O tom, jak udržitelná je současná akciová horečka, píše ve svém komentáři hlavní investiční stratég ČSOB Jaroslav Vybíral.
Ve světové ekonomice se za poslední roky odehrála spousta věcí. Je velmi potěšující, že řada problémů spěje do své poslední fáze. Energetickou krizi jsme přestáli a žhavé ceny komodit znatelně ochladly.
Zásobníky plynu jsou uprostřed léta plné jako nikdy předtím, přičemž Evropa již kupuje většinu svého plynu v kapalné formě. Před dvěma lety by to byla zcela nemyslitelná záležitost.
Nejdivočejší období inflace máme také za sebou. Inflační vrchol se v USA odehrál již loni v červnu, eurozóna na něm byla v říjnu a česká ekonomika o měsíc později. Nyní už se tedy inflaci daří postupně krotit, i když každá země si zažívá rozdílné epizody.
Pandemií vystresované dodavatelské řetězce už se také značně srovnaly. Geopolitická rizika se naopak usazují na vyšších úrovních a globalizace se transformuje spíše do sféry fragmentovaných zón světa.
Důležité centrální banky se po úvodním přešlapování rozhodly dramaticky zakročit proti nebývalé inflační vlně. Fed zvedl tento týden svoji horní hranici pásma sazeb na pět a půl procenta. Tomu by loni v březnu, když byla jeho sazba pouhého čtvrt procenta, nikdo nevěřil.
Fed takto doručil jedenáct zvyšovacích kroků. Směrem k zářijovému zasedání je otevřeno více variant, vše bude záležet na příchozích datech. Jay Powell rovněž prohlásil, že analytický aparát Fed již nepočítá s recesí, naopak prognózuje měkké přistání.
Evropská centrální banka byla zkraje nástupu inflace původně nejvíce zdrženlivá, nicméně tato zdrženlivost se přetavila v tuhou zarputilost. ECB vyhlašuje trojici sazeb a ve čtvrtek také zvedla svoje sazby o čtvrt procentního bodu, její depozitní sazba je již na úrovni 3,75 procenta.
Oproti tomu rada ČNB vytváří dichotomii v názorech svých členů, kteří se navzájem přes média přesvědčují, kdy může či nemůže započít uvažování o snižování sazeb. Úrokový diferenciál mezi Českem a eurozónou se bude pomalu zmenšovat a koruna se stane pro zahraničí méně atraktivní.
Celkově vzato se sazby dostaly nesmírně vysoko, optikou nízkých sazeb uplynulé dekády nepředstavitelně vysoko. Cyklus jejich zvyšování máme až na výjimky většinově za sebou. Počítám s tím, že teď nás čeká stabilita sazeb a na horizontu dvanácti měsíců se můžeme připravit na trajektorii směrem dolů.
Co tedy celosvětově dramatická inflační vlna přinesla? Vysoká inflace se zakousla do zisků mnoha firem. V USA firmy vykazují již třetí kvartál po sobě pokles ziskovosti. Na ziskové recesi není vzhledem ke kontextu souběhu problémů nic překvapivého a celkově to pro letošní rok 2023 vypadá na stagnaci ziskovosti.
Důležité jsou však firemní výhledy, které ovlivní náladu v druhé polovině letošního roku. Vysoká inflace se postupem času přesune nejen do zvýšených tržeb firem, jak se ostatně již děje, ale i do zvýšené ziskovosti.
Na druhou část příběhu čekáme a bude to chtít ještě chvíli trpělivosti. Akcioví investoři však vědí, že kupují nominální tržby i ziskovost a dezinflační prostředí by mělo být přívětivé pro výsledovky a marže firem. Ostatně vidíme, že v řadě regionů výrobní ceny klesají dynamičtěji než ty spotřebitelské, to je přesně situace příhodná pro vylepšení ziskových marží.
Akciový trh vždy hledí kupředu. V prostředí klesajících zisků se trhy zvedly. Dává to smysl a je to udržitelné? Dlouhodobě ne. Do velké míry jde o výkyv kyvadla, loni nevydělávala prakticky žádná třída aktiv, letos naopak investory těší vše, co mají v portfoliích.
K 27. červenci přinesl dolarový index S&P 500 zhodnocení (včetně dividend) dvacet procent od začátku roku, evropský eurový index Stoxx Europe 600 třináct procent a celosvětový dolarový index MSCI World 17,6 procent.
Americký index S&P 500 je na o dost vyšších úrovních než loni v polovině března, kdy se začaly sazby zvedat. Dokonce historické maximum lehce přes 4800 bodů, dosažené zkraje roku 2022, už je takřka nadosah. Trhy jsou však zralé na korekci, ale ta by měla sloužit coby vhodnější úroveň pro dokupování pozic za výhodnější ceny.
