrného mainstreamového českého filmu tvoří až dvě třetiny výrobního rozpočtu neveřejné, privátní zdroje. A u těch zase významnou část představují předprodeje a zálohy, které do produkce vkládají filmoví distributoři či televizní vysílatelé.
Koronavirus ovšem tvrdě skřípnul poslední články filmového řetězce, tedy filmovou distribuci. A to je problém pro celý průmysl. Zavřená kina letos podruhé masakrují tržby svých provozovatelů, distributorů i samotných producentů.
Na základě analýzy z jara vyčíslila Unie filmových distributorů ztráty ze zavřených kin na 218 milionů korun za měsíc a téměř čtvrtinový podíl na nich mají české filmy. O dva miliony korun méně také v měsících bez kin přitéká do Státního fondu kinematografie, který podporuje umělecky náročnější část tuzemské filmové tvorby.
Tyto peníze budou v českém filmovém průmyslu, který v posledních letech konstantně objemově rostl a loni protočil 30 miliard, zkrátka chybět. Proto byli filmaři nemile zaskočeni, když audiovizuální průmysl vypadl z programu COVID – Kultura II.
Mimořádná dotace ve výši 98 milionů, kterou vláda schválila v pondělí, podle nich řeší situaci jen částečně – dotaci by měl totiž přerozdělovat zmíněný Státní fond kinematografie. Ten ale podle platné legislativy může podpořit pouze konkrétní projekty, zejména na základě uměleckých kritérií.
Nelze tak uplatnit například ušlé zisky, marně vynaložené náklady či fixní náklady na provoz, což podle Šlajera od peněz odřízne polovinu audiovizuálního průmyslu, který je ovšem vzájemně provázaný. Proto zástupci oborových asociací intenzivně vyjednávají spolu i s ministerstvem průmyslu a obchodu o možných řešeních.
Jedno je jisté. Nejen český filmový průmysl se po letošní zkušenosti promění. „Snad to urychlí digitalizaci, která je u nás stále pomalá,“ zdůrazňuje Šlajer a soudí, že stát by měl systémově podporovat vznik nových digitálních platforem.
Stávající práce hollywoodských studií ukazuje, že právě do virtuálního prostoru směřuje byznysově atraktivní cesta k divákovi – Mulan, kterou Disney nabídnul na své streamovací platformě, vydělává o řád víc než blockbuster Tenet v okleštěné kinodistribuci.
Že se jeho klíčový byznys přesune ze sametových sedaček kinosálů na domácí gauče, vnímá i Martin Palán, majitel Bontonfilmu, dnes největšího VOD distributora v Česku. Už dnes se v tomto sektoru ročně protočí necelá miliarda korun a celkový objem byznysu už pár let za sebou meziročně roste o desítky procent.
Podle Palána by však mohl růst mnohem víc. „Zásadním problémem, se kterým se digitální distribuce v Česku potýká, je pirátství,“ říká muž, který je rovněž šéfem Protipirátské unie. Ta se zvýšeným diváckým apetitem v onlinu v posledních měsících zaznamenává i násobné nárůsty filmových krádeží.
„Žel, ani veřejnost, ani politici si stále dostatečně neuvědomují, že provozovatelé platforem, které nelegální obsah nabízejí, na filmech parazitují. Zisky, které plynou z tvůrčí činnosti někoho jiného, se zpátky do filmového průmyslu nikdy nevrátí,“ upozorňuje Palán.
Situaci by už příští rok na jaře mohla zvrátit i pro Česko závazná implementace evropské směrnice, od které si Palán slibuje lepší vymahatelnost práva.
