Martin Semerád je ajťák. A hrdě to o sobě i takhle říká. Pro přístup široké veřejnosti k umění toho ale u nás udělal daleko víc než leckdo z uměleckých kruhů. I když, sám by tahle slova bezpochyby skromně krotil. Stačí se ale podívat na čísla, která mluví jasně.

Portál Livebid, který před víc než deseti lety naprogramoval a vytvořil, zprostředkovává aukce široké palety aukčních domů. Jen za poslední dva roky se přes tento portál, který má dnes už téměř třicet tisíc uživatelů, prodalo umění, ale i numizmatika a další sběratelské kousky za víc než 1,5 miliardy korun. 

„Původně jsem to bral jako technologický produkt, ale postupně Livebid vyvíjíme a měníme tak, že se z něj stává portál, kde si lidé najdou široký zdroj informací o umění a trhu s ním,“ vysvětluje Martin Semerád.

S tím souvisí i to, že spolu se svým týmem dva roky sledoval a analyzoval nejen data o aukcích, které probíhají přes Livebid a které tvoří víc než polovinu celkového trhu, ale i další aukce. Z těchto dat vytvořili Livebid Art Index, který mapuje celý český trh aukcí s uměleckými i historickými předměty, jako je výtvarné umění, bankovky, ale i šperky, filatelie a dalšími předměty.

Loni tento trh dosáhl téměř 2,5 miliardy korun, třetina z této částky se vydražila online. Hvězdou žebříčku nejžádanějších českých výtvarníků je Marie Čermínová alias Toyen. Loni se v aukcích prodalo 284 jejích děl v celkové hodnotě přesahující 155 milionů korun.

Zhruba o třicet milionů korun méně dali investoři a milovníci umění za díla od Emila Filly. Na třetím místě je Josef Šíma, jehož obrazů se prodalo téměř za 71 milionů korun. To je mimochodem jen zhruba o šest milionů korun méně, než za kolik se loni prodalo s odstupem nejdražší dílo v Česku. Tím je obraz Monte Carlo od Toyen. 

Celkově se loni trh aukcí podle Livebid Art Indexu meziročně mírně zmenšil. V předešlém roce 2022 se totiž v Česku v aukcích vydražily předměty téměř za tři miliardy korun, zároveň se ale ukazuje, že podíl dražeb online roste.

To potvrzuje i Semerád, podle kterého největší impulz zaznamenaly online aukce během pandemie koronaviru, kdy Livebid rostl o desítky procent ročně.

„Zkraje našeho fungování jsme bojovali s pohledem některých zástupců aukčních domů, kteří říkali, že dělají prémiové aukce a jejich zákazníci vždycky přijdou do sálu. Během pandemie se ale tohle zlomilo a oni viděli, že bez online připojení jdou proti vlastnímu byznysu,“ říká Martin Semerád. 

Ostatně i díky tomuto impulzu se i on sám, který měl Livebid spíš jako vedlejší projekt a primárně ve Škodovce vyvíjel elektroniku pro auta, rozhodl svému startupu věnovat naplno. Viděl totiž, že se díky online aukcím k umění dostávají širší skupiny lidí, a to ho nadchlo. Rozšířil tým, který dnes čítá přes deset lidí, a společně se pustili do práce. Ukázalo se, že to má smysl. 

Především k aukcím uměleckých děl se díky čím dál širšímu záběru online aukcí dostává i mnohem širší publikum, než bývalo zvykem u klasických sálových aukcí.

„Typicky je přes nás na aukci připojených kolem 150 lidí a v sále jich je třicet. Pro každou aukci přitom děláme report, co se prodalo přes nás i jaké navýšení ceny přišlo přes online, což je klíčové, protože se ukáže, jak online dražitelé zvedají hodnotu dražených předmětů,“ vysvětluje Semerád. 

O tom, že si na online aukce zvykli i sami zájemci o umění, svědčí také fakt, že se online prodávají díla i za vysoké částky a například loni pátý nejdráž vydražený obraz se prodal v online aukci. Kupující si tak pořídil bezmála za dvacet milionů korun obraz od Zdeňka Sýkory.

Samotný Livebid, který letos míří k dvacetimilionovému ročnímu obratu, má byznys postavený na fixních poplatcích, které mu aukční domy platí za zajištění online aukce, a nově si také účtuje procento za to, co se ve finále přes portál i prodá.

Některé galerie a aukční domy si aukce pořádají online i samy, například Galerie Kodl má pro toto vyvinutý vlastní systém. Podobná společnost, jako je Livebid, ale na trhu jinak není. 

Ačkoli se podle Semeráda nedá jednoduše říct, kdo je typický uživatel online aukcí, i ze své zkušenosti vidí, že se přes ně k umění dostávají podstatně širší skupiny lidí.

„Sám jsem dobrým důkazem a moji přátelé z IT také, nikoho z nás by nenapadlo jít na aukci, protože to vnímáme jako cizí svět. Je to podobné jako třeba pro vás jít na konferenci hackerů,“ směje se Semerád. Přes anonymitu obrazovky počítače ale takové obavy odpadají a prostor uměleckých aukcí se otevírá. 

Právě další rošíření záběru je pro Livebid nyní téma číslo jedna. „Chceme edukovat sběratele k nákupu jiných děl i nabírat další vrstvy lidí, kteří se z různých důvodů zatím k nákupu umění nerozhodli,“ říká kurátorka Livebidu Barbora Čápová s tím, že na portálu si tak lidé například můžou nastavit hlídacího psa na své oblíbené autory, sledovat různé umělce a jejich tvorbu nebo i najít historii předchozích dražeb, a sledovat tak i investiční hodnotu děl. 

Do budoucna by také portál mohl svým uživatelům vybírat a doporučovat z enormní nabídky aukcí to, co by pro ně mohlo být zajímavé, podobně jako třeba Instagram nabízí účty s podobnou tematikou, jako člověk už sleduje.

Velkou roli v tom má hrát osvěta zejména v oblasti současného umění, které je zatím na českém trhu spíše stranou. Zajímavé přitom může být i z investičního pohledu. 

„U žijícího umělce máte většinou jistotu, že je dílo pravé, a zároveň tím podpoříte jeho tvorbu i samotnou investiční hodnotu. Věřím, že investice do umění může být nejvíce uchopitelná a naučitelná pro lidi, kteří se poohlížejí po možnostech investic, ale například krypto nebo realitní svět jsou jim vzdálené,“ doplňuje Jitka Paterová, která má v Livebidu na starosti strategii.