Měl se stát jedním z hlavních vývozních artiklů Evropy po dobu několika příštích desítek let. Své poslání ale obří Airbus A380 nesplnil. Ba naopak, z komerčního hlediska se jednalo o vyložený propadák.
Zájem o model byl v poslední době takřka nulový, a proto se vedení evropského výrobce letecké techniky před časem rozhodlo jeho produkci ukončit. Minulý týden tak učinilo.
Původně v Airbusu počítali s tím, že budou své superjumbo vyrábět ještě v roce 2021, současná pandemie nicméně tento jejich záměr zhatila. Poslední stroj A380, toho času největší dopravní letadlo světa, sjel proto z montážní linky ve francouzském Toulouse už 23. září.
Nyní zbývá jen namontovat motory a nechat ho nalakovat a předat společnosti Emirates, která si jej objednala. Žádný další zde již nevznikne.
Důvodů, proč celý projekt končí nevídaným fiaskem, je celá řada a dost možná by vydaly hned na několik samostatných článků. Prostým faktem nicméně je, že Airbus A380 přišel na svět v době, kdy pro něj nebylo místo.
Od chvíle, kdy se tento čtyřmotorový obr prvně odlepil od země a s velkou slávou zamířil vzhůru k nebesům, uplynulo letos v dubnu 15 let – jenže už tehdy byl svým způsobem „out“.
Odvětví letecké dopravy totiž procházelo změnami, přičemž jednou z těchto změn byla skutečnost, že aerolinky již netoužily po stroji, který najednou přepraví co největší počet pasažérů. Místo toho hledaly letoun, který bude schopen doletět bez mezipřistání na druhý konec světa, bude šetrný k životnímu prostředí a jehož provoz se vyplatí.
První požadavek ještě „třistaosmdesátka“ jakžtakž splňuje (Emirates s ní pendlují na trase z Dubaje do Los Angeles), zbylé dva ale rozhodně ne. A protože se na trhu najdou letadla, která excelují ve všech třech disciplínách zároveň (například Airbus A350 či Boeing 777, respektive 787 Dreamliner), je jasné, že někdo musí z kola ven.
Důkaz místo slibů: australské aerolinky Qantas, které mají ve své flotile jak dotčené Airbusy A380, tak o něco menší dreamlinery, se před časem nechaly slyšet, že spotřeba paliva na jednoho cestujícího je u „semdosmsedmiček“ zhruba o 34 procent nižší než v případě inkriminovaného superjumba od Airbusu.
Stroj A380 byl zkonstruován v době, kdy dopravci cenu leteckého paliva ještě tak úplně neřešili – ta je však naneštěstí pro Airbus dávno pryč. Pro menší a efektivnější letouny ale hovoří i samotná počáteční cena.
Zatímco nový dreamliner bylo ještě před časem možné sehnat oficiálně za 230 milionů dolarů, katalogová cena dvoupodlažního airbusu se v roce 2018 pohybovala na úrovni 445 milionů. Poměrně jednoznačný argument, že?
Vedení firmy předpokládalo, že celkově prodá zhruba 600 letounů typu A380, realita je však těmto plánům na kilometry vzdálená. Do konce roku 2019 totiž Airbus svým zákazníkům dodal pouhých 234 kusů. Ukončit výrobu se tak tedy jevilo jako jediné logické řešení celé této zapeklité situace.
Ještě během loňska používalo „třistaosmdesátky“ na 14 leteckých společností. Letos se jich však řada z nich začala v důsledku probíhající pandemie zbavovat div ne rychlostí zvuku.
A proto než se tak stane definitivně, pojďme si připomenout některá zajímavá fakta spojená s tímto dnes již legendárním letounem.
- Slavný Airbus A380 byl průšvih od samého začátku. Když na podzim roku 2004 dávali pracovníci ve francouzském Toulouse dohromady jeho úplně první exemplář, zjistili, že kabeláž vyrobená jejich německými kolegy tak úplně nepasuje. Kabely sice na délku měřily neuvěřitelných 530 kilometrů, avšak pro potřeby zbrusu nového stroje byly i tak krátké – nešlo je totiž propojit s konektory nacházejícími se v trupu letounu. Odstranění tohoto nečekaného a snad i poněkud bizarního problému stálo Airbus další miliardy eur navíc a zapříčinilo, že se dlouho očekávaný stroj dostal na trh se značným zpožděním.
- Se svou maximální vzletovou hmotností 575 tun váží dvoupodlažní kolos tolik co pět plejtváků obrovských.
- Osmička se v jeho číselném označení nevyskytuje náhodou. Má odkazovat na tvar trupu rozříznutý vedví. Pokud byste totiž měli možnost podívat se na něj zepředu anebo zezadu, zjistíte, že svou podobou číslo osm docela připomíná. Najdou se však tací, kteří s výše uvedenou teorií nesouhlasí. Podle jiné části odborné veřejnosti nejde ani tak o tvar trupu, jako spíš o fakt, že rozpětí křídel dosahuje bez 25 centimetrů rovných 80 metrů.
- Z pohledu bezpečnosti letoun A380 obstál takřka na výbornou. Kromě dvou incidentů z listopadu roku 2010, respektive října 2017, kdy stroji během letu vypověděl službu jeden ze čtyř motorů (v důsledku čehož s ním obě posádky musely nouzově přistát, aniž by došlo ke zranění byť jediné osoby na palubě), je jeho „rejstřík“ čistý.
- Aby mohl v polovině první dekády 21. století gigantický Airbus A380 vůbec vzniknout, musela si společnost nechat postavit zcela novou loď na dopravu jednotlivých částí vyráběných v různých koutech Evropy a také další výrobní halu.
- Proměnit se musely i některé vzdušné přístavy. Aby se kvůli společnosti Qantas mohlo stát jednou z jeho trvalých základen letiště v Sydney, muselo významně pozměnit svou infrastrukturu. A protože projekt počítal mimo jiné s nutností rozšíření stávající ranveje, konečný účet za dodatečné stavební práce vyskočil na hodnotu 128 milionů dolarů, v přepočtu téměř tří miliard korun.
- Impozantní je rovněž částka, kterou musel evropský výrobce letecké techniky vynaložit na samotný vývoj. Stroj, jehož původní návrhy vznikly již zkraje 90. let, přišel Airbus na astronomických 25 miliard eur (zhruba 660 miliard korun).
